Dolomity-Rosengarten, Sella

Na začátku prázdnin jsme využili nabídky od PEV Zlín a svezli se do proslulé oblasti Alp-Dolomit. Naším cílem byly dvě cesty, pvní na Rosengarten spitz (La fantasia V+) a druhá na Piz Civazes (Schubert VI). Mezitím jsme vyplnili pobyt ferratami na Rotwand a Piz Sella.
Rosengarten sp.- La fantasia V+
Na seznámení s místním ''kamenem'' jsme vybrali tří hvězdičkovou cestu, jak uváděl průvodce. A nemýlil se, opravdu název cesty je oprávněný. Jedná se o 15 vyrovnaných delek (IV až V+) v pevném vápenci. Východní orientace stěny se nám zpočátku jevila jako velmi výhodná, už od sedmi hodin ráno jsme mohli lézt hezky v teple v kraťasích. Bohužel už brzy po deváté hodině jsme zjistili, že ona zmíněná východní orientace je spíše zatrest, protože teplota velice rychle šplhala nahoru (bohužel rychleji než mi ve stěně). Takže už v třetině stěny jsme dopili poslední vodu. Po zbytek cesty nám nezbývalo než se pražit na sluníčku a osvěžovat si rty z občas se vyskytujícího mechu (už vím jak si připadá sušená meruňka) Po první snadnější délce přichází luxusní komín (především pro druháka s batohem) kde nakonci se vyléza na odštěp (nádherná expozice). Další pokračování je stěnkou s množstvím hodin a kapes (bohužel opět hodně do kopce,takže jako druhák supím a nestíhám si naplno užívat baletních kroků). Po jedné snadnější délce v traverzu příchází kličové délky cesty v mírně převislé spárce. Ta nás dovedla do závěrečných pětkových ploten. Asi po osmi hodinách jsme se konečně dostali do vrcholového kotle, kde naštěstí tekl tenký pramínek vody z tajícího sněhu. Po krátkém osvěžení jsme už lehce došli na vrchol Rosengartn sp. Sestup z vrcholu je poměrně snadný s několika málo slaněními.

Piz Civazes-Schubert VI
druhým naším cílem byla cesta od známeho metodika a spisovatele Pita Schuberta. Jedná se o 7 délkovou cestu v jižní stěně této monumentální hory. Díky dřívějším zkušenostem nastupujeme do cesty už brzy po šesté hodině. Největší záludnost cesty se skrývá už v první délce výstupu. Tu jsem si brzy ověřil na vlastní kůži, když sem nastoupil jako prvolezec do první délky. Začátek cesty vedl kolmým koutem a traverzem přes převis. Po překonání převisu sem si se spokojenosti vydechoval na malé plošince, když po chvíli se podívám nad sebe a uvidím, že ono VI místo není pouze za převis, ale i za plotnu nade mnou. S nelibostí začínám nejistě stoupat stěnkou vzhuru. Po pěti metrech začínám být mírně nevrlý bez jištění a tak začínám stepovat na místě a hledat něco příhodného na založení. Nakonec 6 mm šňura na uzel bude muset stačit. S ''velkým'' nadšením se pouštím přes obloidní bestii vzhůru. Po pěti metrech plahočení se ohlídnu pod sebe, pak nad sebe, znovu pod sebe a pak znovu nad sebe. Zjišťuju, že nejbližší další jištění budou hodiny dalších pět šest metrů nade mnou. Než se naděju, dojde mi morál a už se sunu hezky dolů. Pak skobka, do které si jen s nelibostí sedám, a už jedu dolů (nakonec objetuju nejen skobu ale i smyčku,pač skoba drží jen na dobré slovo). S mrzutým pohledem dostěny konstatujeme, že máme dobrý důvod vrátit se.

spoustu legrace při čtení přejí doubl M:-)