MENU Skalní lezení Horské lezení Bouldering VHT Trekking Příroda Zimní akce AKTUALITY / INFORMACE / AKCE

Monte Rosa - červenec 2008

Ahoj!


Letošní prázdninová dovolenka nás zavedla do Wallisu na druhou nejvyšší horu alp a zároveň nejvyšší horu Švýcarska Monte Rosu - Dufourspitze (4634m).


Z Zermattu vyrážíme na těžko pěšky na Gornegrat. Stan stavíme v 2700m nad jezírkem Riffelsee. Ráno nespěcháme a v překrásné ledovcové scenérii klesáme traverzem k ledovci, který je nutno přejít než se dostaneme na samotné úpatí Monte Rosy. Ve 2700m míjíme chatu a pokračujeme do 2900m kde se nachází na moréně ledovce výborné plošiny na stany. Odpoledne je v plánu aklimatizačka, která se však kvůli děšti nekoná.


O půl třetí ráno vstáváme a lehce po trojce vyrážíme. Nejprve přes balvanište do 3200m a pak již po ledovci. Cesta se nejprve stáčí východním směrem a pak prudčeji vzhůru a zase doleva na východ až do širokého plata v 4000m kde je možnost zvolit buď Nordend (4606m) nebo přes sedlo Sattel na DoufourSpitze.
Odbočujeme doprava do sedla. V sedle (4300m) začíná nepříjemně foukat, tento vichr nás pak občas potrápí na vrcholovém západním hřebenu. Ze sedla se leze doleva nejprve cca 100m 45 stupňovým výšvihem. Pak následuje první (lehčí, UIAA II) hřeben a pak další 100m 40 stupňový firnový výšvih. Druhý hřeben je naprasto fantastický! Je poměrně hodně sněhu a tak jsou zde hřebenové firnové nožíky dlouhé i několik metrů o šířce 20cm!. Mačka vedle mačky se nevleze. Extrémní velkolepá expozice. Jištění je možné přes smyčky, ale vzhledem k množství sněhu není na hřebenu moc holé skály a tak se jistíme střídavě nakrátko nebo na dlouho. Případný nezachycený pád by se musel řešit přeskočením na opačnou stranu hřebene. Závěrečný úsek je opravdu pěkné trojkové mixové hřebenové lezení. O pul dvanácté jsme na vrcholu. Je zde tolik sněhu, že z dvoumetrového vrcholového kříže kouká jen honích 20 cm... Rychlé fota a šup zpátky hřebenem dolů.


Ze sedla Sattel se pak vlečeme zbytek odpoledne jako smrad. Často zastavujeme a kocháme se. Scenérie opravdu fantastická! Na spodní části ledovce je třeba dávat bacha na trhliny, sníh je rozměklý a tak se občas podaří zapadnout až po pás. Kolem páté jsme u stanu a relaxujeme. Další den sestupujeme opět pěšky až dolů do Zermattu.


Na závěr pár postřehů. Zubačka na Gornegrat ušetří hodně sil a trápení při sestupu. Její NEpoužití bylo ale záměrné, protože mám pocit, že je to takto správnější. Co se týče výstupové cesty tak jsme lezli tzv. normálku po západním hřebenu. Do 4300m je to poměrně jasná cesta po ledovci. Ze sedla začne zajímavé a relativně lehké lezení v grandiózní expozici. Na celém hřebenu není žádný osazený štand, pouze na 2 místech je cca 2m lano. Mám-li srovnat obdobné tůry - normálka na Glok - nebo přes Midi na Blank, tak můžu říct, že Monte Rosa je nejlepší a určitě nejtěžší. Nejsou zde žádné odporné tyče jako na Glokneru a hlavně žádní lidi! Leze-li na Blank 150 lidí denně, tak nás tu bylo tento den (pondělí 21.7.2008) jenom 7 lidí ve třech družstvech! Nejkrásnější ale nakonec zůstávájí ty výhledy na ledovce, na Mt. Blanc, Lyskamm (luxusní), Castor, Pollux, Breithorn, Dom, Paradiso a samozřejmě Matterhorn dominující celému okolí.


V Zermattu jsme sbalili fidlátka a jeli na roadtrip do Francie. Chamonix, Albertville, nechtěná účast na Tour de France, francouzská riviéra: Saint Tropez, Cannes, Nice, Monaco... ale to už je jiný příběh.


Tak takové to bylo. Čau!


Účastníci: Honza Š. a Miriam


-> Panorama ve full size.


Honzíček Š.
Nový komentář