Maltatal

Maltatal? V létě? Tady se přeci jezdí v zimě na ledy... No, není to tak úplně pravda... Maltatal nabízí všechny druhy letního lezení. Sportovky, bouldery, vícedélky v údolí i na kopce. Průvodce z roku 2015 obsahuje všechno dohromady. Tak proč to nezkusit. A ty vodopády!

Nejdostupnější sektor je Kreuzwand. Stěna přímo u malého parkoviště a lezení 5 metrů od auta. V pravé části jsou velmi lehké cesty pro děti (dokonce namontované chyty), které ve střední části následují pekelné rajbasy střídané se silovými bouldrovými cestami. Nejpěknější je ovšem levá část stěny - Sektor Sex Point Charly. Cesty jedna perla za druhou. Jedno z nejlepších míst na žule (v obtížnosti 6b-7b) co jsem zatím viděl. Vše je naprosto dokonale zajištěno a tak jediná nevýhoda je odpolední slunce a malinko tvrdší klasa.

Kousek dál v údolí navštěvujeme sektor Rote Sau. Zajímavé lezení v super barevné žule. 

Pokud se vyškrábete ještě dál nad tento sektor tak se dostanete na to nejlepší co tady mají - Kolloseum. Naprosto monumentální záležitost s vytrvalostníma dardama od 7b+ nahoru. Sportovní pohádka kterou bohužel neokusím a tak se po domluvě přesunujeme o patro níž k obrovskému vodopádu Schleierwasserfall kde je další pěkný sektor. Přístup je přes pěknou bouldrovou oblast které vévodí světoznámý boulder Bügeleisen.

Spousta především plotnových vícedélkových sektorů je za mýtnou branou. To je trochu problém, platit 14E (9E když spíte v kempu) za vjezd mi přijde dost a na plotny není chuť.

Je tu však sektor Hochsteg kde se leze atletickým převisem nad divokým potokem a je to kousek. Jdeme tedy cca 1 km kolem pěkné naučné stezky a přelézám si super zážitkové 7ajdo nad zurčící divokou vodou.

Po třech dnech lezení dáváme rest a vyjedeme údolím Goßkar k plesu a kousek vyšlápneme na chatu Gießener Hütte (2215m). Plán na další den je okusit nějakou tu místní žulovou vícedélku. Pěkná chata, překvapivě patřící DAV i když jsme v Rakousku. Lidí pomálu, super výhledy, válíme se a kocháme. Turisté chodí především na Hochalmspitze (3350m), královnu Vysokých Taur. Po hřebenu vede prý pěkná ferrata, od chaty to vypadá na pěknou tůru. Náš cíl je ale jinde a tak další den ráno vyrážíme na osmi délkovou cestu vedoucí ve jihovýchodní stěně Kleine Gößspitze (2785m).

První, nejtěžší délka, je fantastická vytrvalostně-technická sokolíkárna za poměrně přísných 7-. Další délky, papírově lehčí, nejsou na svou klasu také zadarmo. Zvláště vlhký koutek za "lehkých" 6- mi motá hlavu :-) Počasí nám ale přeje a tak po 4h objímáme vrchol a slaňujeme cestou zpět. Pěkné, zajištěné ale mimo první délku je občas nutnost zakládat (menší friendy, malý camalot). Pak už jen sestup, svišti, chata, pivo, sestup, auto, mega bouřka a nakonec přespíme na parkálu do rána a další den přejíždíme do starého známého Zillertalu kde jsou ty krásné fialové krávy.

Zalezeme tady ještě dva vlhké dny a pak už opouštíme tento žulový týden.

Fotky v lepší kvalitě než poštovní známka jsou zde.

Honza a Evča