V létě 2024 jsme se rozhodli podniknout náš druhý pokus o vylezení Ushby. Jedná se o impozantní kavkazský dvojvrchol nacházející se na hranici Ruska a Gruzie. Pro svou relativní odlehlost, typicky vrtkavé počasí a objektivní nebezpečí nepatří tato hora mezi ty často vyhledávané. Situaci dále komplikují postupující klimatické změny, kvůli nimž se zhroutila velká část ledopádu pod Ushbinským platem, což v podstatě znemožnilo dříve hojně využívaný přístup pod stěnu z ruské strany hranice. Zbývá tedy časově náročnější alternativní přístup po ledopádu z gruzínské strany. I zde si ale vzrůstající teploty vybraly svou daň. Je tedy třeba rychlý postup, dobrou orientaci v labyrintu ledovcových trhlin a také jistou dávku štěstí. Je také třeba brát v úvahu, že se hora nachází na hranici s Ruskem - je tedy dobré si před odjezdem zjistit, jestli náhodou v oblasti zrovna neprobíhá nějaká bratrská výpomoc s účastí ruské armády.
Pro výstup na Ushbu jsme si vybrali cestu severním hřebenem na její severní vrchol (4697 m.n.m). Výstup začíná na Ushbinském platu ve výšce 4100 m.n.m. Jedná se o klasickou horskou cestu ohodnocenou za 4A ruské klasifikace. Charakter lezení může být velmi proměnlivý v závislosti na podmínkách. Dříve byla výstupová linie i v letních měsících pokryta množstvím sněhu, v současnosti je třeba počítat spíše s ledovo-firnovým lezením s několika (technicky lehkými) skalními úseky. To může výrazně zpomalit postup a v předcházejícím roce to byl také hlavní důvod našeho neúspěchu. Proto jsme tentokrát nenechali nic náhodě. Naši strategii jsme vylepšili hned několika opatřeními: vyrazili jsme dříve na začátku sezóny, poslední výškový tábor jsme postavili až na Ushba Pillow, čímž jsme získali cenné výškové metry navíc, a v neposlední řadě jsme se snažili v maximální možné míře o souběžný postup. Výrazně nás také zrychlil iluzorní pocit bezpečí dodaný třemi sněhovými kotvami, které jsme zařadili do výbavy.
Summit day nakonec vyšel na 23. července. Z původní skupiny jsme zůstali jen já, Hobo a Mike. Předpověď nebyla úplně přesvědčivá, okno dobrého počasí mělo být jen velmi krátké nebo podle některých zdrojů vůbec žádné. Přesto jsme zazvonění budíku v 1:00 v noci akceptovali s opatrným optimismem a vyrazili vstříc dobrodružství. Náš postup byl nakonec překvapivě rychlý, za což vděčíme hlavně Mikovu entusiasmu, se kterým se rozběhl do firnových polí. V 6:00 míjíme místo, kde jsme se minulý rok rozloučili s naším pokusem o zdolání vrcholu. Následuje nekonečný hřeben se skalními výšvihy a traverzy firnových svahů. Počasí nám přeje, firn zatím naštěstí drží i přes pražící slunce a relativně vysokou teplotu. Přibližně v 8:30 nakonec všichni tři stojíme na vrcholu. Úsměvy, euforie, rychlé podání ruky, pár fotek a mažeme dolů. Následuje opatrný sestup s několika slaněními z abalakových hodin. Přibližně ve 14:30 jsme zase před stanem a kocháme se pohledem na mlhu a lehké sněžení značící příchod špatného počasí.
Následující den jsme svižně sestoupili celým Ushbinským ledovcem až do vesnice Mazeri, ve které jsme výstup před pěti dny zahájili. Náš výlet jsme pak zakončili v trochu neurčitém oparu opojných radovánek přímořského Batumi.
Děkuji všem účastníkům, bylo to super, příště zas!
Členové týmu:
Mike - Mikuláš Konečný
Hobo – Petr Halašta
Mates – Martin Běhal
Mira Šoman
Mára Metyš
Pokyša - Petra Pokorná
Eroš - Erik Švejkovský
