Po dvou letech jedeme s Albačem opět směr Dolomity. První den ještě vytuhlí po cestě lezeme sportovky kousek od Passo Sella v oblasti Steinerne Stadt pod Sassolungo. Velké balvany se snadným přístupem. Hodně family friendly oblast. Kromě rozlezu toho ale moc předvedeme. Večer sjedeme kousek pod sedlo na pěkný parkál kde se jen tak tak vejdeme…
Ráno jdeme na první věž Selly na cestu The Bernards. Nejtěžší je hned první délka, lehký start a pak 30m kolmice. Nejsou tam až zas tak těžké kroky ale je to vytrvalka která se mi blbě čte a onsight se nekoná... Další délky jsou lehčí, lezení pěkné a v pevné skále. Bohužel jedno místo ještě zmatlám, není absolutně jasné kudy dál…přes mé rady tady pak bloudí i Pavel. Vršek je pěkná věžka, pěkné výhledy na Marmoladu. Sestup choďák a dvě slanění.
Rest day trávíme dějepisem první světové války, ztrácím filtr na kafe a přesouváme se na Passo Valparola-Falzarego kde budem až do konce zájezdu.
Další den vyrážíme na cestu Fante di Cuori na Piccolo Lagazuoi. Povede se nám špatně nastoupit pod stěnu a musíme ještě obcházet debilní morénu stylem dolu-nahoru. První délka kout a pak doleva, přes dvě technické délky. Bohužel v té druhé přehlídnu v bouldru nohu a jebnu. Dál následuje pěkná madlovačka v převisu ala umělá stěna a pak už nejtěžší délka. Je to technický boulder hned u štandu, je celkem teplo a sere mě tam brutálně klouzavá levá noha. Kdybych neměl pád o pár délek dole možná bych to na PP hrotil, takto tedy až někdy příště… Zbytek délky už je lehčí něco kolem šestcéčka takže pak už pohoda. Následuje pěkná vytrvalostní délka a vyhoupneme se nad převis. Pak ještě jedna délka a dál už následuje jen lehký dolez k finálnímu štandu. Vtipné je, že je umístěn u obrovského chumlu ostnatého drátu z první světové. Takže opět dějepis a i sestup přes tunely je opět malý dějepis.
Další den lezeme jen lehčí cestu Ultima Tule na Saas De Stria, celkem pěkné, lehčí klasa, ale nelogické štandy. Sestup válením se po louce a pak opět dějepis v zákopech.
Po restu jdeme na Torre Grande di Falzarego. Hezká věž. Lezeme cestu s divno názvem The Wall, 11 délek a nejtěžší je až předposlední desátá. Hned od startu těžké a tvrdá klasa. Čtvrtá délka je famózní 6c+, celkem kotel, klidně by to mohlo být i 7ajdo… Pak lehčí délky a trocha bloudění. Předpředposlední délka taky není zadarmo. Dlouhé pumpy po relativně dobrých chytech ale chce to vydržet… závěrečná plotýnka nás pak přivádí pod jasný bouldrový převis: nejtěžší délka. Podaří se mi to parádně trefit a boulder přes spoďáky a frankenjurské dírky mě vyplivne do mírného restu. Dál to vypadá opět na boulder, ten už je ale naštěstí lehčí a opět ho čtu bez chyby. Závěr ještě doleva do nepřehledné převislé stěnky a hotovo. Z tohohle onsightu mám radost. Pak jen 40 m trojky a jsme na vrcholu věže. Sestupovat chceme slaněním ale když vidíme místní paní důchodkyni jak to sejde s přilbou za pasem tak sestoupíme trojkovým komínem stylem ruka noha taky.
Závěr dne pak pozevlíme v hospodě s příbramákama kde pokecáme o milovaném Rovišti a všem možném. Poslední den ještě zkouknem Tři Čimy a pak už se zdekujeme dom.
Zdar!
Honza & Albač
Playlist:
The Wall 7b OS, 11 délek, 300 m
Fante di Cuori 7b+ AF, 8 délek, 240 m
The Bernards 7b AF, 7 délek, 160 m
Ultima Tule 6c OS, 9 délek, 220 m


























