VIDEO!!!!!Kolumbie - trek - Národní park EL COCUY 23.2 - 1.3.2008

 Po silvestru přemýšlím, co bych spáchal za akci. Vyrazit na zimní lezení do Alp? Bohužel nikdo nechce a tak hledám náhradní plán,kam vyrazit na výlet? V ten pravý čas mi dojde email od kamaráda Tomáše na 14 denní výlet v únoru do Kolumbie! Přečetl jsem si email a už po dočtení jsem věděl, že tato akce bude zajímavá a tak odepisuji, můžeš se mnou počítat - jedu! Měsíc uběhl jako voda a 21.unora vyrážíme letecky přes Madrid do hlavního města Kolumbie - Bogoty. V Bogotě se setkáváme na letišti s novinářem z německa, který přináší Tomášovi mapy na oblast Santa Marty. Chvíli sedíme a zjištujeme nějaké informace k situaci v Kolumbii.Loučíme se a vyrážíme taxikem na autobusové nádraží. Autobus nám navazuje hned a tak se ani nezdržujeme čekáním a vyrážíme hned do Guicánu. Ráno kolem 6 hodiny dorážíme do Guicánu. Malá snídaně, nákup benzínu a pečiva,zaplacení vstupu do národního parku a získání pár informací od místních lidiček a vojáků.V poledne vyrážíme na Kabaňě. Během cesty nám zastavuje nákladní auto, které nám šetří cca 4 hodinový pochod po zdejší nezpevněné cestičce.Vysedáme na rozcestí, kde se naše cesty rozdělují. Dále už pokračujeme po svých. Slunce pálí o sto šest. Následky se projevují v noci a ráno. Natřít jsme se měli hned v Guicánu. Přicházíme na rozcestí kde v povzdálí vidíme 3 malé statky. Jsme už ve výšce 3900metrů, což je na první spaní vcelku vysoko.Zde se nám naskýtají první úžasné pohledy na zdejší nespoutané a nádherné hory. Rozhodujeme se, kde se ubytujeme? Naše volba směřuje k nejvzdálenějšímu domku(Kabaňas).Místní nás vítají a hned se vyptávají odkud k nim přicházíme? Dostáváme napít čerstvého mléka, chvíli se z místními bavíme odkud jsme přišli a kam míříme. Po rozhovoru se přesouváme na malý palouček, kde nám majitel dovolil postavit stany. Tenhle okamžik si bohužel pamatuji dodnes!Při vybalení stanu zjištují, že mám sebou pouze jednu ze tří tyček nutných k postavení stanu!! Chvíli se držím za hlavu neboť představa, že po zbytek dovolené budeme spát pod šírákem je vcelku děsná! S Tomem ještě vyrážíme k horním Kabaňas, kde se pokoušíme sehnat nějaké náhradní tyčky popřípadě celý stan, ale marně! Při cestě nazpět ke stanu přemýšlím, jak tuhle zapeklitou situaci vyřešit a pak to přišlo: první myšlenka - první věta v mém horolezecké deníčku? Horolezec není blbec a cestu si najde a musí umět neustále improvizovat(věta kterou používám neustále v našem sportu)!!! Po příchodu se hned dávám do stavění stanu. To musí jít nějak postavit i bez prutů? Místo horní chybějící tyčky použiji dvě trekové hůlky a jeden problém je vyřešen - stan už stojí. Je pravda, že mu ještě něco chybí? Vnitřní stan je na dvou stranách zborcený dovnitř! Co ted? Nakonec vypínám vrchní tropiko a vnitřní stan přichytávám přes prusíky k suchým zipsům tropika, které původně patřily k uchycení tropika k stanovým prutům. Hotovo stan stojí i bez dvou stanových prutů. Posléze se dáváme hned do vaření večeře a po prvním náročném dnu usínáme jako budulínci. Ráno vstáváme vaříme snídani a balíme stan.Mě ješte ráno prohání včerejší čerstvé mléko. Vydáváme se na cestu k horní Kabaňas(obydlí) Kanwara. Odtud dále pokračujeme po nezpevněné cestě, která vede kolem vojenských hlídek.Zde už není žádný domek a tak pokračujeme po této cestě ještě asi 2 hodiny než cesta skončí. Jsme rádi, že už nemusíme jít po této cestě. Dále už jdeme jen po vychozeném chodníčku směřujícímu do sedla Cardenillo(4360m.n.m). Zde nás bohužel čekalo naše první větší stoupání. Výstup nám jde pomalu,ale nemáme kam spěchat. Na sedle se ještě chvíli zdržujeme kvůli lepší aklimatizaci a kocháme se výhledem na první jezero Laguna Grande de Los Verdes, u kterého budeme trávit další noc. U jezera se pase větší stádo oveček. Navečer zde vidíme i místního pastevce jak nese od jezera nějaké ryby a tak se trochu divíme, kde se tady vzaly? Zřejmě je zde uměle vysadili. Díky krásnému počasí máme možnost vidět úžasné západy slunce. Následující den ráno se Jožo rozhoduje po snídani, že podnikne koupel ve zdejším jezeře. Načež co řekl, to i udělal. Voda prý byla teplá. Bohužel nikdo další nenašel odvahu se okoupat! Náš dnešní směr začíná pozvolným stoupáním do sedla Alto de Los Frailes(4200m.n.m). Na sedle se kochám nádherným výhledem na zřejmě panenské stěny zdejších hor. Po celou dobu treku máme po pravé straně neustále velké stěny, které ve mě vzbuzují touhu se sem ještě jednou vrátit, ale z úmyslem podniknout nějaký výstup ve zdejších stěnách, nabízející nespočet zajímavých linií. Po malé pauze se vydáváme vstříc dlouhé dolině. Nacházejí se zde velmi pěkné horské rostliny. Chodníček vede po malém hřbetu táhnoucím se středem doliny s výhledem na krásné jezero Laguna La Isla. Za jezerem začíná chodníček stoupat až do sedla Boqueron De La Sierra 4650(m.n.m). Je to nejvyšší sedlo, přes které jdeme na tomhle treku. Pauzu na sedle využíváme k panoramatickým pohledům do obou dolin. Pořizujeme pár fotek a záběrů na kameru. Den se začíná zkracovat a tak se vydáváme k jezeru Lago El Avellanal, kde nakonec stavíme i stany a trávíme zde další noc. Nad hlavami se nám tyčí překrásné vrcholy - Ritak U´wa Blanco , Ritak U´wa Negro a Ritak U´wa Norte. Západ slunce pod těmito vrcholy opravdu stojí za to!!Nádhera.Místa pro stany máme rozesety vzdáleně od sebe.Mára s Martinou a Tomáš s Pavlou mají místa hned u jezera, kdežto my stavíme stan hned u chodníčku, ponevadž je zde pro nás asi velikostně nejvhodnější místo. Na večeři si tentokráte vaříme: musli s pudinkem. Ranní scenérie s východem slunce je jeden z nejlepší zažiků.Hned po ránu se člověk nabije pozitivní energií. Je to zvláštní pocit, když víte, že nikdo není minimálně dva dny za váma ani před váma. Člověk si zde vychutnává tu absolutní svobodu, která nám v naší civilizaci tolik chybí a za kterou vyrážíme často do hor. Naše dnešní cesta směřuje přes močál Valle De Los Cojines,Laguna El Rincón,sedlo El Castillo k dalšímu jezeru Lago Del Paňuelo. Tento den se mi zapíše zřejmě jako nejlepší z tohoto treku. Člověk prochází nádhernou dolinou porostlou palmami. Nacházejí se zde nádherné vodopády a neustále se vám nad hlavami tyčí majestátní zasněžené vrcholky. Chodníček se náhle mění v asi kilometrový močál, ve kterém jste donuceni přeskakovat z jednoho zeleného ostrůvku na druhý. Zajímavá zkušenost. Zastavujeme u malého potůčku na svačinu a zároveň podnikáme po 6 dnech první očistu(koupání) ve zdejším ledovém potůčku. Já s Tomášem vyrážíme o něco dříve a směřujeme k Laguna El Rincón, během cesty se nekolikrát zastavujeme abychom se mohli kochat zdejší pestrobarevnou dolinou. Na Pravé straně se nám tyčí asi tak 500metrové ukloněné žulové plotny. Byly by ideální na rajbasové tréninnkové lezeníčko. Zbytek skupiny už zahlédáme ve spodní části suťoviska a proto se vydáváme podél jezera dále k sedlu El Castilo(Hradba). V nástupu do sedla už chápeme proč se mu říká hradba. Místo vypadající z dálky, že by mohlo být výstupovou linií do sedla se ukázalo nakonec špatné. Naštěstí se zde nachází dostatečné množství mužíků, kteří nás nasměrovávají tou správnou cestou. Chvíli odpočíváme a z dálky se nám zdá, jako kdyby na nás někdo volal. Je to tak. Zbytek naší skupiny na nás volá, abychom se vrátili. Ale nevíme proč? Nakonec k nám přibíhá Marek, že zbytek skupiny se cítí dneska unavený a proto chtějí přespat u jezera. Nabízí nám abychom si když tak vzali jeden stan a šli přespat za sedlo s tím, že se ráno setkáme u dalšího jezera. Záleží teď jen na Tomášovi. Jeho zdravotní stav není zrovna dobrý a úsilí vynaložené na cestu pod sedlo bylo opravdu velké. Nakonec se rozhodujeme pro návrat k jezeru. Člověk nikdy neví co by se mohlo stát do zítřejšího rána třeba s počasím a už bychom se třeba nemuseli setkat.Dnešní noc trávíme u Laguna El Rincón. Rychle jdeme navařit a spát. Ráno si přivstáváme o něco dříve, abychom absolovovali cestu přes sedlo co nejrychleji. Samotný výstup připomíná spíše kličkování mezi skalními zářezy. Cesta je zde ale velice dobře značena a tak nám to na sedlo trvalo od jezera cca 3 hodiny. Na sedle fouká vcelku silný vítr.Schováváme se za obrovským kamenem, kde se kocháme nádherným výhledem do doliny kterou jsme včera procházeli. Sestupujeme ze sedla k Laguna Del Paňuelo. Tomášovi se začíná zdravotní stav více zhoršovat. U jezera se domlouváme na upravě dnešního plánu. Zůstáváme spát dneska tady a zítra uvidíme jak na tom Tomáš bude zdravotně. Někteří z nás si dělají vyhlídkové kolečko kolem zdejšího jezera, jiní si fotí zdejší stěny, které se nám tyčí nad hlavami. Místo jak stvořené k táboření. Na večer se v dáli objevuje nějaká postava. Po chvíli zjišťujeme, že se jedná o australského turistu. Během rozhovoru nám vypráví o jeho dvouletém cestování. Tuhle oblast už prý minulý rok navštívil. Zalíbila se mu natolik, že tento trek absolovoval letos znovu. Večer už se jenom kocháme nádherným západem slunce. V noci se Tomášovi stav ještě zhoršuje a tak si nasazuje lék proti horské nemoci. Dnešní den nás podle plánu čeká dlouhá cesta až k největšímu jezeru Laguna de la Plaza. Společně s námi vyráží na cestu i Australan. Vzhledem k jeho rychlé chůzi se nám ale brzy ztrácí v dáli. My volíme pohodové tempo.Po pár minutách nás čeká prudké stoupání na zdejší sedlo Balcones. Ze sedla máme nádherný výhled na inverzi ve vedlejší dolině. Po malé přestávce se vydáváme směrem dolů, kde nás čeká traverz v suťovém poli pod velkou stěnou. Člověk si někdy říká? Spadne nám něco na hlavu, nebo ne? Každá dolina je, ale specifická svým rázem. V jedné dolině procházíte mezi skalními stěnami, v další mezi palmami, močálem... Různorodost krajiny dělá tenhle trek tak krásným. Přicházíme na do místa kde možná před pár týdny bylo nějaké jezírko. Vzhledem k dlouhotrvajícímu suchu, zde není ani památky po vodě. Pokračujeme dále na návršíčko a očekáváme v dáli Laguna de la Plaza. Nacházíme se na návrší ale v dáli bohužel žádné jezero není. Čeká nás ještě traverz v obrovském suťovisku a poté zase stoupání na návršíčko. Zdejší výhledy jsou opravdu nádherné. Člověk by tady hned zůstal a ani se nevracel do civilizace. Přicházím na návršíčko a v dáli se mi naskýtá pohled na jezero Laguna de la Plaza. Je tady mlha a tak jezero nejde vidět celé. Po chvíli se ale začínají mraky rozestupovat až vidíme kompletně celé jezero. Nevěříme vlastním očím. Jezero je opravdu velké. Na druhé straně vidíme stan Australana. Rozhodujeme se kudy půjdeme a tak nakonec volíme cestu po pravém břehu jezera. Chodníček zde vede hned vedle vody. Vpravo se tyčí nádherné kopce Pan de Azucar, El Diamante.. Oblačnost se tady trochu prohání a tak se nám jezero odkrývá a zase zatahuje. Výhledy jsou zde ale úžasné.Člověk ani nevěří ale na druhou stranu nám to trvá přes dvě hodiny. Procházíme palmovým hájem, nějaké to suťovisko, traverz po travnatém svahu a jsme na místě. Už je zde postavený stan, který jak zjišťujeme je našich sousedů z Rakouska.Prohodíme pár slov ze sousedy a dáváme se do stavění stanů. Dneska to byl zřejmě náš nejdelší pochod za celý tento pobyt.Večer se nám už jezero odkrývá celé. Člověk si takhle sedne na břeh a relaxuje při západu slunce a rozjímá nad životem.V hlavě se vám mísí pocity, proč se vlastně musíme vracet zase do toho našeho světa, když tady je tak krásně, nikde ani živáčka, jen šepot větru a k tomu ty překrásné ničím nerušené výhledy. Jdeme navařit poslední zásoby a spát. Tomášův a Pavlin stan navštěvuje v noci Leopard, který jim odnáší sáček s odpadky. Ráno zjišťujeme, že odpadky odnesl i Markovi s Martinou. Nám se nic neztratilo. Fotíme a natáčíme krásný ranní východ slunce nad jezerem. Někteří ještě zvažují cestu přes vysoké sedlo Bella Vista(cca 4800m.n.m). Nikdo však nedokáže odhadnout jestli tohle sedlo je ještě pod sněhem a nebo ne. Vzhledem k tomu, že nikdo nemáme žádné vybavení na ledovec, tak pokračujeme všichni směrem k sedlu Patio Bolas. Cesta na sedlo je pohodová a rychlá se spoustou výhledů. Na sedle si dáváme malou pauzu na svačinu a pokračujeme směrem na sedlo Paso de Cusiri.Kocháme se panoramatickým pohledem na okolní krajinu. Sestupujeme ještě k Rio Calichala(4105m.n.m) odtud už nás čeká poslední 300 metrové stoupání do sedla. Ze sedla už vidíme v dáli první Kabaňas. Po krátké pauze začínáme sestupovat. Míjíme první neobydlenou Kabaňu. Pokračujeme dále, kde potkáváme místního obyvatele, který nás vede do úplně nového kempu. Vzhledem k tomu, že zde nemá jídlo, tak pokračujeme dále. Sděluje nám, že ráno v 8 hodin projíždí přes rozcestí u meteorologické stanice mlékař se kterým se můžeme svézt až do Guicánu. Večer přicházíme k nějaké dřevěné chatce u které nakonec trávíme naši poslední noc v Cocuy. Ráno vstáváme brzy abychom stihli mlíkaře. Mlékaře stíháme jen tak tak díky Jožovi, který na něho mává aby na nás počkal. Nasedáme a vyrážíme na 4 hodinovou cestu při které sbíráme od každého domku mléko. Sem tam nabereme i nějaké brambory. Za cestu se nám podařilo nasbírat 1500litrů mléka. Přijíždíme do Guicánu, dáváme si nějaké jídlo jdeme si zavolat domů, kupujeme si lístek do Capitanjoy a v 17 hodin odjíždíme směr Santa Marta. během pár dnů zde bude i malé video ke stažení z treku v Cocuy! ps: Kdo byl v Cocuy a nejel s mlékařem jako kdyby tam ani nikdy nebyl!!!!!!!!!!!!!!!!!! účastníci akce: Tomáš T. , Pavla Č. , Marek P. , Martina D. , Jožo B. a Milan foto: Milan, Jožo B.. Tomáš T.