MENU Skalní lezení Horské lezení Bouldering VHT Trekking Příroda Zimní akce AKTUALITY / INFORMACE / AKCE

Monte Cervino

Loni na začátku prázdnin jsme s Radovanem stály na vrcholu Mont Blancu a já mu ukázal na jeden kopec v dálce a přitom položil otázku: ‚Co tak příští rok?‘ Tím kopcem byl Matterhorn nebo jak Italové říkají Monte Cervino. Rok se s rokem sešel a z otázky se stala skutečnost. První termín byl v půlce července, ale protože počasí bylo špatné (hlavně příliš mnoho sněhu) jsme posunuli termín až na konec srpna. A to se nakonec vyplatilo. Ve složení Radovan, Michal, Matěj a Ivoš vyrážíme přesně o půlnoci směr Aosta.

První a poslední kapky deště jsme zažili po cestě do Martigny. Jako první aklimatizační kopec si vybíráme Grand Combin a výstup jeho jižní stěnou. První den je cílem bivak de Musso, kde poslední metry po ledovci jsou hodně zrádné díky vodnímu ledu ve výšvihu na Pleteau du Couloir. Druhý den ráno ve 4 hod vyrážíme směr vrchol. Bohužel asi po hodině stoupání nás zastavují špatné podmínky. Díky pozdnímu létu je místo firnového pole ledové pole a i šotolina pod ledovým polem je pokrytá tenkou vrstvou ledu. Proto se rozhodujeme otočit a pošetřit síly na hlavní cíl.

Třetí den ráno v 5:00 vyrážíme z Cervinie směrem hata Duca degli Abruzzi. Tu za necelé dvě hodiny necháváme za sebou a pokračujeme směr chata Carrel. Do sedla del Leone je cesta naprosto bez problémů a i traverz suťovým polem pod Tresta del Leone je bez obtíží (a hlavně bez padajících kamenů). Celá sranda ovšem začíná až od sedla nahoru, kde začínají konopné lana a především poslední výšvih pod chatou je hodně výživný. Nakonec ani lana nevytahujeme a závěrečné konopné lano lezeme s odsednutím v připravených borhácích. Na chatu Carrel přicházíme už před polednem, což se ukazuje jako klíčové. Díky krásnému počasí je chata přeplněná. My máme ovšem díky včasnému příchodu možnost si vybrat postele a tak si bereme v zadní části u oken (v noci jsou okna k nezaplacení, protože 60 lidí celou chatu bez problémů vytopí/vydýchá/vyprdí na 18 stupňů).  Tavení vody děláme ze sněhu za chatou, což je malý lezecký výkon se k němu dostat.

První borci vyráží do ‚stěny‘ už po půlnoci, my jsme vydrželi v posteli až do 3:30. Rychlá snídaně, obléct se a hurá na věc. Je 4:30 a pouštíme se do prvních metrů. První část za chatou je sice náročná, ale díky konopným lanům není problém s orientací. Ta ovšem nastává cca 350 m za chatou, kdy lana skončí a je nutná orientace ve stěně. Díky mé předchozí zkušenosti, jsme se ještě včera odpoledne podívali, kudy vede cesta k řetězům a na hřeben Pic Tyndall. Ráno při čelovce se totiž zdá, že cesta může vést kamakoliv a tak jsou vidět všude možně roztroušené čelovky. Naštěstí nám se cesta daří trefovat, což je poznat díky občasným nýtům. Bez většího zaváhání trefujeme sněhové pole, kde jsou při okraji natažené lana. Nad sněhovým polem začínáme i my trochu bloudit a hledat řetěz, který by nás navedl na hřeben. Ten díky trojici bivakujících nakonec najdeme a pak už jde cesta snadno dál. Na hřebenu nás zpomalí jen několik zledovatělých míst, ale jinak jde všechno hladce. Díky tomu začínáme po šesté slaňovat s Pic Tyndall a před sebou máme už jen závěrečný výšvih na samotný vrchol. Poslední část vrcholového hřebene je opět zajištěna konopnými lany a tak se tady začínají tvořit fronty (dobíháme totiž první skupiny, které vyráželi kolem půlnoci). Z dlouhé chvíle při čekání se navazujeme, když už ty lana neseme. Přesně po 4 hodinách stojíme na vrcholu Monte Cervina. Počasí je naprosto bezchybné a tak se nám naskýtají překrásné výhledy na Monte Rosu a Mont Blanc. S Radovanem ještě rychle přeběhneme na švýcarský vrchol a po půl hodině na vrcholu začínáme sestupovat. Sestup je ovšem trochu jiný adrenalin než výstup. Po cestě dolů totiž začínáme potkávat lidi co vystupují nahoru, takže nezbývá než slaňovat. To je připravené perfektně na 25 m a tak, že se konči na policích nebo u dalšího slaňáku. Bohužel ne všichni respektují toto jištění jako slaňák, a tak musím několikrát upozorňovat, že tam se karabina necvaká a že se z toho opravdu nejistí. Po té co se dostaneme pod závěrečný výšvih celá situace se uklidní a celkem v klidu sestupujeme dál. Na chatu Carrel se dostáváme kolem třetí odpoledne. Rychlá domluva a už balíme věci a mastíme dolů. Další noc na chatě rozhodně nikomu nevoní. Při sestupu pod chatou do sedla Leone křižujeme další skupiny, které jdou zrovna na chatu. Teprve až za traverzem pod Testa del Leone si pořádně odpočineme, protože tady už končí hlavní problémy. V poklidném tempu dojdeme na chatu Degli Ambruzzi, kde si dáme jedno pivko ať se nám ta poslední část sestupu do Cervinie líp šlape. S přichodem noci přicházíme k autu do Cervinie notně zničení, ale spokojení. Další den si dáváme celodenní odpočinek, což zahrnuje dostatek spánku, několik plechovek piva a množství kopečků italské zmrzliny.

Na závěr ještě musím smeknout před Ivošem, který absolvoval celou dovolenou se zažívacími problémy (a to ne díky tomu, že by se tam z toho po..., ale protože si dál jednu nevinou kávu s vodou před odjezdem).

Účastníci: Ivoš a Matěj Bernátovi, Michal Bezruč, Radovan Umýsa

 

Nový komentář
2016-09-22 21:11:07

Pěkná akce a super fotky.Zároveň velká gratulace k hodnotnému výstupu.Konečně se to někomu z oddílu podařilo vylézt z Italské strany!!!!ps. dlouho odolával nájezdům z oddílu
Milan