Siurana, Riglos, Solius 16.5. - 25.5.2008
Výprava v počtu 13 lidí se přemístila letecky do Girony, kde jsme si šli hned půjčovat auta.
Tady jsme zjistili, že kreditka je neplatná a že je to úplně špatné. Nakonec nás zachránil Ivan Janas a půjčili jsme si od jiné společnosti autíčko 0.66x menší ale zato 2x dražší.
Pokaždé když dnes vidím novou krátkou Fabii, nechápu jak jsme se tam mohli vlézt s těmi kufry, bágly, krabicema s jídlem, petkama s vodou a ještě se docela slušně a rychle přemísťovat a taky vím že kontrolka nedovřených dveří může být docela důležitá, prostě je to simpli klever kára.
V Siuraně nás vítal deštík a mlha, tak tohle má být jako to slunné Španělsko? Lézt jsme ale šli, póčo se lepšilo. Našlo se dost cest i pro ty méně sportovní lezce, moc nám pomohl Darůzo, který měl průvodce a taky se tu vyznal. Místo je to úžasné, rozlehlé s krásnou vesničkou. Vínko k dostání dole v Cordnudella de Montsant. V neděli jsme našli další oblast hned kousek za naším parkovišťo tábořištěm. Večer vydatná sprška, tak jsme šli na kafíčko a pivko do kempu, k celkové očistě těla jsme ještě průběžně přidávali hygienu ve sprchách přilehlých k hospodě.
Pak v noci zapršelo dokonale a ráno to pokračovalo a to byl čas k přemístění.
Do Riglos se jede nedřív z náhorní planiny dolů, to je nádherná krajina, pak nezáživná placka do Huescy. Tam začínají Pyreneje je to už je zase moc hezké, nezapomenout v Yerbe na první křižovatce doleva, kde v místní družstvu čepují dobré červené. Za Yerbe už vykoukne vršek El Pisónu, největší z věží Riglos. Doporučené místo ke spaní jsme našli, lezeckou hospůdku s průvodcem, kde jsou dokreslené daší cesty taky a vydali jsme se na obhlídku. Tak po tomhle že se leze, vždyť to nemůže držet pohromadě! Nýtů je však vidět dost, omágované cesty taky. Další den jdeme na El Macizo, pilíř přilepený na Pisón, spousty délek, jedno místo 5c. A jde to, drží to! Zajištěné, štandy by udržely španělskýho býka ve stavu před hrdiným koncem na corridě! Pěkné dny lezení, věže jako El Fire, Colorado, Aguja Roja, výhledy do okolí, koupačka v řece, na obloze neustále krouží velcí orlosupi bradatí, dočetl jsem se že maj rádi kosti, které rozbíjejí o skály a že slabší živé kusy horských koz shazují dolů, o horolezcích nic nepsali…
Pak v noci zapršelo dokonale a ráno to pokračovalo a to byl čas k přemístění. Zpátky zastávka v Alquézaru, kamenném městečku nad vápencovým kaňonem.
Poslední den jsme šli lézt v oblasti Soeil, skály se jmenují Roca Ponga, pětkové poho lezení. Ještě smočit těla v moři na Costa Brava, vrátit autíčko, přespat na letišti a domů.
Foto zde výběr, kdo chce všechny digi, napište mi, 190 fotek nechám na letecké poště. Ještě bych chtěl poděkovat Ivanovi a jeho caballeros a seňoritě za pomoc a trpělivost při přepravě.
Auta a týmy: Zafira - Luben,Terka, Dave, Luba, Daruzo. Pažout -Ivan, Katka, Pavel, Radek. Fabča - Vojtin, Jana, Dáša, Jirka. Napsal Vojtin.