Dolomiten Revue

V létě toho roku jsme navštívili Dolomity. Je to již dlouhý čas, co jsme s Huňáčem lezli na Cimu a loupli Marmoladu. Vzpomínám na to, deset dní azuro - idylka ve stěně. Nyní, zatímco doma se deštníky skoro nezavíraly, nám kryla hlavu helma a hřál pohyb v lanoví. V týmu se uskupila trojice Mirek, Jirka a Dalin. Plány byly smělé jako vždy. Počásko tentokrát nepodrželo a v parném létě se hledaly čepice, rukavice a pod mohutnou vrstvou kožešiny a nepromoků se schovávala odvaha do Severky na Grande. Lezli jsme tedy spíše v jihu na sluníčku a kratší cesty nad deset do patnácti délek.

Do Sextenských Dolomit je cesta asi nejkratší, parking pod Tre Cime skýtá lezcům dobré útočiště. Oproti minulým časům přibyla závora pro auta, nutno zaplatit 24 EUR za vjezd a počítat s 8 eury na další dny. Stěny v okolí ovšem rozhodně stojí za to!

Vysluněná žlutá hrana na Piccolu by neměla zůstat bez povšimnutí. Nabízí pěkné lezení po skobách, s méně přehlednými úseky a přítomným publikem. Na parkingu jsme si lenošili necelé tři dny, a protože byla fakt zima, rozhodli jsme se vydat více na západ do nižších poloh Torres del Sella.

Na Selle se leze hodně a také stěny rychle schnou, což je výhoda, když zaprší. Skvělý zážitek mám z kolmé spáry končící převisem, pár dobře mířených friendů to zajistí, ruka-noha-spára ... převis ... levitování ... madlo a lehčí kouto-spárou na vrchol = Druhá vež Selly.

Messnera jsme ani nenastoupili, při zoufalém hledání v nástupu jsme nenašli ani píď suchého a bohužel letos nepustil. Nálada se napravila až večer u lasagní a ráno jsme vstoupili do převislé severní stěny Čtvrté věže. Horolezec čeká hladově na okamžiky, chvíle, to když lano vlaje volně vzduchem a v nekonečné hlubině pod námi je někde dole země, pak se moment stává jedinečným v horolezcově bytí. Pro sportovce VI+ po svých, ale to je fuk!

Nad Marmoladou byla permanentně bouře, všechno to schovala někde v mracích a večer nám hrála divadlo tma a blesky. Pak jsme sjeli ze sedla do údolí, kde teče horská říčka s kaskádou vodopádů a stěny nabízejí odjištěné lezení po nýtech. V délce za 7a začalo kapat. No tam nás to vypláchlo kompletně, poprvé jsem přišel z túry durch mokrý, bez nitečky suchého a zkušenější. Bohužel foťák už to nerozdýchal, inu odkráčel do křemíkového nebe. Budiž mu sláva. Teplý čaj s večeří to spravil, hned druhého dne jsme si koupili tyrolský špek a průvodčíka pro inspiraci.

Průvodčíka naleznete v knihovně, ty hory tam jsou a čekají na Vás.

Na článku se rukopisem podepsal Mirek Ingr.
Na akci se podíleli Mirek Ingr, Jirka Končák a Dalin Masař.