Do Otrokovic se sjeli mistři horolezeckého sportu

Zlín, Otrokovice – 2.2.2008 zaznívalo Otrokovicemi cinkání karabin a šustění lana. Uskutečnil se tam totiž již čtvrtý ročník horolezeckých závodů, jejichž organizátory byli lezci a zárveň členové zlínského horolezeckého oddílu.
K poměřování sil a trénovanosti odvážných sportovců došlo na místní umělé stěně, která je součástí základní školy T. G. Masaryka a tyčí se do výšky 7,5 m. Závodit přijelo v rekordním počtu 51 lezců z celé Moravy, Čech a dokonce i sousedního Slovenska. Soutěžilo se ve dvou kategoriích, děti a dospělí, ženy a muži zvlášť.
Ráno si závodníci naposledy prohlédli cesty, postavené opravdu mazaným způsobem, a byli nuceni se odebrat do izolace, odkud už nezbývalo než doufat, že si vše dobře pamatují a že vše dobře dopadne. Jakmile byl odpískán začátek, nastoupily na scénu velmi šikovné, mrštné děti. Diváci jen jásali. Součástí dobré nálady byl i bufet, stojící v rohu tělocvičny. Stal se pro mnohé diváky často navštěvovaným místem.
„Je to tady opravdu perfektní, netušil jsem, že v tak malým městě a na tak krátký stěně se dají zvládnout opravdu zajímavý závody“, říká brněnský závodník.
Vzduchem se nesl hlas moderátora a diváci poskakovali v rytmu melodických tónů. Ve chvíli, kdy se na scéně objevil některý se závodníků,
začali skandovat, povzbuzovat a výkony padalyjeden za druhým. Porota to rozhodně neměla jednoduché, jelikož letošní obsazení bylo opravdu špičkové.
Po již osvědčených předchozích třech ročnících nebylo problémem sehnat sponzoring. Ceny pro závodníky byly lákavé, což bylo další motivací pro závodníky – a tak se snažili o to víc.
V průběhu celé akce bylo v provozu velké promítací plátno. Rozptýlením pro závodníky i diváky byly filmy jak ze světa horolezectví, tak z jiných extrémních sportů.
Postaráno bylo opravdu o vše, proto se zde rozhodně nemohl ani jeden z účastníků, jak už na poli závodním nebo jen diváckém, nudit.
Hlavní orgánizátor Jan Lunga byl velice spokojen s průběhem, a dodal: „Tenhle závod jsme začali pořádat s myšlenkou, že bychom z něj chtěli udělat tradici, ale že se stane tak populárním, bylo pro nás jen pouhým snem.“
A jak už to tak bývá, když se sejde parta správných lidí a podaří se dobrá akce, musí se vše pořádně oslavit. Na stěně se bezprizorně houpala lana, ceny byly rozdány, ale hudba jela na plné pecky. Teď bylo potřeba všechno podrobně rozebrat. Nakonec ještě gratulace vítězům, poděkování všem zúčastněným a samozřejmě sponzorům a organizátorům, kteří přidali ruku k dílu. Další ročník tak může být výzvou i pro Vás!


Text: Klára Žáková