Námět na předsilvestrovský pochod 2007 -akce Beskydy 2005

Aneb jak mladí nováčci zachránili tradiční předsilvestrovský pochod,26.12 – 29.12.2005 Před Silvestrem každého roku se ve zlínském oddíle tradičně chodívá na předsilvestrovský pochod. Během jedné schůze se někde z davu ozývá otázka: „Co takhle podniknout nějaký zimní přechod nějakého hřebene?!“ Plánování nám jde vždycky na jedničku, dokonce si pohráváme s myšlenkou silvestrovského výstupu na Gerlach. Padá zde návrh na přechod Roháčů a tak se začíná plánovat akce tohoto druhu. Dáváme si sraz v hospodě, kde bychom měli dořešit přesný plán tohoto pochodu. Řešíme počasí, které vypadá hodně nejistě a tak po domluvě přehodnocujeme a měníme cíl na hřeben Beskydů! Milan s Jarkem se sice domlouvali s klukama z Kavkazu, že s nimi pojedou na hřeben Roháčů, ale za tohoto počasí a dlouhodobé sněhové předpovědi jsme s ostatními usoudili, že nejsou vhodné pro tuto akci. Když se z davu ozve „pojeďme teda na přechod hřebene Beskydů!“, z nápadu se stává hotová věc. Pár dnů po Štědrém dnu hážeme do batohů zbytky cukroví, narychlo obíháme kamarády a sháníme chybějící výbavu a vyrážíme do Beskyd.
Počet účastníků se zredukoval na 6 osob (Jarek V. , Dáša P. , Jura B. ,Mates B. , Honza Š. a Milan H.)
Ráno 26.12 vyrážíme autobusem na Vsetín. Už v autobuse se začíná vzpomínat na historky z různých akcí. Nejlepší jsou ty o omrzlinách, při kterých některým vstávají vlasy hrůzou a přemýšlí, jestli se ještě nevrátit k teplu rodinného krbu. Tak nám cesta ubíhá velice rychle. Na Vsetíně se přesouváme na vlakové nádraží, odkud budeme pokračovat dále do vesničky Mořkov. Na nádraží se setkáváme s ochráncem přírody, který nám dává letáky o ochraně přírody v Beskydách a o tzv. rysích hlídkách, které hlídají rysy, aby je myslivci nevystříleli. Padl návrh, abychom trochu obrátili poměr sil a začali střílet místo rysů myslivce. Ochránce se zdál být pobaven, nicméně asi se návrh neujal, nebo jsme se alespoň nedozvěděli o případu zastřeleného myslivce, který by byl vystaven coby cenná lovecká trofej. Po zajímavém rozhovoru nás ještě upozorňuje, že na Smrku (1276m.n.m) spí zimním spánkem medvěd, tak ať se tomu místu raději vyhneme. Poté usedáme do místní lokálky a vyrážíme vstříc skvělým zážitkům a prožitkům. Koštujeme Milanovu trnkovici a při prvním doušku je nám jasné, že ji v batohu moc dlouho neponese.
Kolem 15 hodiny dorážíme do Mořkova. Zde si přebalujeme věci a stoupáme na hřeben směrem na rozcestí Huštýn(748m.n.m). Na tomto rozcestí se nám naskýtají první pohledy do dolin. Poté se vydáváme po hřebenu směrem na vrchol Krátká(754m.n.m). Je zde jen trochu prošlapaná cestička. Místy se brodíme až po kolena ve sněhu. Ale vzhledem k výhledům do dolin nám to vůbec nevadí! Spíš naopak, začínáme cítit ve vzduchu příslib dobrodružství a nálada prudce stoupá! Honza (jako jediný) má sněžnice a proto prošlapává cestu v hlubokém sněhu. Nám nezbývá než tiše závidět a spokojit se jen s hůlkami. Počasí nám přeje. Mrzne, ale obloha je bez mráčku a viditelnost je tedy velmi dobrá. Naskýtá se nám nádherný pohled na západ slunce. Stromy zde vypadají úplně neuvěřitelně krásně v tomto ledovém království. Za vrcholem Krátká(754m.n.m) se rozhodujeme, že zde najdeme místo na spaní . Nachází se zde obrovské návěje což bude určitě vyhovovat při výkopu záhrabu. Po chvíli hledání nacházíme nejvhodnější místo na spaní. Dáváme se ihned do budování plošin pro stany a Jirka s Milanem začínají budovat luxusní záhrab. Kluci a Dáša už mají stany postavené ale naši bivakisti stále ještě kutají. Honzovi samozřejmě nemůže nic uniknout a tak natáčí budování jejich dočasného domova na foťák.A už je to hotovo, je to úžasná ložnice ve které mají i dva smrčky. Každý neodolá a musí se jít na toto dílo podívat! Jdeme vařit večeři a poté ještě vyráží Jirka s Milanem se slivovici na něco na zub k sousedům/ Jarek a Dáša/. Dobrot mají dost a tak se neostýchají a dávají se do konzumace. V naší skupině je zastoupé i ženské pohlaví a tak všichni obdivují, že se s námi vydala na takovou akci.
Tak jsme se napapali a jdeme spát. V noci je okolo mínus15 stupňů.
27.12.2005 Ráno vstáváme o něco později. Dáša vypadá; že s tepelným komfortem svého spacáku může být maximálně spokojena, alespoň se tak tvářila. Byla to její první noc v zimě na sněhu. Ráno je líné a pomalé. Vaříme si snídani, balíme batohy, bouráme naše ležení a vyrážíme vstříc dalším zážitkům v Beskydách. Cesta dále pokračuje přes vrchol Dlouhá(759m.n.m), a dále na Velký Javorník(918m.n.m). Zde už si musíme prošlapávat cestu sami a tak to jde o trochu pomaleji. Místy je zde hluboký sníh , ale to nám vůbec nevadí protože od toho tu přece máme Honzu s jeho sněžnicemi! Čím více se blížíme k Velkému Javorníku, tím začínáme potkávat vícero lidiček. Je to úplně neuvěřitelné jak je ta příroda v zimě krásná! Příroda pod sněhem je něco úžasného! A obdivovat to chce asi každý… Pod velkým Javorníkem to vypadá jako na Václaváku. Cesta je zde snad projetá rolbou? Před posledním stoupáním na Velký Javorník předbíhá Milan s Matesem skupinu mladých lidí, kteří se nechtějí smířit s tím, že jsme rychlejší s plnou polní než oni a tak se v tichu vyhlašuje závod o to kdo bude na vrcholu dříve. Ze začátku se ujímají naši vedení, ale těsně před vrcholem o něj opět přichází, ale to jim vůbec nevadí – jen trošku! Zbytek skupiny je hned v závěsu. O jejich tajném závodu nic neví. Nahoře se dávají do řeči se soupeřema a pak samozřejmě následuje výměna v podobě vánočního cukroví a slivovice. Chvíli prohodíme několik slov a pokračujeme k chatě. U chaty si vaříme čaj a odpočíváme. Je zde mlha. Na to jaké je počasí je zde vcelku hodně lidí.
Sestupujeme do doliny a po občerstvení v místní horské hospůdce se vydáváme dále směr Radhošť(1129m.n.m). V jednom místě se vydáváme po takové lesní cestě a nejsme si do poslední chvíle jisti, jestli se znovu vrátíme na turistickou značku. Jen Jarek věří tomu, že jdeme správně! Postup se hodně zpomaluje, poněvadž se brodíme opravdu v hlubokém sněhu. Točíme se v závitu a někde nad námi je ten náš Radhošť. Padají návrhy – střihněme to rovnou nahoru aj…. Nakonec pokračujeme v této cestě, po které následně narážíme na turistickou značku, která vede na Radhošť. Je to sice stoupání, ale zato je to prošlapané. S Matesem v čele začínáme „pomaličku“ nabírat výšku. Jarek nám říká, že je tady pod vrcholem nějaká malá pláň, kde je vhodné místo ke stanování. Je mlha a sněží. Všichni jsme rádi, když ji najdeme. Jsme na planince cca 50 výškových metrů pod Radhoštěm a snažíme se zde najít místo na spaní. S postavením stanu není žádný problém jenom si vykopat plošinky. Milan s Jirkou se snaží najít nějaké místo, kde by nesněžilo a nebo bylo hodně sněhu na záhrab a tak nacházejí nejvhodnější místo pod obrovským smrkem , který má spodní větve až na zem a je hodně zasněžený. Vstup pod tento smrk je z jedné strany. Kopou plošinku na spaní a z přebytečného sněhu si dělají bariéru proti větru. Zbytek osazenstva se za nimi ještě staví podívat na jejich bivak. Uléhají do spacáku aby si mohli uvařit večeři. Po večeři už jenom debatují, odpočívají a přemýšlí o tom co kdyby se ten smrk třeba zlomil pod tíhou sněhu a větru! Mají zde zajímavý pohled do koruny smrku. Na návštěvu už nejde nikdo, poněvadž sněží a všichni jsou už rádi, že jsou v teple svých spacáků. Je mráz kolem – 15 stupňů. Honza s Matesem jsou zaměstnáni výrobou koktejlu rum-sníh-ionťák stejným dílem. Nechutná to zle. Mohlo by se to jmenovat třeba Horská trojkombinace. Inu, každý se bavil po svém. Někdo si kopal noru pod stromem, někdo vyráběl „kulinářské speciality“. Večer ovšem končíme všichni stejně – vytouženým hlubokým spánkem.
28.12.2006 Ráno vstáváme tradičně. V klidu se balíme a vyrážíme za mlhy na Radhošť, dorážíme tam za půl hodiny po malém stoupání po sjezdovce. Místní kaplička je nádherně zahalena do sněhového obleku. Nejde tady vidět neboť je mlha. Děláme si zde společnou fotku a pokračujeme dále k pověstné soše Radegasta. Jsme už na hřebenu a tak se cesta line v duchu sněhové dálnice, která je uježděná od rolby neboť je zde běžkařská stopa. Dorážíme k oné pověstné soše Radegasta a tak si zde děláme zimní bezpečnostní přestávku, při které pořizujeme společnou fotku. Protože nám přišlo fádní fotit se s Radegastem zepředu, fotíme se s jeho pozadím. Po odpočinku pokračujeme dále na Pustevny, kde se zastavujeme na oběd ve zdejší hospůdce. Vypadáme jako kdyby se tam z nenadání objevil Polský zájezd. No řeknu to asi tak co jsme tady sežrali to snad není ani možné/nepočítaje ty guláše s deseti knedlíky a ty zmrzlinové poháry/. Poté s těžkými žaludky ale spokojeni na duši po dobrém obědě dále pokračujeme směr vrchol Tanečnice(1084m.n.m). No rozchodit ty plné žaludky není žádný zanedbatelný problém! Ale nakonec nám to šlape vcelku dobře a za chvíli stojíme na vrcholu Tanečnice. Děláme společné foto a pokračujeme dále přes Čertův mlýn(1205m.n.m) k třetímu nejvyššímu vrcholu Beskyd Kněhyňe(1256m.n.m). Tuhle cestu už zná Mates, který nám momentálně dělá průvodce. Jde se podél běžkařské stopy . Počasí je přijatelné. Zastavujeme se u Čertova mlýnu, že bychom se podívali na jeskyni, ale nakonec se nám ji nechce hledat a tak pokračujeme dále ke Kněhyňi. V jednom místě prochází Mates s Dášou a Milan se za nimi propadá až po pás do sněhu a nemůže se z toho dostat. Ihned se rozbíhá vyprošťovací záchranná akce. Mates s Dášou ho začínají vytahovat ven. S batohem je ale moc těžký, proto si ho sundává a v ten moment se propadá až po prsa do sněhu. Bohužel se nemůže dostat ven sám poněvadž nedokáže pokrčit nohy. Nakonec ho z toho vytáhli až bez batohu, ale kdyby tam nebyli tak zde zůstal až do léta. Někteří se smíchy málem propadli, jakou s toho měli legraci. Jak se říká o zážitky nikdy není nouze a sranda musí být! Po tomto incidentu už začínáme pod Kněhyní hledat pomalu nějaké místa na spaní. Nakonec vystupujeme až na vrchol Kněhyně(1256m.n.m) a zde si těsně pod vrcholem stavíme stany a kopeme záhrab! Je zde na záhrab sněhu tak akorát! Fouká zde silný vítr a začíná sněžit. Kopou se plošiny a začínají se stavět stany. Jirka s Milanem začínají kopat záhrab. Sníh ze záhrabu ale vrací zpět na střechu záhrabu a tak se jim zdá že je ho tam moc a tak aby jim to nespadlo tak jde Jirka odhazovat sníh ze stropu a Milan ještě kope ve vnitř. V momentu kdy Milan vylézá ze záhrabu tak se celý strop zřítí a tak se vymýšlí kde budou spát. Nakonec se všichni dávají do stavění nového iglů s tím, že si ho dostaví s nařezaných kvádrů sněhu. Máme zde stavaře a tak se dáváme do práce. Zapojeni jsou zcela všichni i Dáša, která nám vaří čaj. Práce jsou do poslední osoby rozděleny. Dva řežou bloky sněhu, někteří nosí bloky a další staví nové iglů. Je to sice úporná práce, ale nakonec je dílo hotovo a nevypadá vůbec zle. Naopak vypadá jako by ho stavili profíci. Střecha už se bohužel kvůli kvalitě sněhu nedala dokončit a proto jsme střechu zakryli pončem, napli a zatížili sněhem. Dílo je hotovo, všichni zalézáme do svých obydlí. Je zde mlha, sněží a fouká silný vítr. Jdeme si uvařit večeři. Honza ještě provádí test s tkaničkami od bot, které natáhne nahoru a ony okamžitě zamrznou a zůstanou stát jako tyčky! Na návštěvu už se nikomu nechce a tak v duchu skvěle prožitého dne usínáme. Čas od času probudí osazenstvo ve stanech hrouda sněhu, která se s rachotem roztříští o plachtu stanu. Fouká totiž silný vítr a strhává sníh z okolních stromů.
29.12.2006 Ráno se počasí o moc nezlepšilo. Je docela nepříjemná zima. Dáša si vypůjčila slušivou kuklu ruských ozbrojených sil a dělala s ní parádu celé ráno ? Na plánu je sestup z Kněhyně a nějak se dostat na vlak do Vsetína. Mates navrhuje, že nejlepší cesta z Kněhyně je přímo dolů. Protože vánice nabírá na intenzitě, volíme tuto rychlou variantu „útěku“. Nakonec je to legrace a všichni si sestup užíváme: Nastupujeme do sestupového svahu. Postup je rychlý neboť je to tak prudké a je zde tolik sněhu, že skoro celou dobu jedeme po zadku dolů jako po tobogánu. Nejlepší a nejrychlejší to má ten poslední, který už má celé koryto ujeté od kolegů. V jednom z takových koryt dochází i na menší skok se smrčkovou oporou. Je to super zážitek, všichni se docela dobře baví. Některé úseky se musí stejně jít. Ve spodní části jdeme podél potoku (Stolovec) a poté se připojujeme na žlutou turistickou značku. Naše cesta poté pokračuje na vlakovou zastávku odkud pojedeme vlakem do Vsetína. Cesta probíhá v duchu vzpomínek na prožitou akci. Motto: I když není super počasí tak se dají zažít nezapomenutelné okamžiky se skvělou partou lidí ! Vzpomínky, které si ukládáme hluboko do paměti nás budou určitě těšit do konce života!!!!!! A jak by řekl klasik na závěr: není důležitý cíl, ale cesta. Zapíchni prst do mapy. Vezmi si ssebou do batohu jen to nejnutnější a pak z toho půlku vyházej, stejně nebudeš všechno potřebovat. Vyber si ty správné lidi, se kterými chceš svou cestu prožít. A vzhůru za dobrodružstvím, které tě nabije energií a dodá ti sílu do dalších dní… (No prostě chci říct, že už se všichni těšíme na silvestrovský pochod 2006,2007 ?