Excelentní dovolená - část II. - Ortler (3905 m) a Wildspitze (3774 m) [doplněny fotky]

Po třech skvělých dnech lození v Dachsteingebirge jsme na základě předpovědi počasí přejeli do Suldenu pod Ortler. Byli jsme tu už loni, ale to ještě nebyly dostatečné zkušenosti pro výstup normálkou až na vrchol, a tak jsme letos přijeli na reparát. Ještě odpoledne jsme vystoupali přes Tabarettahütte na chatu Payerhütte (3029 m), odkud se nejlépe vychází na vrchol a kde jsme již měli zamluvená místa. Není třeba nic hrotit, nocleh za 11 EUR ve výšce 3029 m snad nikoho nezabije. Budíček ve 4 ráno nebyl sice příjemný, ale motivace byla obrovská, a tak jsme se z postelí nakonec všichni vyklubali. Možná i díky znalosti terénu z loňska nám nečinilo příliš velké problémy postupovat hřebenem směrem k ledovci ve tmě. Ona snad byla místy i prospěšná, protože bylo nutné překonat několik poměrně exponovaných míst. :-) I když jsme si na dvou místech asi 10 m zašli, lze říct, že orientace není nijak zvlášť náročná. No a pak to přišlo, vycházející slunce na jedné straně a zapadající měsíc na druhé ve spojení se scenériemi nádherných okolních i vzdálených vrcholů, to je pohled, který se jen tak nezapomíná. Postupně se rozednilo a my jsme dorazili k ledovci. Po překonání mnoha trhlin následuje výlez na skalní práh, na kterém se nachází Lombardi bivak. Lezení není nijak zvlášť těžké, obtížnost maximálně III+ z topovky odpovídá. No a od bivaku už jen čistě po ledovci až na vrchol. Opět přes mnoho trhlin, z nichž některé jsou opravdu široké (o hloubce ani nemluvím), a místy poměrně prudkým stoupáním (až 50°), takže opatrnost je na místě. A taky správné vybavení! Právem je doporučen i nějaký ten šroub do ledu a alespoň jeden cepín, se kterým se dá něco málo vylézt, protože se místy vyskutují ledové plotny. Z vrcholu (9:00) jsme si prohlédli kus Evropy a mnoho Alpských velikánů a ještě v krásně tvrdém sněhu vyrazili zpět na chatu Payerhütte a do večera ještě dolů do Suldenu. Sestup není příliš lákavý, těch 2000 m je docela znát a zvlášť velmi pomalé klesání od suťáku pod Tabarettahütte začně pěkně otravovat. Nemůže však převážit nádherný zážitek z výstupu na bývalou nejvyšší horu Rakousko-Uherského mocnářství, nádherný a ze všech stran hrůzu nahánějící 3905 m vysoký Ortler, jehož "normálka" není tak úplně zadarmo.
Dole v Suldenu se dá bez problémů spát vedle auta na parkovišti u stanice lanovky na konci údolí. Jen ten luxusní hangár na rolbu už zavřeli, škoda. :D Byla to další perfektní zastávka naší dovolené a já už se teď těším, až se do Suldenu zase vrátíme, ještě tady máme dlouho co dělat - mimo jiné Ortler exponovaným hřebenem Hintergrat, vylézt na nejkrásnější horu v širém okolí Gran Zebrú (Königspitze) a splnit si životní sen, vylézt severkou na Ortler.
Další den jsme se rozhodli přejet do vesničky Vent, jež se nachází v Ötztálských Alpách pod druhou nejvyšší horou Rakouska - Wildspitze (3774 m). Cesta přes sedlo Timmelsjoch (2509 m) nám sice dala trochu zabrat, ale je potřeba i během přemísťování pod kopce poznávat zajímavá místa. Ve Ventu jsme si zašli na pivo, uvařili si skvělý oběd a asi v 16:30 jsme vyrazili na chatu Breslauerhütte, kde jsme měli opět předem zamluvený nocleh. Podle rozcestníků je to výstup na 3:30 hod, ale dá se rozhodně stihnout rychleji. Nám po dvou nocích ve výšce 2200 m a jedné v 3029 m a výstupu na Ortler trval asi 2 hod. Nocleh za 6 EUR v krásně zařízené chatě se sušárnou věcí, krásnými záchody a libovolným množstvím pitné vody se ve výšce 2846 m moc nevidí. Budíček opět ve 4, ale tentokrát nebyl elán takový jako na Ortleru. On totiž nejde vidět nejen vrchol, ale prakticky žádná výše položená část hory, což na motivaci nepřidává. Život ale není ideální, a tak jsme vyrazili do tmy údolí Mitterkar. Bohužel ani s čelovkami se nám nepodařilo udržet značku v kamenném moři a naše cesta vedla trochu jinudy. Nakonec se ale ukázalo, že nebyla snad o nic horší, než ta správná. I když jsme však značku opět našli, na konci údolí skončila a pár mužíků nás nenavedlo na nástup do sedla Mitterkarsjoch. Především ale naší chybou a nesprávným vyhodnocením mapy jsme se nakonec rozhodli pro jedno z mnoha sedel v hřebeni nad námi. A tak začali nevšední zážitky a možná i prvovýstup novou cestou na Wildspitze. Z "normalweg" jsme ne úplně úmyslně přešli do naší vlastní "wildweg". Na výstup do sedla jsme zvolili dvě různé cesty - já suťák o sklonu možná až 50° a následné tak dvojkové lezení a brácha se Zuzkou suťák okořeněný několika skalními výšvihy s cepínem v ruce - tak M4-M5, podle Honzy. :-) V sedle jsme byli rádi, že se opět vidíme celí a v pořádku. Následoval traverz po ledovci do sedla na druhé straně ztočeného hřebínku, na kterém jsme se ocitli. A pak zlatý hřeb večera - slézání asi 150 m vysoké ledové stěny se sklonem až 55° pokryté 20cm vrstvou sněhu okořeněné o pořádnou odtrhovou trhlinu, kterou jsme nakonec přeskakovali tak říkajíc "do neznáma". Ještě štěstí, že jsme měli původně v plánu trochu poblbnout na podobné stěnce pod vrcholem Wildspitze, a měli jsme tedy s sebou šrouby do ledu a 6 lezeckých cepínů. Po 8 hodinách "boje" jsme nakonec byli na vrcholu. Na zpáteční cestě jsme ještě prošli takovým soukromým blizzardem - sněhovou vánicí s blesky - a v nižší výšce pořádně zmokli. To je pak člověk vděčný za skvělé oblečení, které ho dokáže udržet v suchu. A tak tedy vypadal náš výstup cestou "wildweg" na vrchol Wildspitze. Ještě štěstí, že nám naše WildChild ukazovala, že se to všechno dá ustát s úsměvem. Jistě si i mnozí dokážou představit, jak libě po tom všem znělo "Páčí sa..." od krásné a milé slovenské slečny podávající nám na Breslauerhütte čaj. A tak jsme nakonec příjemně naladěni ještě vyrazili na sestup do Ventu. Už nepršelo, jen silně foukalo, avšak to spíše prospělo našim mokrým batohům a oblečení.
Poslední noc naší dovolené jsme strávili kousek pod Ventem v autobusové zastávce. Bohužel nepřálo počasí natolik, abychom mohli ležet na paloučku vedle, spíše naopak, i na zastávce se nám trochu osprchovali obličeje. Na zpáteční cestě domů jsme se stavili na prohlídku Salzburgu, což je opravdu krásné město, rozhodně jedno z nejhezčích, které jsem kdy viděl. A to už jsme kolem něj tolikrát projeli bez povšimnutí! No a na úplný závěr jsme si dopřáli 3hod. koupel v termálech Laa an der Thaya.
Zkrátka excelentní dovolená se vším všudy. Brácha a Zuzko, moc díky za skvělé zážitky, spoustu srandy, ale i statečná srdce a chladnou mysl v krizovějších situacích. Těším se, co přijde příště. ;-)

Kdyby měl někdo zájem o další informace, stačí poslat mail na vratislav.podzimek@gmail.com nebo se ozvat přes jabber na v.podzimek@jabber.cz. Rád povím vše, co vím. :-)