MENU Skalní lezení Horské lezení Bouldering VHT Trekking Příroda Zimní akce AKTUALITY / INFORMACE / AKCE

Hádanka z kamene

tak tuto věž nazval lezec, Rakušan židovského původu Paul Preuss.  Guglia di Brenta ( nebo taky Campanile Basso, v překladu Malá Zvonice, 2883m ) je skalní věž v pohoří Brenta.
Zlí jazykové tvrdí, že při prvním vážném pokusu o výstup slíbil horský vůdce Povoli svým dvěma klientům, že s nimi vyleze na tuto krásnou věž. Během výstupu se opili, v polovině stěny zřejmě Povoli vystřízlivěl a začal se bát, načež klient vytáhl revolver s tím, že Povoliho zastřelí, jestli nahoru nevyleze.
Jo, to byly časy. Tehdy se zřejmě klienti s horskými vůdci moc nepárali.


My brousíme v údolí Val di Sole už 5 dnů a čekáme, kdy konečně přestane pršet. Chceme jít nahoru. Do oka nám padla tato elegantní věž, na kterou jsme zvolily cestu Via Fehrmann 4+ UIAA (1908 Rudolf FehrmannOliver Perry-Smith). Některý průvodce uvádí klas. V+, ale tato se nám zdála nejpravděpodobnější.

Zatím trávíme čas na sportovkách, dokonce došlo i na návštěvu muzea včelařství… Konečně to vypadá, že bude alespoň jeden den hezky a tak frčíme přes Madonu di Campilio k chatě Vallensinella,1513 m.n.m., kde za nějaký obolos parkujeme auto a dál už po svých k chatě  Maria e Albrentei al Brentei ( 2182 m.n.m ).
Večer se na chatě seznamujeme s bývalým sassíkem Šimonem a jeho parťákem odněkud z Berlína. No chtějí taky fehrmannem na Zvonici. Hmm. A v kolik že plánujejte vycházet z chaty, vyzvídáme úplně nenápadně. Prý v 6… Jasně, s Alenou na sebe mrknem, my vstaneme v 5 a pofrčíme. Na chatu zatím přichází Karla s kámoškou, jdou na Crozzon, nádhernou , mohutnou stěnou, 19 délek. Budeme teda na sebe mrkat přes údolí.
Jdeme na kutě. Winter raum nám připadá hnusně zatuchlý, hodíme proto spacáky za kůlnu a spíme venku. Na obloze blikají hvězdy, proletí meteorit a hlavou i hrůzostrašný článek popisující výstup: nejištěno, dlouhé odlezy, exponované, bivak … článkem jsem tehdy sekla – toto vážně číst nemusím.

Ráno je hezká tma, baštíme, holky shrbené pod bágly rázují pod Crozzon. Taky vyrážíme. Nástup trvá cca 1 hod. Dopochodujeme pod nástup, ale nejsme tu jediní. Nějaká dvojka už chrastí ve stěně a další se chystá na nástupu. No super. Ale odsýpá jim to. Není proč spěchat, cesta má sice 21 délek podle průvodce, ale mělo by to pouštět a počasí má být dobré. Smiřujeme se s osudem. Cesta je to ale opravdu pěkná – v pevné skále, exponovaná, štandy vyskobované, délky odjištěné horsky – sem tam skoba, ale dojistit se dá v pohodě. Nabíráme výšku, na cca 14 délce je jeskyňka a koho tam nepotkáváme - Šimon, ten lišák. Sype nám bohatě do hrstí oříšky s rozinkama. Před náma je posledních 150m stěny na vršek. Tam zvoníme na kovové tyče umístěné na vrcholku – znamení holkám na Crozzon. ( za dva dny se v táboře chechtaly – ja, ja, slyšely jsme vás!)

Pozn.
Paul Preuss u svých výstupů uplatňoval absolutní čistotu lezení bez skob, lana a slaňování. Jo, to byl borec, má cestu touto stěnou nazvanou Via Peruss, klas. -5 .
Jó,
Oliver Perry-Smith byl taky dobrý chlapík. V Sassku jsem od něho lezla na Falkensein Sudriss. Vrchní komín bylo docela zajímavé 7a.

účastníci: J. Končáková, A. Čepelková

zapsala: J.  Končáková

Nový komentář
2016-10-21 20:26:54

Super výstup, slintám a fajn, že jste našli kapsu v počasí :-)
Mirek I.
2016-10-18 00:05:20

Pekna prace :)
Evka