MENU Skalní lezení Horské lezení Bouldering VHT Trekking Příroda Zimní akce AKTUALITY / INFORMACE / AKCE
top foto

Meteora 19 - 28.4.
Lezecká výprava do Meteory.
Podrobnosti zde.

Elba na kole
Nabídka letní dovolené na ostrově Elba s možností lezení na skalách.
Podrobnosti zde.

Příspěvky bouldrovka 2019
Výše příspěvků pro rok 2019
Podrobnosti zde.

Bolivie 2016

Když jsme se před třemi lety vraceli z Patagonie, tak již tehdy jsme spřádali plány na další jihoamerické prázdniny. Volba tentokrát padla na „pravou indiánskou Ameriku“ a tak 16. června odlétáme do Bolívie a po dlouhé cestě přistáváme na hraně Altiplana v La Pazu - El Altu, nejvýše položeném mezinárodním letišti na světě. Batohy nám dorazily v pořádku a tak hurá do La Pazu, který se na následující měsíc stává našim novým domovem.

La Paz je doslova dech beroucí město. Nejen kvůli nadmořské výšce, která se pohybuje od 3200 m do 4000 m, ale také díky jeho rozmanitosti. Nižší, teplejší části města obývá spíše bohatší sorta obyvatel a s postupující výškou přibývá chudších obyvatel. Místní „cholitas“ (indiánky v sukních, s kloboučky a dekami, ve kterých nosí děti, nákup nebo koku) jsou na každém kroku a většina z nich se snaží něco prodat, případně vyžebrat. Městu vládne dokonalý chaos v dopravě, ale také na ulicích, kde místní tráví většinu svého času. Vše se nakupuje na tržištích které jsou součástí snad každé ulice, člověk se proplétá mezi auty, dětmi hrajícími si uprostřed ulice, davy barevných indiánek a snaží se nakoupit pokud možno za co nejlepší „gringo cenu“ (v La Pazu jsme našli jen jeden supermarket v dolní části města).  Tohle místo má své genius loci!

První dva dny jen tak bloumáme po ulicích, jezdíme nádhernými americkými retro autobusy Dodge, hledáme zajímavé vyhlídky, aklimatizujeme se na výšku a nasáváme lokální atmosféru provoněnou olovnatým benzínem. Náš první cíl je čtyřdenní trek na Isla del Sol na slavném jezeře Titicaca. Autobusem (odjezd od hřbitova v La Pazu, společnost Manco Kapac, 20 Bs/os.) přijíždíme do města Copacabana a odtud jdeme po pobřeží do vesnice Yampupata, malého přístavu, odkud se malým zodiakem přepravujeme (100 Bs za člun) na ostrov Isla del Sol. Stan stavíme přímo u mola a užíváme si nádherný západ slunce. Ráno vyrážíme na trek po ostrově. Panuje tu teplé až středomořské klima. Turistů moc nepotkáváme. Masová turistika se soustředí jen na několik míst na ostrově a turisté přijíždí na den nebo dva a spí v hostelech. Se stanem potkáváme jen pár lidí. Cestou procházíme různé ruiny a nejzajímavější místo je obětní stůl Roca Sagrada a skála Titi Khar’ka kde se podle legendy zrodil první inka. Zajímavá je také soustava ruin Chinkana, která bývá někdy přezdívána El Laberinto a připomíná Machu Picchu. Odpoledne neodolám a koupu se v ledové vodě na kouzelné pláži kde také dnes přespíme. Třetí den vystoupáme na nejvyšší bod Isla del Sol – Cerro Barbara 4030 m a přespíme na  hřebenu s 360° výhledem na jezero. Ráno seběhneme do vesnice Yumani a po Escalera del Inca sestoupíme do přístavu odkud jedeme turistickou lodí zpět do Copacabany a dále busem zpět do La Pazu.

Aklimatizace proběhla v pořádku a tak po prvním týdnu konečně míříme do Královských Kordiller. Naše první výprava vede do oblasti známé jako Condoriri.  Základní tábor Condoriri (30 Bs za stan/den) se nachází ve výšce 4630m přímo u laguny Chiar Khota. Kvůli nejisté předpovědi počasí vybíráme jako první kopec obtížnější Pequeňo Alpamayo. Ráno vyrážíme z BC jako jediní. Výstup není úplně jednoduchý - nejprve kličkujeme po ledovci kolem trhlin,  poté překonáváme vrchol Tarija Peak (5344 m), následuje prudký dvojkový sestup, exponovaný hřebínek a výstup na samotný vrchol po nádherné sněholedové hraně vypadající těžší než je ve skutečnosti. Svah zde má v nejprudším místě poctivých 60°, ale díky všudypřítomným kajícníkům, mezi kterými jsme se proplétali nebyl pocitově až tak exponovaný. Po pěti a půl hodinách stojíme na vrcholu Pequeňo Alpamayo (5370 m). Sestup dolů je díky únavě a ještě ne úplné aklimatizaci přibližně stejně náročný jako výstup.

Následuje restday s krátkou procházkou kolem základního tábora a další den vyrážíme na vrchol Pico Austria (5430 m). Jedná se o lehký turistický výstup mimo ledovec. Výstup i sestup nám trval přibližně 4 hodiny, na vrcholu jsme byli opět úplně sami. Odpoledne se úplně kazí počasí a do rána napadne 30 cm sněhu. Balíme věci a scházíme dolů na domluvené taxi. Řidič nám obětavě běží naproti protože kvůli sněhu se nejde autem dostat na smluvené místo.

Fronta která přešla přes hory krásně pocukrovala kopce nad La Pazem. Máme obavu z nového sněhu a bojíme se zda-li to nebude komplikace pro naše plány. Náš další cíl je asi nejpopulárnější bolivijská šestitisícovka Huyana Potosí (6088 m). Z El Alta jedeme autobusem-kostitřasem obklopeni místními a jejich zavazadly. Jsme překvapeni, jak takový starý autobus zvládá místní rozbité šotolinové cesty. Bus jede přímo přes základní tábor v sedle Zongo ve výšce 4700 m, který je nejvyšším bodem jeho cesty, dále pak pokračuje dolů směrem do amazonské džungle. Základní tábor je  fakt hnusné místo s hromadou rozestavěných budov. Stan stavíme se svolením místní legendární obyvatelky Patricie Altamirano za jejím domkem Casa Blanca. Ráno pokračujeme pohodovou pěšinou do výškového tábora. Cestou jsme za atrakci protože jsme tu jediní bez horského vůdce a jediní kteří si všechno nesou sami. Zvláště Evča je horským vůdci oceňována jako „strong chica“. Ve výškovém táboře (5100 m) jsou dvě chaty pro klienty a několik plošin na stany. Protože jsme tu se stanem jediní tak zabíráme nejlepší místo.  Ve dvě ráno vyrážíme na vrchol. Před námi jdou poměrně rychlým tempem vůdci s klienty, řada z nich to však otáčí zpět.  Je pěkná kosa.  Cesta je ale velmi lehká, prošláplá a podmínky jsou fantastické  a obtížnější je pouze jeden 30m výšvih v 50° svahu. Kolem osmé jsme na vrcholu a užíváme si vycházejícího sluníčka. Škoda, že vrchol nemá žádnou plošinku a tak je třeba dávat velký pozor. Sestup stejnou cestou je  snadný a ještě tentýž den scházíme do základního tábora, domlouváme odvoz a vracíme se až do La Pazu.

Nastává perioda špatného počasí a tak navštěvujeme nejvýznamnější bolivijské archeologické naleziště Tiwanaku (zájezd se společností Diana Tours s anglicky mluvící průvodkyní 70 Bs) kde se nalézá i slavná sedmimetrová socha Pachamama (muzeum + socha 80 Bs/os.) a poté na tři dny míříme do Uyuni (společnost Panasur 120 Bs/os.) na  jižní Altiplano. Ráno je krutý holomráz mínus 15 stupňů a na kost zmrzlí domlouváme u společnosti Giselle Tours asi nejpopulárnější bolivijskou atrakci a to třídenní výlet jeepem (700 Bs/os. + 150 Bs/os. poplatky po cestě). Navštívíme hřbitov vlaků, největší solnou pláň na světě a ostrov kaktusů Incahuashi (naprostý úlet!), spíme v solném hostelu, pozorujeme jezera s plameňáky, sopky, gejzíry a nakonec se při sněžení koupeme v termálních pramenech ve výšce 4500 m.  Poslední den napadlo 20 cm sněhu a tak se jízda jeepem stává skutečným adrenalinem.  Řidič Rudy jezdí  tento výlet již tři roky a tolik sněhu ještě nezažil. Super! V autě je s námi brazilka která ještě nikdy neviděla padat sníh...

Náš hlavní cíl je Illimani 6438m, nepřehlédnutelná dominanta La Pazu a druhá nejvyšší hora Bolívie. Domlouváme přes trekovou agenturu taxi, které nás doveze do vesničky Pinaya (3900 m), výchozího bodu pro výstup severozápadní stěnou na Illimani. Trek do základního tábora (4400 m) je pohoda a tak ani nelitujeme že jsme odmítli muly za velmi předraženou cenu. Základní tábor je krásné místo plné pasoucích se lam a ovcí. Jsme tu úplně sami až na pasáčka který nás schrábne o 40 Bs za použití tábora. Druhý den pokračujeme  do výškového tábora (5400 m). Poslední část výstupu - skalnatý hřebínek, je na některých místech hodně exponovaný a s těžkými batohy to chce ve dvojkovém terénu postupovat hodně opatrně (cestou zpět tyto místa jistíme). Výškový tábor tzv. Kondoří hnízdo (Nido de Condores) je malá plošinka mezi hřebenem a ledovcem. Nádherné místo s velkoparádními výhledy na celý masiv Illimani a Altiplano. Ráno vyrážíme na pokus o vrchol. Je dokonalé počasí. Podle informací které máme, by tento výstup měl být obtížnosti zhruba PD/AD, nicméně podmínky na horách se mění a tak nás čeká třistametrů na předních hrotech v 55° ledu. Není také jisté zda-li letos existuje cesta mezi séraky a tak sázíme na intuici a výstupovou cestu vedeme táhlým gradujícím levotočivým traverzem centrálního ledového pole v severozápadní stěně. Každý máme jen jeden cepín a jsme v místech kde by to už chtělo cepíny dva. Cestu ale  nakonec dobře trefujeme a dostáváme se na  rameno Illimani do lehčího terénu. Po tomto náročném úseku zbývá jen kousek k falešnému vrcholu a pak už jen zatnout zuby a vydržet 200 m vodorovný hřeben na skutečný vrchol. O půl jedenácté dosahujeme hlavní vrchol Pico Sur na Illimani. Neskutečná euforie. Stojíme na nejvyšším vrcholu v životě a jsme úlpně sami na celé hoře. Splnil se mi jeden velký dětský sen.

Sestup je ale mnohem náročnější než výstup, krůček po krůčku opatrně slézáme těžký třistametrový ledový úsek. Máme toho dost a nakonec se musíme začít jistit na šroubech a kotvách. Jsme unavení a jakákoli i malá chyba by byla fatální. Zbytek sestupu je už naštěstí lehčí. Plán sejít až do základního tábora odkládáme a trávíme ještě jednu noc v highcampu. Líh na rozpouštění sněhu na vodu naštěstí ještě máme. Výstup i sestup nám zabral 11 hodin. Následující den nejprve slézáme exponovaný hřeben a pak již lehce scházíme zpět do BC a spokojeně si užíváme zasloužený odpočinek. Tyto momenty miluju. Plán je 100% splněn a příjemný pocit dobře odvedené práce ředíme lístky koky. Druhý den sestoupíme do Pinaye  a domluveným taxíkem se vracíme zpět do La Pazu.

Závěrečné dva dny prozkoumáme místní Morálesovou chloubou, a to MHD lanovkami Dopplemayer (1 jízda 3 Bs/os), téměř celý La Paz. Účastníme se velkých oslav 207 let založení La Pazu.  Domů se vracíme přes peruánskou Limu. Tady stihneme ještě hektickou návštěvu botanické zahrady a zoo.

Lepší to být nemohlo! Viva America latina!


Vylezené kopce:

  • Tarija Peak 5344m, 700m, PD
  • Pequeňo Alpamayo 5370m, JZ hřeben, 200m od sedla pod Tarijou, do 60°, AD(+)
  • Pico Austria 5350m, 700m, trekový výstup
  • Huayna Potosí 6088m, 600m,  krátký úsek 50°, PD+
  • Illimani Pico Sur 6438m, 1000m,  55°, D-


Praktické informace:

1 Bs (bolivijslý boliviano, oficiálně BOB ale používá se Bs) = 3.50 kč (v roce 2016)

Zpáteční letenka Praha-Madrid-Lima-La Paz vyšla na 26 tisíc korun a celkové náklady  na měsíční výlet (i s letenkou) byli 45000 kč/os. Celou dobu jsme v La Pazu bydleli kousek od starého centra v hostelu Austria. Jedná se o velmi jednoduchý hostel který funguje už několik desetiletí. Bylo v něm trochu zima a temno, ale byl velmi levný (70-80 Bs za pokoj), měl super rychlou wifi, spolehlivý deposit, kuchyň a neomezeně teplé vody což není v Bolivii úplně standard. Ostatní gringo barevné hostely stojí klidně i 5x tolik. Na jídlo doporučujeme navštívit vegetariánskou restauraci Tierra Sana a dát si Quinoa risoto a curry. Přístup do hor, pokud nejedete s nějakou agenturou, vyžaduje trochu improvizace.  Ne vše se vyčte z průvodců. Jedná se o malé místní „know how“. Cestu ale pořídíte výrazně levněji než s cestovkou a užijete trochu dobrodružství navíc.


Jak do BC Condiriri?

Autobusem směr Titicaca (20 Bs) a vystoupit ve vesnici Patamanta a tam si domluvit lokálního taxikáře na cestu tam a zpět (200 Bs). Výhoda je, že je to místňák ve vesnici a má klíče od závory v dolině a doveze vás tím pádem co nejdál (až ke statku s mulama). Dvě muly na dvouhodinový pochod do BC vyšly na 100 Bs. Při cestě zpět z Patamanty není problém mávnout na jakýkoli bus jedoucí z Titicacy zpět do La Pazu.


Jak do BC Huayna Potosí?

Nejprve se musíte dostat z La Pazu do El Alta na Plazu Bavallian. Na pravém horním konci se dáte v pravo a dále první odbočkou doleva. Po cca 100 m je na levé straně ulice nenápadná cedulka autobusové společnosti která vás s místňákama vezme až do BC Huayna Potosí. Cena je 20 Bs. Zpět z BC stačí jednoduše oslovit jakékoli auto/minibus které budou v BC. Nás vzal za 100 Bs první řidič.


Jak do BC Illimani?

Pro tuto cestu jsme oslovili trekovou agenturu Viacha Tours  (nachází se tam, kde skoro všechny agentury, nad Witches marketem), která nám zajistila taxikáře pro cestu do Pinaye a zpět. Cena byla 960 Bs což se zdá dost ale byla nám nabízena i za 2000 Bs. Cesta trvá dvě a půl hodiny a je to super zážitek  v serpentinách ala Karakoram highway.  Je zde taky možnost jet s místňákama ale Illimani byla náš hlavní cíl a tak jsme šetřili síly nad komplikovaným přesunem.


Průvodci:
  • Bolivia – A climbing guide, Yossi Brain, CORDEE 2003
  • Trekking in the Central Andes, LP 2003
  • Bolivia, LP 2016
  • www.wikitravel.org


Evča + Honza


Nový komentář
2016-11-13 10:49:42

Skvělé.Dík za pěkný článek afoto.K výstupuům gratuluji. Radek Velísek
Radek Velísek
2016-11-11 19:45:41

Super čtení a tiše závidím!
Lenč
2016-11-07 15:32:09

Super článek. Hned bych jel :-)
Michal
2016-11-03 21:07:30

Krásně fotky a článek. Velká gratulace k výstupům!!!dík
Milan