Byl jsem požádán napsat pár řádků o loňském lezení v Dolomitech. S ohledem na počasí volíme oproti mé předchozí návštěvě až srpnový termín. Přijde mi že v červenci tu nějak moc prší. Tentokrát míříme rovnou na 5 dní do oblasti Lastoni di Formin nad Cortinou.
Na seznámení lezeme cestu Mamma e Papá na fotogenický kopec Ra Gusela (2595m) přímo nad sedlem kde spíme v autě. Pod stěnu kousek. Začátek pěkným koutkem, pak nepřehledný traverz který špatně přečtu a padám…stane se. Délku už znovu neopakuju. Po další délce následuje zmatek jak dál a tak Pavel udělá nějakou variantu. Je to lehké kolem 6a takže si poradí. Dostáváme se na rameno a přes dvě délky závěrečnou věží na vrchol kde nás čeká Madonna. Sestup na pohodu, není co řešit.
Jako druhou cestu jsme lezli Re Artú na Punta Lastoi De Formin (2657m). V první délce nás zdrží nějaký ital který nemůže hecnout dolez k prvnímu štandu. Cesta je klasická S2 sportovka ale první šestková délka je trochu na morál. Borec to po dvou couvačkách vzdá a spustí se. Nakonec mu ještě hodíme karabinu ze které utekl… Cesta krásná a celkem vyrovnaná. Všechno jasné. Nejtěžší délka byla fakt pěkná, vlastně ani ne tak těžká. Dolez pak trochu zmatený jen po smyčkách a celkem odlezy ale je to lehké. Vylézáme kousek od nejvyššího místa Punta Lastoi a tak pozevlíme i na vrcholu. Sestup přes sviští louky, které jsem si pamatoval z roku 2023. Krásné místo a moc pěkná lezecká cesta. Tohle se dá doporučit.
Třetí cestu jsme vybrali na Torione di Mondeval, je to jen o kousek dál než jsme lezli předtím. Jmenuje se Forza 5 - podle mojí oblíbené hry…možná. První délka lehounká a hned druhá délka je nejtěžší. Traverz pod převis a přes něj a pak převislou stěnkou. Chyty jako kostičky lega, trochu se v tom motám a mám slušně nakydané, není mi úplně jasné jak tohle číst. Snažení ukončí vylomený chyt a tlama. Dolezu to, vrátím se zpět na štand a pohoupe se v tom ještě Pája. Dám opravný druhý pokus, který lezu přes lego část úplně jinak a tak sklízím PP přelez. Pěkná osmpluska a i celkem poctivá. Dál je to lehčí a užíváme si pěkné lezení. Nevzali jsme si boty a tak sestupujeme na tři slanění celkem divokou roklí, kde je totální bordel z volných šutrů… tohle mě moc nebaví. Divoké slézání rozchrastem. Pak kousek v lezečkách po šotolině a jsme zpět pod stěnou.
Poslední vícedélku Tanja lezeme na Torre Marcella (2229m). Mám tu vylezenou z loňska pěknou cestu Nikibi. Letos lezeme více vpravo. Cesta dobrá ale v určitých částech dost nepřehledná a se slušnýma nezajistitelnýma odlezama. Skála taky není úplně bombová. Papírově nejtěžší délka je ale fakt pěkná a hodnocena hodně softově. Dolezáme ve slušné bouřce s kroupama. Celkem divočina. Trošku jsem odvykl na tyhle bouřky…
Poslední dva dny trávíme na sportovkách v Capanna Bill a Malga Ciapéla u Marmolády. Pěkné lezení. Na druhý pokus vylezu pěknou devítku ale jsme celkem unavení takže to nějak nehrotíme.
Lezené cesty:
Mamma e Papá 8-, 320m, 10 délek
Re Artú 7+/8-, 280m, 10 délek
Forza 5 8+, 300m, 9 délek
Tanja 8-, 270m, 8 délek
