Český štít a oblíbený ("nový") sektor na Pružině

Tak jsme s bráchou a naší Wild child (Zuzkou) vyrazili do Tater. Rozhodli jsme se pro variantu naprosto neprovokující TANAPáky. Na cestě na Štrbské pleso jsme se zastavili v Liptovském Jánu u Kádi, abychom se mohli vykoupat v bublinkovém prameni, ale především, abychom na Štrbské dorazili trochu později a nemuseli platit parkovné. :-) Noc vedle auta na parkovišti a budíček ve 4:30 byli sice spolu s diskotékou probíhající nedaleko do ranních hodin poněkud drsnější kombinací, nicméně jsme to nějak překousli. Ráno jsme vyrazili do Váhy kolem přestavované chaty Pod Rysmi a s přibívajícími hodinami bylo tepleji a tepleji, takže pohoda. Nahoře jsme na sebe nasoukali všechny lezecké pomůcky a vyrazili po hřebeni na Český štít. Lezení parádní, dokonce i lezečky zůstaly nakonec v batohu po celou dobu. Kdo zná alespoň trochu mé "Helmuťáky", pochopí, že na prváka s batohem na zádech a v těchto "extra lezeckých" pohorách byly i v trojce (nebo II+?) docela zajímavá místa. Bohužel asi ve 3/4 výstupu na Český štít začalo dost hřmít, a tak jsme opustili náš původní plán protáhnout si lezení až na Vysokou a z vrcholu jsme raději po pár fotkách rovnou slanili dolů směrem do Zlomiskové doliny. Traverzem do Centrálného žlabu (začíná mezi vrcholy Vysoké) a tudy v pohodičce dál dolů. Prohlédli jsme si hřeben od Ošarpanců k Českému štítu a pod nohami naopak prozkoumali několik prostorných bivaků, kterými se to tady hemží. Následoval sestup krásnou Zlomiskovou dolinou, kam se bohužel poctivý turista nikdy nepodívá. Tedy ne že by tam několik těch nepoctivých nebylo, ale...

Od prvního hromu ještě na hřebeni při lezení až dolů nepřestalo a postupně se přidával jeden záblesk za druhým. Nakonec ale až 5min od chaty Pri Popradskom plese začalo pršet, a tak jsme téměř nezmokli. Bohužel déšť zesiloval a společně s pohledem na předpověď nám začalo být jasné, že trávit další noc ve Vysokých Tatrách nemá smysl. Sešli jsme tedy zpět k autu, což už bylo na hranici příjemného výletu (celkem asi 14hod na nohách). :D Popojeli jsme na do našeho oblíbeného Liptovského Jána, kde jsme přespali. Sice se za noc nad námi vystřídalo několik bouřek, které se postupně zasekávaly o hřeben Nízkáčů, ale přístřešek u pramene je dostatečně velký i pro pohodlný spánek 3 lidí.

Ráno jsme v ne příliš slibném počasí přejeli na Pružinu, nechali skály trochu proschnout během pití piva v pizzerii Pod Orechom a přesunuli jsme se za mírného mžení do teprve loni otevřeného sektoru. No a tam už to byla oáza. Vzhledem k počasí nikdo na skalách nebyl, ale vápenec byl suchý jako pepř. Počasí na červenec chladné, no zkrátka idylka. Polozili jsme některé z již označených (loni nebyly) cest, obtížnost IV až VI-, a v poklídku vyrazili tak akorát unavení zpátky k autu. Zastávka na pizzu a hurá domů.

Pozn.: Cesty nejsou pojmenované, až na jednu. Ta byla, vzhledem k datu a faktu, že je mojí oblíbenou, pokřťěna na Narozeninovou (VI-). Celkově skvělý výlet. Brácha a Zuzko, díky za krásný dárek k narozkám. Snad si ještě takovou akci několikrát zopakujeme (nejen letos). :-) Plus skládám poklonu Zuzce za to, že ani v silném hřmění, větru a nevlídném počasí na hřebeni Českého štítu nijak nepanikařila a lezla dál jako zkušený horal. Klobouk dolů.

-------------------------------------
P.S. Nový název Ťažký štít ignoruji záměrně, "Český" se mi líbí víc. :-)