Arco-Itálie 25.4 - 1.5. 2007
25.4 - 1.5. 2007, Arco, Itálie
CESTA
Brzo ráno vstáváme a dobalujeme poslední věci, jedeme autem sice jenom dva, přesto je narvané až k prasknutí…….Lezení, kola, věci na turistiku, pořádné zásoby jídla na vaření, mapy a v podstatě vše, o čem si myslíme, že bysme mohli následující týden dovolené potřebovat…….Cesta ubíhá pomalu, v autě je jediný řidič, řídí téměř nonstop…..Vyrážíme v 9 ráno a v 7 večer jsme na místě.
Arco. Milé městečko schované uprostřed italských hor, vápencových stěn a vinic, poblíž jezera Lago di Garda. Ráj všech lezců. Středem všeho dění ve městě je kemp a náměstí, dvě útočiště našeho pobytu. V kempu se pohybují z 99% vychrtlé šlachovité postavičky lezců v sedácích, u pasu se jim houpají expresky a i když jsou každý z jiného konce Evropy, kupodivu řeč mají společnou, hned se tu cítíme jako doma.….. Úzké kamenné uličky, kde je každý druhý obchod outdoorový, vedou přímo na náměstí. To je jak má být. Kostel, kašna, gelaterie a 2 příjemné vinárny – ty se stávají místem našeho denního rituálu, kdy po dni fyzické dřiny si večer co večer dáváme oraz nad džbánkem červeného vína…..
DEN SEZNAMOVACÍ
Na kole projíždíme okolní vesničky Torbole, Nago a Rivu ( Arco je stejně nejlepší) a obhlížíme zdejší lezecké oblasti. Večer už nás svrbí prsty, tak nevydržíme, vybalujeme sedáky a trochu s ostychem, trochu s obavami a s hodně respektem vyrážíme ošahat si zdejší pověstné vápno.
DEN LEZECKÝ
Po včerejším dni už se cítíme náramně aklimatizovaní u vyhlašujeme den lezecký Paráda. Kolem Arca je několik lezeckých oblastí, kde si každý najde, co je mu po chuti. Perfektně zajištěné kratší sportovní cesty, kde si zalozí jak namakaní bouchači, tak začátečníci, kteří se tu učí lozit „na rybu“. Ti, kteří dají přednost horskému vícedélkovému lezení, si taky přijdou na své. Jsou tu krásné dlouhé linie, kde smyčky a friendy a vše, co vám přijde pod ruku jako by vám seslal sám anděl (Některé cesty jsou opravdu tak dobře zajištěné, že nám nestačí expresky a musíme dokoupit – kus za 8 euro ).
My s lezením začínáme na menších stěnách v okolí Arca – Colodri a Massone. O víkendu by tu asi stály fronty na cesty (aspoň se to říká), ale protože je pracovní týden a v podstatě ještě před sezónou, tak máme svatý klid a vylezeme si pár pěkných pětek šestek. Další den taky vyzkoušíme tip od Milana a spol. a celý den máme co dělat na masivu MURA del ASSINO, kde vybijeme energii do poslední kapky. Je tu řada pěkných šesteček, které nejsou zadarmo, ale jsou v našich silách.
Jeden den je ve znamení vícedélkového lezení, podnikáme nájezd zlínských lezců na hřebínek Colodri. Po pořádné snídani, abychom vydrželi, a obtěžkáni veškerým materiálem, který jsme dali dohromady, se vydáváme k nástupu do cesty. Dvě dvojky zlínského družstva už jsou nalezené ve stěně, nicméně se řídí heslem moudřejší ustoupí a pouští před sebe 2 dvojky Italů „chrtů“. Cesta je asi 6 nebo 7 délková, se 2 pětkovými délkami. Jeden úsek je trošku silovější, ale když dojdou síly, vzpomenu si vždycky na Edu Velíska a jeho „Leze leze po železe….“ ….a je to tam. V nejtěžším místě nás kromě umělého chytu namontovaného na skále překvapil i déšť, tak valíme rychle nahoru. Pak už si podáváme ruce, vrcholové foto – a dušička je v peří.
DEN CYKLISTICKÝ
Když už máme ruce a prsty a setsakramentsky bolavé, vyhlašujeme den cyklistický. Autem se posouváme na Lago di Ledro (kus cesty vede tunelem, kde je vjezd cyklistům zakázán). Tam přesedáme, mažeme pod kolenama a už po vlastní ose začínáme výstup na Passo di Tremalzo, který je 14 km dlouhý. Nahoru to jde překvapivě dobře. Jedeme po pěkné asfaltečce, která se vine v dlouhých serpentinách, takže ani stoupání není tak prudké. Nahoře v sedle je plno bikerů, kteří oslavují svůj výjezd nahoru talířem špaget a půllitrem piva (Ondra se k nim rychle a rád přidává ;-). Odpočineme a vydáváme se na cestu dolů, tentokrát opačnou stranou, jak říká Ondra „terénkem“. Kdo by tušil že nahoru mi to půjde líp než dolů!!! Se zaťatými zuby se řítím přes kameny, písek a šotolinu, prsty křečovitě brzdí, přesto třikrát letím přes řidítka. Pro někoho příjemný zážitek, pro mě jízda smrti.
LOUČENÍ
Je úterý ráno a je nám smutno že odjíždíme, shodujeme se na tom, že bysme si tu vymysleli program na dalších minimálně 14 dní. Tolik krásných cest a tak málo času! Slibujeme si, ŽE SE SEM URČITĚ JEŠTĚ VRÁTÍME! (A BRZO!!!)
Dáša & Ondra
text: Dáša