Podzim v Tatrách

Čas běží jako voda a opět je tu podzim a tak konečně hurá do Vysokých Tater.

První zastávka je Mengusovská dolina. Oplík parkujeme na Štrbském a běžíme rovnou pod stěnu galerie Ostrvy. Jako první cestu vybíráme pětidélkovou klasiku Diešku na levé věži. Druhá délka překvapí šestkovým koutem s překulem doleva na hranu. Cesta finišuje v předposlední délce krásným yosemitským koutovým sokolíkem a malinkým převískem v poslední délce. Dolů se dá krásně slanit vedlejsí cestou Správný čas která má řetězové štandy. 

Zbytek dne už jen nasáváme atmosféru a testujeme ubytování na Majtálově chatě. Večerní program se malinko vymyká kontrole a ráno je hodně kruté. Vajíčka na raňajkách o půl sedmé sníme jen tak tak a musíme se jít ještě aspoň na hoďku dospat. O půl deváté vyrážíme pod Volovku kam se nějak nakonec dobelháme a nastupujeme do cesty Moribundus. Pěkné lehké lezení zakončené madlovitým převisem. Vyběhnem ještě jednu délku jižního žebra a slaníme Štáflovkou dolů. Následně probíhá koupání v plese a zevlování pod Volovkou. Je neděle odpoledne a teď už tu jsme úplně sami. Jenom dva svišti nám mavají ze suťoviště. Odpoledne a večer pak obhlížíme šutry kolem Žabích ples a zkoušíme hledat nějaké zajímavé bouldery.

Ráno sbalíme fidlátka v bivaku u ples a scházíme zpět pod Galerii Ostrvy kde máme vyhlídnutou cestu Správný čas. Na Ostrvě je totiž několik cest kde se dá bezpečně vyzkoušet obtížnost v Tatrách. Pětidélková cesta Spravný čas je totiž odspodu až nahoru kompletně vynýtovaná stejně tak jako např. vícedélky v Raxu. První délka je rozehřívačka za 7-. Druhá délka je už jiné kafe. Je zde i klíčové místo cesty – cca 6B+/6C boulder za spoďáky se špatnýma nohama a dalekým přešahem. Další fajná technická délka za 7+/8- mne pouští na onsight. Čtvtá sedmičková délka přes sokolíkovou spáru nedělá Albačovi problém a tak stojíme pod poslední délkou – převisem původně klasifikovaným za 8-/8. Na druhý pokus ji dávám na PP a shodujeme se že to bude lehčí než osma. Stačí vědět kde co chytit a je to. Cestou dolů Albač reparátuje na PP druhou délku která ještě potrápila ale nakonec pustila. Správný čas není žádný alpinismus ale opravdu mimořádně pěkné lezení boulderového charakteru. Jasná výzva pro všechny sportovní lezce.

Pro druhou navštěvu vybíráme Malou studenou dolinu. První den lezeme na Velkou Lomnickou vežu cestu Pitahaya. Je krásný den. Pohoda, teplo, nádherná barevná žula ve druhé délce. 

Druhý den vstáváme na Zamce v pět ráno a v šest startujeme směr západní Lomnice. Za dvě hodiny jsme v Téryho kuloáru a o chvilku později nalézáme do našeho hlavního letošního tatranského cíle, do cesty Patagonské Léto. První dvě délky jsou společné s Hokejkou. Třetí délka napřimuje plotnu vedle kříže a tady už přituhuje na sedmplusku. Čtvrtá délka vede kouty vedle červených převisů kde je krásný štand. Další 45m délka je velmi pěkné plotnové lezení. Následuje lehká ale nejištěná 30m délka za pět a dále následuje závěrečný večírek. Na Pavla čeká plotna, koutek a vytrvalostní dolez za 7+. Pavel to posílá na onsight. Další délka má nekonečných 50m a po lehkém lezení následuje celkem oříšek jak se dostat pod finální převis. Začíná solidní vichřice a mrholit. Nakonec přelevituju šílený rajbuňk, udělám traverz pod převisem a podaří se mi vyšvihnout se nad něj. Lano táhne jako prase. Boj o centimetry ale nakonec vítězství. Mám štand a i tato 7+ délka pustila na OS. Počasí je komplet v pytli. Vidět je na 20m. S posledních sil doberu Pavla a pak jen lehký hřebínek a přeskakujem zábradlí na Lomničáku. Následuje klasická diskuze s překvapenýma turistama a pak již jen nekonečný sestup zpět na Zamku. 

V noci řádí kolem chaty solidní vichřice a podle některých snad i medvěd. Ráno vstáváme do hustého mléka s mrholením. Kolem chaty leží popadané stromy. Dáme ranní kafe a vyrážíme do mlhy směrem domů.

Tak takové jsme měli letos podzimní Tatry. Byla to krása a velký dík Verči že to doma za Pavla všechno s malou Verunkou zvládla a dovolila nám zas zablbnout si v Tatrách.

Zdar! 

Honza Š. a papínek Albač