O víkendu mělo být hezky, a tak jsme se rozhodli vyrazit na výlet do Rakouska. Jako náš cíl jsme si zvolili vrchol Hochtoru, dominantu národního parku Gesäuse. V pátek po práci jsme nasedli do našeho obytného vozu Roomaq a vyrazili směr dálnice A1. I se zastávkou na večeři jsme zvládli dojet do cíle před setměním a po 8 večer jsme pod auto podkládali klíny.
Jako ideální spot pro přespání jsme zvolili parkoviště poblíž národního parku (47.6105500N, 14.5151314E). Najdete tu veřejné WC a parkování stojí 6 euro/1 den od půlnoci do půlnoci. Pro přespání tedy musíte zaplatit 12 euro, ale jak si můžete přečíst na mapce poblíž automatu, parkovací lístek platí na vícero parkovištích skrz celý národní park. Stání je sice mírně z kopečka, ale když popojedete autem o pár desítek metrů výše na druhé parkoviště, stání je tam jako stvořené k přespání. Ráno jsme byli odměněni úžasnými výhledy na okolní vrcholky národního parku a mlhu líně se povalující dole v údolí.
Ze sedla na start, tedy parkoviště za Johnsbachem (47.5313994N, 14.6156956E) to je 15 minut jízdy. Již od brzkého rána parkoviště praská ve švech, proto radím vyrazit co nejdříve a chytnout fleka. Toto parkoviště je zdarma, takže lísteček z nocoviště necháváme v záloze na další stání někde v parku. Na Hochtor odtud vede černý turistický chodník přes Schneelochweg. Jde o náročnou trasu skrze místy i lehké dvojkové až trojkové lezení po skále, ale jde pouze o pár klíčových míst. Celkově nám trasa na vrchol trvala lehce přes 3 hodiny a párkrát jsme se ztratili při hledání správné trasy. Z Hochtoru na chatu Hess-Hütte vede nádherná panoramatická trasa po hřebeni a následně rychle klesá a klikatí se po ocelových lanech dolů. Na internetu je možné se dočíst o via ferratě, ale jde spíše o podpůrná lana než o via ferratu. V mnohých částech cesty jsou lana vytrhána s kotvícími body ze skály a celkově je zde důležitější si vzít přilbu než ferratový úvazek. Na chatě berou karty až od útraty vyšší než 20 euro, a tak k radleru přistává na stole i polévka. Vaří zde skvěle, při placení ovšem peněženka zapláče. Cesta z chaty zpět na parkoviště mírně klesá přes les, pastviny pro krávy a zase další les. Po vertikálních metrech je to příjemný výklus a u auta jsme za pár hodin. U parkoviště je úžasně ledový potok, skvělý na svlažení bolavých nohou.
My však neleníme a vyrážíme se okoupat do nedalekého jezera Leopoldsteiner See. Parkovaní je zde za 50 centů na hodinu nebo za 4 eura na den. Opět nechybí veřejné WC, bufet a pláž na koupání. Na pláž je to z parkoviště asi kilometrová procházka, koupačka je to ovšem za 10 bodů z 10. Kdo si chce zkrátit cestu, funguje tu přívoz na parkoviště za 9 euro/osoba. Litujeme trochu, že jsme si nevzali via ferrata úvazky, jelikož nad jezerem vede zajímavá kilometr dlouhá via ferrata Kaiser Franz-Joseph-Klettersteig. Den se chýlí ke konci, a tak přejíždíme na parkoviště pro obytné vozy v nedaleké obci Eisenerz (47.5434289N, 14.8884119E). Parkoviště je prostorné, sousedí s plaveckým bazénem a supermarketem, je zde možnost připojení k el. energii, pitné vodě a i odpadní jímku zde můžete vylít. Jsou zde velké odpadní nádoby na recyklovaný odpad a to nejlepší: JE TO CELÉ ZDARMA!!!
V neděli vyrážíme na trek do jeskyně Frauenmauerhöhle, což by měla být přes 500 metrů dlouhá průchozí jeskyně. Na místě však zjišťujeme, že vstup je dovolen pouze s průvodcem a ten, že dorazí každý letní víkend v 11:00 a 13:00 k západnímu vchodu. Ve 12:00 a 14:00 k východnímu. Na internetu se dočítáme, že za průchod jeskyní si účtuje 20 euro/osoba, proto odcházíme a jeskyni si necháváme na jindy (respektujeme zákaz vstupu a nemáme hotovost). Po cestě domů se zastavujeme na oběd v Leobenu v místní hospodě Brauhaus Gösser Bräu, která přiléhá k místnímu pivovaru Gösser. Co můžeme jen doporučit jsou preclíky s pomazánkou. Naprostá topovka! Cesta po dálnici S6 je na pár hodin a ve Zlíně jsme zpátky snad ještě před 5 odpoledne. Víkend v topu. Hore zdar.
