Už to budou dva roky od doby, co jsme s Tomem Macháněm vylezli 12 čtyřtisícovek na impozantní Spaghetti route. Zbývajících 6 se nám bohužel nepodařilo dokončit kvůli zdravotním komplikacím. Minulý rok to nešlo kvůli zranění před plánovanou akcí (mačkat telefon na schodech je nebezpečné!), takže další pokus letos.
Základní info
Jedná se o traverz čtyřtisícových vrcholů v masivu Monte Rosa. Svůj název si vysloužil díky vynikající kuchyni na italských chatách. Lze jej absolvovat jak na skialpech tak i v rámci VHT.
První den se začíná většinou z východu na chatě Refuge Guides du Cervin, nebo na stanici lanovky Klein Matterhorn. Vrcholy se obvykle nechodí všechny, pokud se nejedná vyloženě o sběratele čtyřtisícovek. Po prvních dvou čtyřkách (Breithorn Occidentale a Breithorn Centrale) se většinou ostatní Breithorny (Orientale, Breithornzwillinge, Roccia Nera) přeskakují a míří se na chatu.
Druhý den se leze z chaty Guide della Val d'Ayas na Pollux, následně Castor s přespáním na chatě Quintino Sella.
Třetí den hřebenový traverz vrcholů Liskamm Westgipfel a Liskamm Ostgipfel, jenž si převážně díky převějím na hřebeni ostrém jak břitva vysloužil přezdívku lidožrout. Pokud není podmínka nebo morál, obchází se hřeben spodem přes sedlo Naso del Liskamm.
Čtvrtý den následuje výstup z jedné ze sousedících chat (Gnifetti nebo Mantova) na nejvýše položenou chatu v Evropě - Margherita 4554 m. n. m. Cestou se dá vystoupat na některé oficiální čtyřky. Kromě Signalkuppe, na které leží chata, jdou všechny obejít. Punta Giordani se většinou nechodí kvůli příliš velké odbočce z hlavní cesty, Piramide Vincent je odbočka 200 výškových metrů od trasy, Corno Nero už je techničtější s cca 50m svahem a sklonem 50°, většinou v ledu. Ludwigshöhe je jednoduchý kopeček s převýšením 100m od trasy, Parrotspitze a Zumsteinspitze mají exponovanější hřebínky k vrcholu.
Pátý den se buď sestupuje dolů buď do švýcarského Zermattu, nebo do Itálie na lanovku zpět směrem na chatu Gnifetti. Je možné trasu ještě prodloužit směrem na Dufourspitze a Nordend. Jedná se ale o technicky nejtěžší část trasy s exponovanými hřebínky a lezením III. stupně obtížnosti.
Lowcost varianta je využít bivaky na trase místo některých chat. Rossi e Volante pod Breithorny a Felice Giordano na hoře Balmenhorn. Může se zadařit a potkáte super partu lezců na pokec při převařování sněhu. Také se ale může stát, že na bivak pro 8 lidí dorazí 13 Maďarů. Obojí byla zajímavá zkušenost.
Letošní team doplnil Standa z pražského oddílu Humanita a kamarád Juraj.
Aklimatizační výstup
Chata Margherita je již příliš vysoko na to, aby stačila bezpečně aklimatizace pouze jednu noc. V plánu je tedy nějaká technicky snadná čtyřka po cestě.
Původně jsme zvolili Alphubel ze Saas-Fee. Údolí je ve Švýcarsku zajímavé tím, že i když nocujete například jen v kempu, dostanete kartičku na lanovky zdarma. Bohužel se nám ale nedaří zjistit aktuální podmínky na kopci. Chataře se nám nepovedlo dva dny kontaktovat a kancelář horských vůdců v Saas-Fee nám odmítá sdělit podmínky, pokud nejsme jejich klienti. Žijeme v informačním věku a know-how je potřeba si chránit. Točíme tedy na chatu Britannia a po domluvě s chatařem volíme pro výstup Stralhorn. Jedná se choďák v obtížnosti PD s pozvolným stoupáním. Riziko je převážně v polovině kopce, kde jsou zasněžené trhliny. Vrchol mě překvapil nádhernými rozhledy. Je umístěn relativně blízko k masivu Monte Rosa a hlavně v pozici, která odhaluje majestátní 2500 metrů vysokou východní stěnu. Tato gigantická stěna se často přirovnává k himalájským scenériím. Technicky vše bez problémů, ale je to daleko. Tam a zpátky celkem 16 kilometrů ne zrovna po vychozené pěšince. Únava se projeví. Asi z vyčerpání a horkosti od sluníčka šlápl jeden z kolegů na ledovci do podezřele čistého sněhu. Ten skrýval zasněženou trhlinu, takže se propadl po pás, zbytek naštěstí zastavilo lano.
Spaghetti route
Cílem bylo kromě čtyřek po cestě k Margheritě z Gnifetti zvládnout Dufourspitze a Nordend. Tato varianta ale padá vzhledem k blížící se frontě a změně počasí. Špagetu polezeme v zimní podmínce. Do čerstvě zasněženého, velmi exponovaného hřebínku mezi Zumsteinspitze a Dufourspitze s následujícími skalními úseky za III pod sněhem se mi nechce. Za to mi to nestojí. Navíc Standa to na Gnifetti kvůli výškové nemoci balí a jde dolů do kempu.
Pokračujeme tedy jen s Jurajem na Margheritu. Ráno naštěstí nesněží, ale je mlha. Po dvou hodinách prošlapávání stopy v čerstvém sněhu se dostáváme k výstupovce na Corno Nero. Stěnu zajišťujeme na 3 ledové šrouby a štandujeme přes erární smyčky. Napálit to až nahoru na jeden šroub jak guidové co nás dohnali si netroufáme. Na slanění až dolů pod trhlinu nestačí 60m jednoduché lano, hodily by se dvojčata. Po výstupu na Ludwigshöhe se trhá oblačnost a nastupuje parádní podmínka na focení až k Margheritě. Parrotspitze překvapil nezvyklým vrcholem ve tvaru prasklého ledovce (viz foto). Ve 13:00 už jsme na chatě a objednáváme pizzu margherita. Zumsteinspitze necháváme až na zítra kvůli přibližující se sněhové bouři. Chata sama o sobě je zážitek, večer umocněný nádhernými výhledy do okolí. Ráno ještě Zumstein a zpátky na lanovku. Po zdolání vrcholu následující den volíme cestu zpět po čerstvě zasněženém hřebeni raději jištěním přes půlloďáky a zasednuté cepíny. Dost to ujíždělo a nejsme žádní profíci ve vedení na krátkém laně. Levá část hřebene padá dva a půl kilometru do údolí a vypadá dost lavinově.
Spaghetti vřele doporučuji. Pokud absolvována jako celek, tak se jedná o několik dní v nádherném alpském terénu.
Dufourky a Nordendu je škoda, další pokus v září! Tentokrát již normálkou od Zermattu a chaty Monte Rosa.
