Tatry 2013 II – Zlomisková dolina
Skvělá předpověď počasí v Tatrách na první zářijový víkend 6-8.9 nenechala nikoho na pochybách. Musí se jet do Tater! Ve čtvrtek se dala dohromady skupinka lidí, takže v patek v šest vyrážíme směr Štrbské pleso. Následuje přebalení věcí, a po desáté večer vyrážíme při čelovkách na Popradské a pak dál podél Ľadového potoka do Zlomiskové doliny.
Během cesty přituhuje. Jak chladem tak obtížností výstupu. Od Popradského se jede dvě hodiny po hodně kamenitém chodníčku až nahoru. Kolem jedné jsme jakž takž nahoře, hledáme bivak a v půl druhé v noci zalehám. Ve čtyři mě budí zima, nemám ale morál na hledání dalších věcí na přioblečení tak tiše trpím. Ráno v šest zvoní budík… hurá konečně je ráno. Jinovatka na trávě a zamrzlá voda v pet láhvi jen potvrzuje, že byla fakt kosa. Dobrá snídaně, teplý čaj a dva pořádné hlty slivovice rozproudí krev. Je to potřeba, protože pak ještě tak hoďku a půl stoupáme k Dračím plesům.
Přebalujeme věci na lezení a vyrážíme. Jedna skupinka na Ganek, cesta obtížnosti V až na vrchol. Druhá vystupuje na Rumanovo sedlo s cílem lést na Vysokou. Z doliny do Rumanova sedla stoupáme každý sólo, pak se navazujeme a lezeme tři exponované délky po hřebeni. Cesta je nádherná. Po celou dobu máme na očích neskutečný výhled do České doliny. To se nedá popsat ani vyfotit. To se musí zažít! Pak následuje obtížnější asi dvacetimetrový exponovaný výšvich. Zrychlujeme, vybíráme lehčí terén a poslední 4 – 5 délek jdeme souběžným postupem, navázáni na lano. Kolem 4 hodiny odpoledne jsme na vrcholu Vysoké. Nádhera. Následuje podání ruky se spolulezci a užíváme si vrcholu. Slunné počasí jen podtrhuje rozhled do všech stran. Po 15 – 20 minutách začínáme sestupovat. Jde to dobře, jedno slanění pak klasický sestup. V šest večer jsme v bivaku. Rychlá večeře, odpočinek a znovu hledáme místo na spaní. V devět večer usínám spánkem spravedlivých. Zimě jsem už nedal šanci a navlékám na sebe vše co mám. Ráno jsem v pohodě.
Po snídani jdeme na Ošarpance. Začínáme lést Komanického komín. Druhá skupinka leze přímo v plotnách 4-5 délek obtížnosti 6+, klobouk dolů. My dáme dvě délky a jsme na hřebenu odkud je opět nádherný rozhled. Pokračujeme dál po skvělých a celkem dobře lezitelných plotnách. Kolem jedné jsme na vrcholu Malého Ošarpance. Opět si vzájemně blahopřejeme a chystáme se slanit dolů. Tentokrát to bude na delší, říkáme si. Nakonec díky 60 metrů dlouhým lanům slaníme na třikrát. Žádný zádrhel se nekonal, takže paráda. Přebalujeme batohy a vyrážíme dolů. K Popradskému to máme dvě hodiny těžkým terénem a plnou výbavou… V podvečer za Štrbského vyrážíme domů, takže kolem 10 večer jsme ve Zlíně.
O tomto výletu musím mluvit v superlativech. Počasí snad někdo podplatil, protože lepší už být nemohlo. Slunce svítilo celý víkend. Cesty byly skvělé. Ne moc obtížné, i když pár vypečených kroků tam bylo. Vše v pevné skále, a hodně exponované s nádherným výhledem, co víc si přát? Snad jen houšť a větší kapky.
foto a text: Luděk
