Horolezecká Liška 2024
aneb ikonický lezecko-orientačně-vytrvalostní závod dvojic, na který nezapomeneš!
Kdy: sobotu 7. prosince 2024
Kde: horolezecká chata Lukov
Motto: pojď s náma na VÍCEDÉLKY!!!
Za KHS Zlín se těší Dáša a Eva
Podrobnosti zde.
Letošní léto nás zavedlo na dva měsíce do jihoamerických peruánských And. První část jsme strávili v Cordilleře Vilcabambě trekováním po stopách inků (Choquequirao a Machu Picchu). Poté jsme se přesunuli do Cordillery Blancy kde jsme po Santa Cruz treku konečně vyrazili lézt na 4 týdny do hor...
ISHINCA
Naše první kroky nás zavedly do doliny Ishinca. Do Basecampu (4400m) vede hezký trek který jsme ještě ulehčili najmutím dvou mul pro naše batohy (20 USD). Ishinca je velmi oblíbená dolina a tak je v BC hodně lidí. Většinou komerční expedice s horskými vůdci a kompletním zázemím. Je zde i chata, kterou ale pro svou cenu téměř nikdo nepoužívá.
Z BC jsou lehce dostupné dva aklimatizační "choďákové" pětitisícové kopce Urus a Ishinca a dva těžší šestitisícové kopce Tocllaraju a Ranrapalca. Nejprve jsme zvolili Ishincu. Lehký výstup severozápadním hřebenem na vrchol. Perfektní počasí, fantastické výhledy na okolní kopce. V dálce dominuje Huantsan 6300m který svým tvarem připomíná pákistánskou K2. Přímo před námi vidíme krásnou pyramidu - náš další cíl - Tocllaraju. Sestupujeme jihozápadním hřebenem.
TOCLLARAJU
Výškový tábor stavíme na ledovci v 5300m. Máme v plánu výstup diretisimou západní stěny. Vstáváme o půlnoci a vyrážíme kolem jedné. Nejprve 300 výškových metrů choďákem pod stěnu. Nástup do cesty je v nejvyšším bodě odtrhovky. V tomto místě odtrhovka dosahuje téměř až do jedné třetiny výšky stěny. Po klasickém zmatku se zaplantaným lanem naše nadšení ochlazuje zjištění, že do cesty nepůjde nastoupit. Odtrhovka je bohužel moc široká a tak zlom v převisu nepůjde přelézt. Dáváme traverz nejprve doleva a pak doprava ale je to k ničenu. Možná by šlo do stěny nastoupit o cca 400m napravo a pak se vrátit ale to se nám v noci nechce šmatlat. Rozhodujeme se proto pro výstup normálkou severozápadním hřebenem. Hřeben je choďák se třemi výšvihy. První je nejlehčí cca 55 svah. Druhé místo je zhruba 60m o sklonu až 75 stupňů. Vrcholové partie tvoří velké, o sebe opřené, séraky mezi kterými je potřeba se proplést až pod závěrečný vrcholový sérak. Ten Pavel na jistotu překonává 3m převisem do kterého se nakročuje přes metrovou mezeru. Jsme navrcholu první šestitisícovky v životě. Máme skvělý čas a ani to zase tak moc nebolelo. Počasí je nic moc a tak jsme bohužel v mlze. Jen na chvíli se mraky rozběhnou ale to už slaňujeme dolů. Jsme líní se dneska balit a pajdat do BC a tak nakonec dáváme ještě jednu noc na ledovci v C1. Jedíná čára přes rozpočet je to, že mulař Klemente se na nás vybodl a nepřišel pro naše batohy. Z BC proto sestupujeme asi 15km s plnou polní do nejbližší vesnice.
ARTESONRAJU - pytel
Po aklimatizaci na Ishince a rozlezení na Tocllaraju jsme konečně mohli začít realizovat náš hlavní plán a to výstup slovinskou cestou přes South Arete na Artesonraju. Fantastický kopec který každý podvědomě zná ze slavného filmového loga Paramount pictures. Podle některých zlých jazyků je to nejkrásnější hora světa. Úžasná pyramida a pro nás dva ztělesnění představy o dokonalé hoře. Nahoru nevede žádná lehká cesta. I normálka je dlouhý 800m výstup až 65 svahem. Slovinská cesta South Arete z roku 1993 vede výrazným skalním trojúhelníkem a je to nejtěžší vylezená linie na tento kopec.
Cesta do BC začíná 3 hodinovou šmatlajdou dolinou Parón kolem stejnojmenné pastelově modré laguny. Závěrečná část vede dost strmým úbočím a tak je třeba dávat bacha aby člověk neskončil sešupem do vody. Už jen samotný nástup je spektakulární podívaná. Napravo Huandoye, Pisco. Přímo před nosem Chacraraju a Pirámide de Garcilaso. Vlevo vykukují Carázy. Celé dolině pak dominuje monumentální Artesonraju. V BC (4200m) jsou jen dva stany trekařů, jinak nikdo. Další den jdeme do morrain campu (4800m). Fajné místo s krásným výhledem. Navečer přichází dva němci, kluk a holka. Ráno není počasí úplně OK a tak si jen jdeme prohlédnout nástup do cesty. Další den ráno je totálně hnusně takže jen bedničky, kokový čaj a ležení ve stanu. Němci nicméně vyrazili; v devět ráno se ale vracejí: Zima, vítr, mlha a holka si vymkla na ledovci nohu. Odpoledne ji pomáhám s batohem do BC. Fouká jako prase, mraky a občas sněží. Počasí na nic. Rozhodujeme se dát pokus pouze normálkou. Počasí bývá v noci relativně dobré a tak chceme lézt přes noc. Večer doráží dva španěláci. Spí jen ve žďárácích a jdou na South Arete. Varujeme je před počasím, nicméně oba vypadají našlápnutě, tak uvidíme... V jedenáct večer vyrážíme. Relativně rychle se dostáváme přes rovný Parón ledovec pod jihovýchodní stěnu. Tady se lehce motáme mezi trhlinami kterých tu číhá celkem dost. Propadnout se po pás je normálka. Dostáváme se k první velké odtrhovce. Vidíme stopy, je to zase lehce převis. Je mi ukrutná zima a jsem napůl odhodlaný to otočit. Pavel jde první, ustupuje cca 4m, dává kotvu a prásk! Celý okraj trhliny - plošina cca 4x15m se bortí a Pavel zůstává na půl prdele viset nad bezednou dírou. Tuny ledu rachotí všude kolem nás. Kotva i s karabinou je v řiti. Morálka taky. Pytel jak cip. Úprk do stanu. Španěláci se vracejí taky. Jednomu z nich omrzly prsty na ruce. Je fakt kosa. Pavel mne ještě večer hecuje na druhý pokus. Po 4 dnech čekání a pak vymrznutí nemám ale sílu ani chuť do dalšího pokusu. Je potřeba dobít baterie. Balíme fidlátka a jdeme do BC. Ráno je v Parónu plno, peruánci slaví Den nezávislosti. Promptně toho využíváme a domlouváme jízdu na střeše autobusu dolů do Carázu. Neskutečný zážitek, dvě hodiny jízdy na střeše v takové horské kulise je splnění dětského snu :-)
HATUN MACHAY
V našem oblíbeném lezeckém baru Chacraraju v Huarazu nám Jorge (místní výborný skalní lezec) doporučuje navštívit skalní město Hatun Machay v Cordilleře Negře. Láká nás na perfektní sportovní skalní lezení v 4200m (!) a až 10000 let staré kamenné rytiny. Hatun Machay je teprve 4 roky objevená lezecká oblast a k tomu prý největší a nejlepší v Perú. Není co řešit. Jorge často používá slovo "mágico". No uvidíme...
Po příjezdu nám oběma padá brada. Je to úžasné místo uprostřed hor. Skalní město s tisícemi bouldrů těch nejneuvěřitelnějších tvarů. Je tu zatím cca 120 sportovních, dobře zajištěných, cest obtížnosti 5a-8b. Nejvíce cest je mezi 6a a 7b. Možnosti na nové cesty jsou všude. Lezeme zde 5 dní, pět dní parádního odpočinku a relaxu. Jeden den jdeme s místním horským vůdcem z chaty - tedy se psem který se k nám sám připojil - tůru na 4750m vysoký kopec a hřeben nad sklaním městem. Pes s námi jde celý den až do večera. Říkáme mu "Peroslav" a je schopen lézt dvojkové místa na skále. Frajer.
Když pro nás přijíždí domluvené taxi, tak se nám odtud ani nechce. Fajn lidi, perfektní skály, pohoda. Podle knížky na chatě jsme zde teprve druzí češi kteří tuto oblast navštívili. Doporučujeme všem!
ARTESONRAJU - napodruhé
Odpočatí a správně namotivovaní se vracíme pod Artesonraju pokusit se o naplnění našeho snu - Výstup slovinskou cestou. Počasí je tentokrát o poznání lepší. Mraky nejsou tak mohutné jako předtím a hlavně nefouká a je tepleji. V celé dolině jsme úplně sami. Luxusní. První den do BC. Druhý den do Morrain campu nad ledovcem.
Vstáváme v jednu a za hoďku vyrážíme. Nástup po ledovci známe dokonale. Výhoda je, že pod South Arete je nástup kratší než na normálku. První délku vede Pavel a odtrhovku přelézáme bez problémů. Jediné nepříjemné zjištění je, že sníh je nic moc. Dost se boří a tak je potřeba lehká levitace, vyvažovat ve sněhu nohy jako na písku, lézt lehce. Druhá délka je nepříjemný mixový traverz v 75 sněhu. Dále sledujeme logickou linii na šikmou sněhovou rampu ubíhající stále doleva. Poté lezeme 250m kousek napravo od hrany South Arete. Sníh stále nic moc, jištění většinou na sněhových kotvách, vývrtky nedrží. Dostáváme se pod klíčové místo - cca 150m hodně prudký výlez na vrchol trojúhelníku South Arete. Ve vrcholové části jsou tři žlaby kterými se dá lézt. Vzhledem k nestabilnímu sněhu nás cesta logicky tlačí na mohutnou skalní ostruhu. Klíčová délka ve sněhu je až 80 firn následovaná mírně převislým 20m pětkovým mixovým komínem. Pak ještě jedna délka a jsme nad South Arete. Přehoupáváme se doprava přes hranu do mírnějšího svahu. Traverzujeme tento 60 svah stále vzhůru doprava 200 výškových metrů. Pavel při zatloukání kotvy láme cepín. Nechápeme. Nicméně i bez tlouku se s tím dá jakž takž lézt. Sníh je opět nic moc. Přes další mírnou hranu se konečně dostáváme na normálku. Jsme cca 300m pod vrcholem. Je jasné, že vrchol dnes nedáme. Lezeme ještě jednu délku a v 5750m kopeme bivak. Sedátko pro dva bastlíme v 55 ledu asi dvě hodiny. Dva žďáráky, dvě péřovky, péřové papuče, přitulit se nohama, naprat se enerviťáckou R2 a spát. Pavlovi to jde celkem dobře, já se pro změnu kamarádím s hvězdami a měsícem. V noci začíná sněžit. Pomalu vlhneme. Ráno je hnusně, sněží a tak vyčkáváme. Sluníčko nehrozí. Postupně nás začíná sníh vytlačovat z plošiny. Je čas jít. Nahoru. Dáváme délku. Sníh je lepší ale firn je zde podezřele dutý, samá trhlina. Jistit to nejde. Traverzujeme proto asi 250m a poté lezeme další dvě tři délky přímo nahoru k vrcholu. Jsme cca 15 merů pod vrcholem. Vidět je na 2-3 metry. V hřebeni vedle nás vidím nepříjemnou siluetu převěje. Rozhodujeme se nepokoušet štěstěnu a samotnou vrcholovou převěj necháváme peruánským bohům. Dolů má jít proslaňovat normálku z erárních sněhových kotev. Vzhledem k novému sněhu slaňáky ani nehledáme a slézáme cca 14 délek. Svah se postupně mírní z původních 65 na příjemnějších 50 a tak to jde celkem rychle. V normálce je i o dost lepší sníh. Krásný firn. V dolní části se sice opět propadáme ale to už máme vytvořený speciální grif. Po skále oblézáme první odtrhovku. Děláme 200m traverz a druhou obcházíme po sněhovém mostu. Na ledovci jsme těsně před setměním někdy kolem šesté.
Do stanu se pak táhnem jako smrad ještě dvě hodiny. Je toho celkem dost. Závěrečných bonusových 100 výškových metrů nahoru po moréně ke stanu je utrpení. Byli jsme 43 hodin mimo stan a 39 z toho ve stěně. Máme ale obrovskou radost: vylezli jsme South Arete na Artesonraju!
Suma sumárum: (pro ty, které zajímají čísla :-)
Artesonraju 6025m, South Arete (slovinská cesta), obtížnost TD+, led 80, UIAA 5 (M5), 1025m od ledovce
Tocllaraju 6032m, Severozápadní hřeben, obtížnost D, led až 75, klíčové místo 3m převislý vrcholový serak, 700m z C1
Ishinca 5530m, traverz severozádního-jihozápadního hřebene, obtížnost PD, led 45, 700m od paty ledovce
Obecně pár informací a postřehů:
Rychlý přístup do hor. Mimo profláknuté kopce minimum lidí. Ideální horolezecký terén nabízející nevyčerpatelné možnosti lezení ve všech obtížnostech. Cordillera Blanca jsou nejvyšší tropické hory světa (pouze 9 stupňů pod rovníkem) a tak zde v horách není zdaleka taková zima jako je v Alpách. V červenci a srpnu (jihoamerická zima) je stabilní počasí (to jsme ale úplně neměli). Huaraz nabízí kompletní zázemí: levné ubytování, vegetarianská jídla (ano, nežereme maso), koka (ano, dá se to žvýkat i luhovat), supermarkety, fajn lidi. Parádní relax jsou termální lázně Monterray kousek od města. Nedaleko je kouzelná skalní oblast Hatun Machay. Pokud by měl někdo zájem o více informací, máme kontakty, tipy na lezení (nebo trek), aktualní ceny, rady...
Velký dík Velvyslanectví České republiky v Limě za úschovu horolezeckého materiálu a Járovi za retro Julba brýle.
Hola montanas! Viva Alpinismo y Andinismo!
Ve stanu se váleli:
Pavel "Albač" Čabla, KHS Napajedla
Honza Štalmach, KHS Zlín
+ panorama: http://stalmach.wz.cz/panorama.php