Francie 07 srpen

Pod tíhou okolností a neustálých dotazů, kdyže už budou ty fotky na netu, jsem se rozhodl zasednout k počítači a něco s tím udělat… Konečně po dvou měsících. Znáte to, jeden den musíte lézt, další den taky a když náhodou zrovna nikde nejste, tak se Vám do toho nechce. Ale dost výmluv.
Do Francie jsme se vypravili na konci července za úžasným lezením a za prací. Pracovali jsme celkem asi dva týdny a mimo práci se samozřejmě lezlo, kalilo, cestovalo, koupalo prostě pořádná letní pohoda.
A teď k tomu lezení. Vzhledem k tomu, že jsme pracovali v Ardéche, tak se lezlo hlavně v této oblasti akorát trochu severněji než kam jela velká výprava na přelomu září a října. Nejvíce dnů jsme strávili asi v oblasti La Payre, kterou jsme měli hned „za zadkem“, a to cca 10 minut pěšky od našeho krásného bydlení v sadu pod meruňkovými stromky. Takže nebylo výjimkou, že jsme s Martinem po práci vklouzli do lezeckého a uháněli směrem k našim vysněným cestám. Dalšími oblastmi, které jsme navštívili, byly:
Rompon – oblast ležící na vrcholu kopce s výhledy na Vallé du Rhone ( údolí Rhony), nachází se zde cca 120 cest do 20 metrů, většinou po lištách a sem tam dírkách.
St. Laurent sous Coiron – tak tato oblast leží zhruba uprostřed Ardeche v místních horách, velice pěkné lezení ve stěnách vysokých až 35 metrů, většinou kolmých nebo s nějakým menším převiskem.
Salavas – Fontgarnide – naše oblíbená oblast z minulých let se letos proměnila v tu nejvíce zavrhovanou, protože nám zde na parkovišti vykradli auto… Zde jsme chtěli prožít krásné 4 dny před začátkem práce a místo toho jsme zažili jednu noc plnou nadávek a dopoledne na policejní stanici. Lezení je tu nádherné po dírách, dírkách lištách, asi vše na co si vzpomenete. Výška od 15 do 35 metrů a většinou kolmé a mírně převislé, ale dají se najít i těžké cesty ve větších převisech, jen jsou poněkud kratší. A jak jsme se později dověděli, díky tomu, že je to velmi blízko turisty vyhledávané oblasti, tak se občas stane to co se stalo letos nám.
La Payre - jak jsem již psal, naše nejnavštěvovanější oblast. Leze se v mírně převislém nebo kolmém profilu snad po všem co se dá na skalách najít.Místní specialitkou jsou nástupy rukama na hraně střechovitého převisu, takže to chce na začátku udělat pár foot off shybů a pak už normálně. v převislejších cestách lze najít několik sekaných chytů, sem tam něco lepeného, ale lezení to nijak neznehodnocuje.
A to nejlepší nakonec. Po té, co jsme skončili v práci a rozloučili se se všemi našimi francouzskými kamarády, nabrali jsme směr Provence, přesněji St. Leger du Ventoux, kde již pár dnů lezl Dejv s Klárkou během jejich měsíčního tripu po lezeckých oblastech. Leze se v údolí říčky La Tolourence a kamkoliv se podíváte, ano, hádáte správně, jsou tam skály. Krásné, převislé, vytrvalostní linie, většinou 30 – 35 metrů. Najde se samozřejmě i několik kolmých stěnek ale hlavní těžiště obtížnosti leží od 7A výš… Nachází se zde několik sektorů a myslím že jich ještě hodně přibude, protože potenciál je zde obrovský. Každopádně po 4 – denním lezení v této oblasti vyseli každému ruce až ke kotníkům, dokonce i Dejv si stěžoval, že po 4 dnech si v takové oblasti musí dát pauzu a to je co říct.:-)
Myslím, že výlet se celkově vydařil až na nepříjemnou zkušenost ze začátku pobytu, ale takový už je život…
Prožili jsme krásný měsíc života...
Účastníci Roc&Work Tripu Francie 07: Katka, Marťa, Martin, Luba