Ardéche, La Jonte a spousta Renaultů

Na doporučení lezců kteří už v Jonte byli jsme vyrazili do Francie tímto směrem. Jediné před čím jsme byli varováni je nejisté a často deštivé počasí v kaňonu. Proto jsme nejdřív zvolili mírumilovné „aklimatizační“ lezení v Ardéche. Původně jsme chtěli zkusit vzdálenější žulové oblasti v horách, ale lenost a snadná dostupnost kvalitního vína nás připoutala k osvědčeným, bohužel taky dost olezeným vápencovým oblastem v údolí řek. V Salavas nás zase překvapil neuvěřitelně studený vítr, v kombinaci se severní stěnou vytvořil opravdové tatranské podmínky, a tak jsme zde moc nepolozili. Poklidná atmosféra jižní Francie, pohodoví lidi a nakonec s tím lezením to zase tak špatné nebylo, protože místní „přinýtovali“ pár nových cest, no a hlavně teda to „červené“.
Přejíždíme do Jonte a vybíráme si průjezd cestou přes celý kaňon Tarnu, zatáčky snad nikdy neskončí, nechápeme jak tuto cestu mohli postavit. Zjišťujeme že dovolená se nám rychle krátí a tak jdeme zkusit tolik vychvalované skalní lezení. Opravdu nekecali, tak úžasný materiál, chyty padnoucí přímo do ruky... S přáním, že zítra nesmí pršet si vybíráme v průvodci jednu z mnoha delších cest. Vynikající! Počasí přeje, slunce peče zase od rána (na mě vedro až moc), krátké bloudění na nástup, dole necháváme foťák a opalovací krém (obojí se nám škaredě vymstí) a lezem. Mám trochu obavy jak se Míša zvládne porovnat se svojí první vícedélkovou cestou, ale s jistotou a přehledem vše zvládá, poctivě se střídáme v délkách, které jsou pěkně zajištěné a lezecky naprosto úžasné. Na vrcholu se kocháme nádherným výhledem, ode mě je pochválena za bezchybnou práci a od místních horolezců za vynikající Francouzštinu. Slaňujeme, na sestupu vidíme na pár metrů místního dravce (orlosupa) a taky blížící se bouřku. Ráno odjíždíme a litujeme, že tu nemůžeme zůstat déle.

Jirka (řidič „A“, lezec „B“, ochutnávač vína a strážce kasy)
Míša (řidič „B“, lezec „A“, vynikající kuchařka a francouzštinářka)