MENU Skalní lezení Horské lezení Bouldering VHT Trekking Příroda Zimní akce AKTUALITY / INFORMACE / AKCE

Arco 2015

Arco 2015

Poslední emaily o organizaci této akce mě moc netěší.  Díky nepříznivé předpovědi počasí odpadá spousta lidí a hrozí, že se akce úplně zruší.

Poslední verdikt zní jasně. Jedeme!

Vyrážíme ve středu ráno 28. 10. v počtu 10 lidí. Cesta ubíhá celkem rychle. Pánové barvitě líčí historky z lezení a trekování po horách.  O zábavu je zkrátka postaráno. Do Arca přijíždíme už za tmy. Přidávají se k nám Evča a Honza, kteří přijeli už v úterý, a Jarka s Matesem.

Počasí v Arcu lezení moc nepřeje. Vytrvale prší. Na apartmánu, kde jsme ubytováni, rozjíždíme večírek. Vypráví se vtipy, historky, hraje se na kytaru, zpívá se a v poslední řadě trochu popíjíme. Prostě je dobře.

Počasí nás ráno moc nepřekvapuje. Stále prší a lezení je pro dnešek tabu. Volíme tedy plán „B“ a jdeme do města. Jen Evča a Honza prchají na sportovky do Massone, kde mají vybrány cesty pod převisem, kde je sucho.

Pochodujeme po obchodech a kavárnách. Moc nás to nebaví. Všichni jsme po včerejším večírku dost unavení a někteří ani nedokázali vylézt z postele. Odpoledne déšť trochu ustává, ale na lezení to stále není. Jdeme se alespoň projít k nedalekému vysílači nad Arcem. Kocháme se krásnými výhledy, fotíme okolní krajinu a cestou dolů se někteří jedinci nezapomenou pořádně vyválet v blátě.

 Pátek ráno vypadá nadějně. Sluníčko už svítí na vrcholky hor. Rychle do sebe házím snídani, která mi moc nesedla. Pro jistotu si dávám ibalgin, balím lezecké věci a hurá na skály!

Evča a Honza opět jedou do Massone. Já, Lukáš, Milan, Petr, Radek a Jirka valíme do oblasti Monte Colt. Na parkovišti u nástupu se potkáváme ještě s Matesem a Jarkou. Mira s Lasičkou a Soňa s Radovanem vyráží do Oblasti Mandrea.

 Pod stěnou mi není úplně hej. Pouštíme se do cesty La Cengia Rossa, 5c, 7 délek. Ostrý konec lana nechávám pro Lukáše. První délku přelézá celkem lehce. Já se za ním plazím s žaludkem na vodě a rychle mi natékají pracky. Ve 3. délce nás potkává dost těžké místo, které nemůžeme přelézt a klasa za 5c nám moc nesedí. Dolézají nás další lezci. Nakonec hákujeme a spíš se do topu plazíme, než lezeme… alespoň teda já. Do další cesty se nám už moc nechce, tak ještě zkoušíme vylézt jednu délku, která není v průvodci a vypadá dost drsně. Lukáš do ní bez keců nalézá a já stále nevěřím tomu, že se do toho vážně pustil. Cesta začíná velkým převisem a dolez po nahozené omítce. Několikrát padá, ale nakonec cestu doleze.

Sestup k autu nám trvá chvilku, ale čekání na zbytek posádky už o něco déle. Čekáme až do tmy. Začínám mít celkem strach, co se děje. Naštěstí se za chvíli ze tmy vynoří zbytek osazenstva a vše je OK.

 Večer u piva probíráme, jak se nám dařilo. Zjišťujeme, že se nikomu dnes moc nevedlo. Radovan a Soňa říkají, že si na rozlezení ukrojili dost velký krajíc chleba, když se snažili přelézt cestu za 6b (Vecchi disonesti e insoddisfatti) kde nakonec pověsili pytel. Mira s Lasičkou přelezli cestu Molla Tutto, 6c (Mandrea-Parete centrale). Lasička říká, že to byla celkem darda. Chlapíci, co lezli v Monte Colt, taky nevypadají moc nadšeně. Nebo spíš unaveně. Vylezli 2 cesty Via Calliope, V+/VI a Via Adonis, V+/VI, kterou dolézali z čelovkami.

Matesův verdikt, jak se lezlo, zněl jasně. „Po železe!“ Průměr zvedá Evča, které se podařilo přelézt její první 7a na PP v cestě Aladin.  Honza vypráskal několik 7a na OS.

 Další den měníme posádky aut. Já s Lukášem, Soňou a Radovanem jedeme na Sluneční plotny (Parete Zebrata). Všichni čtyři jdeme do stejné cesty. Via Teressa 5c, 400 metrů, 15 délek. S Lukášem volíme variantu cesty. První dvě délky vedou přes hladkou plotnu, kde jde sem tam naškrabat malinkou lištu, nebo vyklovanou dírku od kladívka. Pak se napojujeme do klasické cesty. Do první délky se pouštím na prvním konci a po chvíli si říkám, jestli to takhle půjde celých 400 metrů, tak to budu v půlce mrtvá. Lukáš ve 2. délce padá, ale nakonec kritické místo přeleze. Já už se za ním na 2. konci přeplazím. Zbytek cesty jde celkem hladce. Soňa konečně sebrala odvahu a několik délek vylezla na 1. konci lana!

Shora vidíme, že přijelo i zbytek naší party, která měla původně namířeno do jiné oblasti. Radek na nás volá „Tam byla taková zima, že se to nedalo“ Milan a Petr jdou do cesty Similaun za 6a, ale po 5. délce zdrhají a nechávají zavěšený pytel. Mira s Lasičkou jdou do cesty Mon Cheri, 6c.

 Neděle. Poslední možnost před odjezdem něco vylézt. Vybíráme krátké cesty v Monte Colt. Jirka a Radek jdou do stejné cesty, jako jsme lezli s Lukášem 1. den. La Cengia Rossa. Milan, Petr a já s Lukášem jdeme do cesty Via Nereidi, 5+, 4 délky. Tu přelézáme už velmi rychle a pomalu s prstem v nose.

Mira, Lasička, Soňa a Radovan už prchají domů. Evča a Honza se jedou ještě zničit do Massone, kde ještě Evča vybuší cesty Gino e la sfinga 6b+, PP a Calipo 6a, OS. Honza říká, že nic pořádného nevylezl. „Jen“ pár 7a na OS.

 Před odjezdem ještě rychle vykoupat v řece a hurá domů! No já moc nejásám. Mě osobně se teda moc nechce. Tak jen doufám, že se sem brzo vrátím.

 Díky za super výlet všem! Hore zdar!

 Lenka V.

  Účastníci zájezdu: Lasička Brablcová, Mira Šišák, Soňa Trávníčková, Radovan Umýsa, Lenka Vaculová, Lukáš Bielák, Petr Hrnčiřík, Milan Havel, Jura Bareš, Radek Sušina, Eva Siegelová, Honza Štalmach, Jarka a Mates Hrubí.

 Fotky:

http://vacule.rajce.idnes.cz/Arco_-_rijen_2015/

http://sannus.rajce.idnes.cz/Arco-Italie/

Nový komentář