MENU Skalní lezení Horské lezení Bouldering VHT Trekking Příroda Zimní akce AKTUALITY / INFORMACE / AKCE

Mgr. Václav Tichavský

V sobotu 25.6. 2016 se v odpoledních hodinách přihodila tragická událost při níž zahynul náš dlouholetý předseda a kamarád Václav Tichavský. Neštěstí se stalo na Zadních Držkovských skalách. Při přípravě na slanění nejspíš došlo k chybě při sebezajištění a následnému pádu. Jak velkou roli hrálo horko, únava či rutina se už asi nikdy nedozvíme. Při pádu došlo k těžkému poranění hlavy a i přes rychlý transport vrtulníkem do nemocnice už nebylo pomoci.


Smuteční řeč

Vážení přítomní, 
 Zdar! Tak nás vždycky Václav vítal.  
Píše se rok 1977 a mladík jménem Václav se právě stává horolezcem. Ještě netuší, kolik prožitků, kamarádů i těžších chvil mu hory přinesou. Vysoké Tatry, první velehory, do kterých jej kroky brzy zavedou, se stávají jeho srdeční záležitostí. Z krajiny slunečných strání, průzračných tatranských ples a rozeklaných vrcholů hor se s ním nyní vydejme na cestu.  
Ta cesta míří vzhůru. Václav se brzy stává dobrým horolezcem a začíná zdolávat své první velké vrcholy. Jsou to výstupy ve Vysokých Tatrách, Julských Alpách a v roce 1988 zdolává Mont Blanc. 
Václava nelákaly jenom výšky, ale také dálky. 
Jeho první velká cesta vedla na Ťan-šan se skupinou 18 horolezců ze Zlína. Učarovala mu natolik, že se cesty do odlehlých oblastní Asie staly jeho životní vášní. 
Tyto cesty Václav také s oblibou organizoval. Byly to výpravy uskutečněné s životním spolulezcem a kamarádem Jardou Vaculíkem a také se synem Tomášem. Lezli na kavkazský Elbrus, Pik Lenina na Pamíru, Chan Tengri na Ťan-šanu, putovali na Kamčatku, sibiřský Pik Pobědy nebo také přechod Biafo - Hispar v pohoří Karákóram. Václavovou srdeční horou byla ovšem Čimtarga ve Fanských horách. Vracel se k ní několikrát a vrchol zdolal v roce 2012.  
Jedním z jeho největších výkonů byl výstup na Pik Piramidalnyj v odlehlém Zeravšanském Chrebetu na tádžicko-kyrgyzské hranici. 
Václav nebyl jen zdatným horolezcem. Od roku 1989 zastával funkci metodika a cvičitele ve zlínském horolezeckém oddíle, jehož byl od roku 2005 předsedou. Svůj nesmazatelný otisk zanechal a své výjimečné pedagogické schopnosti zúročil při výcviku nováčků. Byl jim nejen obětavým instruktorem, ale také skvělým kamarádem. V jeho přítomnosti jsme si všichni užívali spoustu legrace proložené vtipnými historkami a příběhy. 
Řada z nás nikdy nezapomene na jeho vtipné výroky. Dovolte mi uvést některé z nich:   

Horolezec musí býti vynalézavý a cestu si vždy najít. 
    
Horolezec musí býti mistr improvizace.     

Je-li strava zdravotně nezávadná a dostatečně kaloricky vydatná, není třeba hovořit o její chuti.       

Zážitků nemusí být mnoho, hlavně, když jsou intenzivní!       

Igelitka neexistuje. Správným pojmenováním je polyethylenová odnosná taška, zkráceně poly-taška.  

Václav byl nejen uznávaným učitelem, skvělým kamarádem a výborným horolezcem, ale také oddaným manželem. Svou rodinu na svých cestách často vzpomínal. 
Václave, děkujeme za vše dobré, co jsi pro nás vykonal. 
Budeš nám všem moc chybět! 

 

Stručná chronologie        

1977 - vstup do oddílu      Vysoké Tatry – první velehorský terén        
1985 – Jalovec, Julské Alpy        
1988 – Mont Blanc, Alpy        
1989 – Talgár, Ťan Šan (18 horolezců, Houšť)      
 Bielovodská dolina, oddílové soustředění každé léto         
1998 – Elbrus, Kavkaz        
1999 – Pik Lenina, Pamír        
2001 – Chan Tengri, Ťan-šan       
2002 – Pik Pobeda, Pohoří Cherského / Yakutsko        
2003 – Kamčatka        
2003 – úmrtí nejlepší kamarád Jarda Vaculík
2005 – předseda oddílu·         
2007 – Pik Piramidalny, Zeravšan       
2009 – Biafo Hispar, Karákóram      
2005, 2007, 2010, 2012 – Čimtarga, Fanské hory (srdeční hora)      
2014 – oddílový „oddávající“       1997 – 2009 – marketing a poradenství u lezecké firmy Triop      
80. léta – 2016 - „metodikem“ oddílu - horoškola


Milí kamarádi,

 

mám tu čest jako „reportérka,“ tak mne kdysi před 20 lety, když jsem v oddíle začínala, Vaculda i Tichavec pro mé neustále fotografování a dokumentování všech událostí označili, napsat vzpomínku na našeho oddílového vedoucího, učitele horoškoly, pokladníka nebo ještě lépe aktivisty a sekretářky pro všechno, který si na sebe vzal dobrovolně úkoly za tři a který byl neodmyslitelně spjatý s naším oddílem.

 

Kolikrát s ním každý z nás lezl či šlapal po horách, kolikrát jsme s ním spali ve stanu, vařili polévku, popíjeli slivovičku a smáli se jeho vtipům? Kolikrát jsme s ním připravovali Lišku, vařili brambory na Bramborové a hráli společenské hry, které nás jako tým stmelily? Všichni cítíme, že v něm ztrácíme člověka, který byl na svém místě, který se obětoval oddílu, plnil vždycky svoje sliby, vyřešil každou krizovou situaci a přitom nikdy nepropadal panice a neztrácel svůj osobitý humor. Na jeho vtipné hlášky a citáty o životě nelze zapomenout.

 

Odešel dobrý člověk, milovaný námi všemi. Ptáme se, proč musel odejít, když zde na něj čekalo ještě tolik práce, když tu nováčci nyní stojí opuštěni. Ale jak řekl při posledním rozloučení jeho syn Tomáš, takhle si vždycky přál zemřít a řádem velikého hospodáře, jenž dává život, bylo rozhodnuto, že to přišlo právě teď. Nám nezbývá, než se s tím smířit.

Odešel a my všichni v oddíle věříme, že jeho duch bude mezi námi horolezci na věky a že památka na něho z našich myslí nevymizí. Děkujeme Ti, Vašku, za Tvoji práci, za Tvou obětavost a dobrotu, za vše, co jsi pro náš oddíl vykonal.

 

Nikdy nezapomeneme!

Pakistan 2009 - Biafo-Hispar trek from Tomas Tichavsky on Vimeo.

Nový komentář