Podařené lezení v Tatrách

Je čtvrtek 25.8. a čtyřčlenná skupina ve složení Vojta, Dáša, Martin a Kudrlina vyráží směr Tatry. Nocování je plánováno na Zámkovského chatě. Do Smokovce přijíždíme něco kolem desáté a s hrůzou zjišťujeme, že je pěkně zataženo a prší. Sedíme tedy v autě a přemýšlíme co dál. Naštestí asi za čtvrt hoďky déšť ustane a my přebalujeme batohy a vyrážíme. Na Zámkovského přicházíme něco málo před půlnocí. I přes to že máme zajištěný nocleh, trvá nám asi půl hodiny než se na někoho dovoláme a doboucháme, bo je v chatě už úplně mrtvo, ale nakonec se poštěstí a my můžeme v klidu zalehnout.

Druhý den je už od rána nádherně, ale hlavní plán naší cesty – Hokejka – je po včerejším dešti nelezitelná. Volíme tedy náhradní variantu – Žlutou stěnu a Korosadowiczovu cestu za V. Pěkná čtyřdélková cesta s jednou pětkovou délkou. S mírným zaváháním kudy kam, jsme za chvilku nahoře a sestupujeme k Terryho chatě. Bouřky nepřichází a počasí vypadá moc dobře, připravujeme se tedy na druhý den.

Ráno vstáváme v pět hodin a plni očekávání vyrážíme směr Hokejka. Počasí se nám moc nezdá a tak tedy hledáme náhradní varianty. Naštěstí potkáme místního horského vůdce, velmi zajímavého veselého „dědu“, který nás ujišťuje, že pršet dnes nemá. Rozhodujeme se, že dojdeme aspoň pod nástup a rozhodneme se tam. Po cestě potkáváme ještě jednu dvojici se stejným cílem, která nás ujišťuje, že i v případě problémů s počasím je možné z cesty vyslaňovat a tak nakonec vyrážíme do stěny. Blbec Kudrlina se aktivně cpe do první délky, která má být za III – IV, v případě, že ji lezete správně :-). V našem případě to byla slušná V, a jelikož jsme pořád mysleli že tudy určitě vede, byli jsme z té obtížnosti trochu vyděšení. Další délka byla za IV a ve třetí délcej sme zvolili lehčí variantu, abychom pošetřili síly. Čtvrtá délka byl hodně morálový V+ traverz. Pátá délka - moc pěkná plotna s jedním pětkovým místěm. Od této délky však začlo přituhovat. Následoval převis, s chytnutím smyce ve skobě mohl být pětkový, kdo by to chtěl lézt čistě,musí se připravit tak na sedmičkový krok. Potom o něco lehčí dolez k dalšímu štandu. Tady jedna dvojka zakufrovala do vedlejší cesty a druhá lezla údajně nejdelší délku z celé cesty asi pětkové obtížnosti. Pak následovalo jedno z klíčových míst. Hnusný komín, kde prolézt s batohem opravdu stálo za to a následně pár metrů k převisku, který jsme všichni ochotně vyhákovali. Jeho obtížnost se v různých průvodcích mírně liší, ale obtížnost VI A1 by mohla odpovídat. Poslední těžkou délkou byl velice nepříjemný komín, který se ale podle všeho dá oblézt i druhou variantou a potom dvě lehké délky. Docela pozdě stojíme na vyhlídce Lomnického štítu a jsme rádi že to máme za sebou. Počasí nakonec vyšlo úplně parádně, na obloze téměř ani mráček a sluníčko svítilo celý den. Asi v devět hodin přicházíme dobití jak cikánské hračky zpátky na chatu.

Cesta je psaná na 5-6 hodin, my ji lezli devět, kvůli mírným potížím se zablouděním v jedné délce, ale za těch 6 hodin se to dá určitě zvládnout. Co se týče obtížnosti cesty, všichni jsme se shodli, že bychom klíčovým místům cesty dali klidně stupeň nahoru, pokud by je člověk chtěl lézt fakt čistě a že jsme čekali celkově menší obtížnost celé cesty :-). 

V neděli od rána pršelo a tak se celá výprava odebrala do Kalamen zahřát utahané svaly a zakončit tak podařený výlet.

Fotky bohužel nevlastním, ale doufám, že mi je buď jeden z fotografů akce dodá nebo je sem sám vloží.....:o)