MENU Skalní lezení Horské lezení Bouldering VHT Trekking Příroda Zimní akce AKTUALITY / INFORMACE / AKCE

Dent Blanche 4357 m

Sedmdesát tři, dobrý věk, hodíš krysu na hrb, nabereš parťáka a vyrazíš. Jedeš dlouho, až do údolí Ferpècle, nezastavuješ a pokračuješ až na úplný konec cesty. Vystoupíš z vozu a stoupáš. Stezka je úzká, vine se úbočím až ke zchátralé osadě Bricola. Zavzpomínáš, jak to tady kdysi žilo pastvou a čerstvým sýrem. Voda je stejná, cítíš chuť jako před lety, stoupáš tedy dál.

Stezka nebere konce, krajina se mění v morénu a rozsáhlé žulové plotny. Čeká Tě výšvih, chvílemi zalapáš po dechu, ale jdeš dále. Kamenní muži říkají, že jsi tady správně, na svém místě. Pokyneš jim a lezeš volným terénem až k úpatí ledovce.

Dřevěné triangly jasně značí, že tam ještě nejsi, že máš do večera, co dělat. Tělo již nemůže, ale mysl říká, že to půjde. Najednou uvidíš chatu Rossier, postavenou zbůhdarma v pustině, uprostřed hor. Vypadá to kousek, ale není. Stoupáš po kamenných schodech až na terasu. Neznámí lezci si zrovna vaří jídlo, hledí na Tebe a Ty na ně. Pozdravíš je, přetáhneš cepínem naplocho a jdeš si lehnout, zítra Tě čeká náročný den.

Ráno vstaneš dříve nežli ostatní, nevrlý chatař zívá a vulgárně ukazuje na cedulku s nápisem „4:30“. To je přeci Tvůj čas na vrchol, tak honem, abys to stihl! Nad chatou se navážeš, v solidní skále lezeš rychle jako již mnohokrát předtím. Hledíš na krásu horního ledovce, jdeš přes trhliny až k úpatí jižního hřebene. Zde necháváš větší část batohu, dále jdeš nalehko. V mírné skále volně stoupáš až na vrcholek Wandfluelücke. Po sněhovém hřebeni dojdeš do sedla, zde odložíš cepín a mačky. Vzpomínáš si, že led může zaskočit, ale dnes ne, dále je již jen lezení v čisté skále.

Pod věží Grand Gendarme traverzuješ doleva, potom přímo tři délky vzhůru na hřeben. Sleduješ terén a je zřejmé, že to nebude snadné. Věže neberou konce, první přímo, mírně vlevo, druhá přímo, třetí zprava, čtvrtá přímo, pátá mocný traverz vlevo, štand a přímo celou délku, kde obtíže končí. Ke kříži to máš cca hodinu, o čase jsi ale již dávno ztratil představu. Není to důležité. Jdeš, lezeš, skáčeš přes kameny a najednou již není, kam stoupat!

Na vrcholu života to tak chodí, rozhlédneš se, okusíš výšku, pár fotek a zahájíš sestup. Ten je komplikovanější nežli samotný výstup, hřeben opatrně slézáš a výšvihy slaňuješ. Po mnoha hodinách zpátky na horním ledovci vyzvedneš větší část batohu. Rozbalíš křídlo, počkáš na správný vítr a letíš.

Bon voyage!

 

Horolezci: Mirek I., Huňáč, Roman K. a Michal K.

Článek a foto: Mirek I.

Nový komentář