Ortler 3905 m

Aneb“skleróza nebolí, ale člověk se nachodí“.

 Rodinná dovolená v Rakousku představuje spoustu krámů. A tak jsem přidal jenom lezečky, sedák a přilbu. Co kdyby…

V Praze se mně to v hlavě rozleželo a od syna jsem si půjčil mačky, cepín a treky.

Počasí v Rakousku mělo být proměnlivé, ale na pátek 8. srpna 2014 uváděli Norové na Ortleru polojasno

Zavolal jsem Míše, která byla s Petrem na ferratách v Itálii, a navrhl setkání v Suldenu (it. Solda) ve čtvrtek odpoledne. Ortler byl jeden z cílů těchto nadšených účastníků letošní Horoškoly. Reagovali rychle a byli tam už ve středu. A stihli hned vylézt obtížnou feratu stěnou na Payer Hütte a sestoupit. Když jsem ve čtvrtek odpoledne přijel na parkoviště u lanovky, byli už zase nahoře na chatě.

Manželce jsem navrhl několik pěkných vycházek v okolí a pozdě odpoledne jsem vyrazil nahoru. Po Tabaret Hütte to šlo docela rychle. Trochu jsem si olepil prsty ve vypůjčených botách a opakoval jsem si poučky z Horoškoly („horolezec je mistr improvizace“ a „co nemáš, nepotřebuješ“).

Třikrát jsem ještě zmokl a v osm večer jsem došel, dost hotový, na chatu. Ne dost, ale úplně.

Dal jsem Jagetee a trochu jídla. V žaludku jsem měl pocit jako po doběhu Javorníků. Večer jsme ještě zkontrolovali a seřídili mačky a natáhli budík na čtyři hodiny (vůdcové s klienty vstávali ve tři).

Před pátou jsme, ještě s čelovkami, vyrazili. Vypadalo to, že předpověď počasí vyšla. Skalní část výstupu, hřeben obtížnosti II. ( jako v Tatrách na Český štít), jsme zdolali asi za hodinu a půl. Bez lana, aby to odsýpalo. Sledoval jsem oba spolulezce. Během Horoškoly intenzívně trénovali a teď to bylo vidět.

Ocitli jsme se v sedélku, kde začínal sníh, a bylo nutno nasadit mačky. A teď to přišlo.

Průšvih! V batohu nebyly! Ano, večer jsem si je chystal, a položil vedle bot. Ráno tam nebyly a zcela samozřejmě jsem usoudil, že jsou v batohu. Teď to bez nich dál nemělo smysl. Hlavou mně blesklo, že končím, a když ten výlet sem zase nebyl tak špatný.

Pak jsem to udělal podle Pivečkova hesla „Never give up“. Krátce jsem zaškolil spolulezce do tajů výstupu po ledovci s lanem a doslova běžel zpátky.

Na chatě jsem byl asi za hodinu. Všude prázdno a na zemi ležely jedny mačky. Ne ty moje, ale menší, nastavené tak na velikost 39-40. Asi dámské.

Trochu jsem se vysvlekl, přikoupil vodu (0,5 l za 2 EUR) a znovu vyrazil. Bylo 7.45 a byl jsem úplně poslední.

Skalní úsek jsem šel již potřetí a bylo znát, že to mám již nachozené. Dokonce jsem předběhl dva mladé Italy. Později na sněhu mě ale dohnali a předehnali.

Bylo jasné, že Petra s Míšou nedoženu, ale sníh byl pevný a v oblasti trhlin pod Lombardi bivakem se zdálo bezpečno i bez lana.

Ve strmém úseku nad ním potkávám již sestupující vůdce s klienty. Jedna německy mluvící „baba“ se mně omlouvala za záměnu maček a trvala na okamžité výměně. Znovu je seřizuji a nazouvám.

Zatáhlo se a padla mlha. Potkávám již sestupující Míšu a Petra a nechávám je jít dolů. Já se možná na sestupu navážu na někoho jiného.

Pomalu se ploužím mlhou k vrcholu. Občas zaslechnu slovo, cinkne karabina, křupne sníh a najednou se z mlhy vynoří postava.

Ještě vrcholový výšvih a jsem u kříže (11.45). Na sestup se právě chystají dva Řekové, Janis a Panos, kteří sem vylezli hřebenem Hintergrat. Žádám je o foto a v jejich blízkosti sestupuji dolů.

Je po poledni a sníh již měkne. U Lombardi bivaku na ně čekám, abych se navázal na jejich lano. Jsou rádi, že je upozorňuji na místa s trhlinami.

Skalní úsek jdu počtvrté. Je opět pěkně a jsou vidět serpentýny na sedlo Stilferjoch.

Na chatě je pěkně a veselo. Sedí se na terase a spolulezci mně v mžiku objednali pivo. Panuje dobrá nálada, a vypadá to na pěkný večírek dole u lanovky. No, Slováci ten den nesestoupili a Řekové měli asi karavan u jiné lanovky (jsou tam tři). Manželka mě vítala radostně (nemá řidičák).

Míša s Petrem ještě večer odjíždí někam k Dachsteinu. Chtěli by tam před odjezdem domů stihnout nějakou ferratu.

Nevím, mně těch 2200 metrů sestupu a sklerotické běhání po hřebenu dalo zabrat. Druhý den bych určitě nelezl.

A tak to i bylo.

Ale nebyl to špatný výlet (rodinný).

Zapsal Václav