Tádžikistán, 28.7. – 18.8.2007, Pik Piramidalnyj 5509 m(15.11 promítání v 19hod -na klubovně)

Po dvou letech jsme vrátili do hor v Tádžikistánu. Tentokrát je to Turkestánský chrebet na hranicích s Kyrgystánem a výrazný vrchol Pik Piramidalnyj. Máme více zkušeností ale chyby děláme zase někde jinde. Dopravu jsme zvolili stejnou, rychlou trasou:
Praha-Moskva-Taškent letadlem, do Samarkandu vlakem a dalších asi 300 km najímanými auty.
Hned v Samarkandu jsme řešili problém nákupu spacáku, který se Bohdanovi ztratil během letecké přepravy.
Bohužel, v tomto pouštním městě se spacáky neprodávají.
Situaci jsme vyřešili nákupem prošívané deky a ušitím spacáku za 18 kč v místním krejčovství.
Po získání OVIRU (registrace pobytu) v Pendžikentu se nám zdálo, že všechny obtíže jsou již za námi. Nefugující auta a jejich záludní řidiči nám ještě dali zabrat.
Tři dny cestujeme údolím řeky Zeravšan k jejímu hornímu toku až do jedné z posledních vesniček - Vodif.
Místní muslimové jsou pohostinní a díky naší ruštině nám promíjí naši příslušnost k EU a NATO.
Ještě dva dny a konečně , 3. srpna, stavíme stany na ledovci pod sedlem Západní Vodif.Výška 4460 m.
Pik Piramidalnyj je přímo nad námi.
Již na obhlídkové tůře do sedla Západní Vodif zjišťujeme nepříjemnou skutečnost:
málo nového sněhu a hodně vodního ledu.
Ach, kde jsou naše „šarlety“! Ty turisťáky a duralové mačky asi nebudou stačit.
Přesto již za dva dny vyrážíme ve dvojce Václav + Mára k vrcholu. Nejprve 5 a půl délky ledu, pak skalní hřeben a další 4 délky vodního ledu asi 55 stupňů. Márovy duralové mačky nejsou tím pravým nástrojem.
Tato cesta mohla být bez ledu tak 3B, s tím ledem však o 1-2 stupně těžší.
Pryč je naše rozhodnutí, že ve tři odpoledne to točíme dolů.
Cítíme, že ten vrchol dáme. Stejně bysme zatměli.
Soustředíme se na co nejbezpečnější postup a téměř nefotíme.
V 18.40, po skoro patnácti hodinách sedím na vrcholu.
Stát se mně skutečně nechtělo.
Nouzový bivak je už jasný.
Těsně před setměním slézáme do sedélka ve výšce 5300 m a pod heslem „Rakoncaj přežil bivak na vrcholu K2“, kopeme do půlnoci záhrab. Bivak jsme bohužel neplánovali, tak nemáme žádnou výbavu.
Noc nebyla příjemná (velmi slušně řečeno) ale zvládli jsme to. Dopoledne zase několik délek ledu, ale už dolů.
Mára má prodřené rukavice a těžko říct jestli mu ty prsty omrzly při výstupu nebo sestupu
. Vidíme už kluky, jak nás čekají v sedle Západní Vodif.
Ještě pár délek a konečně pijeme nejlepší čaj, kterého jsou dvě plné termosky!
Nebylo to špatné a ten nový nehet na palci taky člověka zkrášlí.

Ve zbylém čase jsme ještě odjeli do Fanských hor.
Opět, díky ledu, jsme bivakovali a Čimtarga zase odolala.

Příště možná uděláme nějakou změnu.
Najít místo pro lezecké cepíny? To by znamenalo ubrat slivovice! No, uvidíme…

Účastníci: Bohdan, D4, Mára, Ševča a Václav

Našim případným následovníkům rádi sdělíme podrobnosti a informace.
vtichavsky.......@seznam.cz(odstraňte tečky z emailové adresy)
15. 11. Promítání - Tadžikistán 2007, Pik Piramidalnyj 5509m Václav a spol. 15.11.07-čtvrtek v 19 hodin na klubovně oddílu