Arco 2015
Arco 2015
Poslední emaily o organizaci této akce mě moc netěší. Díky nepříznivé předpovědi počasí odpadá spousta
lidí a hrozí, že se akce úplně zruší.
Poslední verdikt zní jasně. Jedeme!
Vyrážíme ve středu ráno 28. 10. v počtu 10 lidí. Cesta
ubíhá celkem rychle. Pánové barvitě líčí historky z lezení a trekování po
horách. O zábavu je zkrátka postaráno.
Do Arca přijíždíme už za tmy. Přidávají se k nám Evča a Honza, kteří
přijeli už v úterý, a Jarka s Matesem.
Počasí v Arcu lezení moc nepřeje. Vytrvale prší. Na
apartmánu, kde jsme ubytováni, rozjíždíme večírek. Vypráví se vtipy, historky,
hraje se na kytaru, zpívá se a v poslední řadě trochu popíjíme. Prostě je
dobře.
Počasí nás ráno moc nepřekvapuje. Stále prší a lezení je pro
dnešek tabu. Volíme tedy plán „B“ a jdeme do města. Jen Evča a Honza prchají na
sportovky do Massone, kde mají vybrány cesty pod převisem, kde je sucho.
Pochodujeme po obchodech a kavárnách. Moc nás to nebaví.
Všichni jsme po včerejším večírku dost unavení a někteří ani nedokázali vylézt
z postele. Odpoledne déšť trochu ustává, ale na lezení to stále není.
Jdeme se alespoň projít k nedalekému vysílači nad Arcem. Kocháme se
krásnými výhledy, fotíme okolní krajinu a cestou dolů se někteří jedinci
nezapomenou pořádně vyválet v blátě.
Pátek ráno vypadá nadějně. Sluníčko už svítí na vrcholky
hor. Rychle do sebe házím snídani, která mi moc nesedla. Pro jistotu si dávám
ibalgin, balím lezecké věci a hurá na skály!
Evča a Honza opět jedou do Massone. Já, Lukáš, Milan, Petr,
Radek a Jirka valíme do oblasti Monte Colt. Na parkovišti u nástupu se
potkáváme ještě s Matesem a Jarkou. Mira s Lasičkou a Soňa s Radovanem
vyráží do Oblasti Mandrea.
Pod stěnou mi není úplně hej. Pouštíme se do cesty La Cengia
Rossa, 5c, 7 délek. Ostrý konec lana nechávám pro Lukáše. První délku přelézá
celkem lehce. Já se za ním plazím s žaludkem na vodě a rychle mi natékají
pracky. Ve 3. délce nás potkává dost těžké místo, které nemůžeme přelézt a
klasa za 5c nám moc nesedí. Dolézají nás další lezci. Nakonec hákujeme a spíš
se do topu plazíme, než lezeme… alespoň teda já. Do další cesty se nám už moc
nechce, tak ještě zkoušíme vylézt jednu délku, která není v průvodci a
vypadá dost drsně. Lukáš do ní bez keců nalézá a já stále nevěřím tomu, že se
do toho vážně pustil. Cesta začíná velkým převisem a dolez po nahozené omítce.
Několikrát padá, ale nakonec cestu doleze.
Sestup k autu nám trvá chvilku, ale čekání na zbytek
posádky už o něco déle. Čekáme až do tmy. Začínám mít celkem strach, co se
děje. Naštěstí se za chvíli ze tmy vynoří zbytek osazenstva a vše je OK.
Večer
u piva probíráme, jak se nám dařilo. Zjišťujeme, že se nikomu dnes moc nevedlo.
Radovan a Soňa říkají, že si na rozlezení ukrojili dost velký krajíc chleba,
když se snažili přelézt cestu za 6b (Vecchi disonesti e insoddisfatti) kde
nakonec pověsili pytel. Mira s Lasičkou přelezli cestu Molla Tutto, 6c
(Mandrea-Parete centrale). Lasička říká, že to byla celkem darda. Chlapíci, co
lezli v Monte Colt, taky nevypadají moc nadšeně. Nebo spíš unaveně.
Vylezli 2 cesty Via Calliope, V+/VI a Via Adonis,
V+/VI, kterou dolézali z čelovkami.
Matesův verdikt, jak se lezlo, zněl jasně. „Po železe!“
Průměr zvedá Evča, které se podařilo přelézt její první 7a na PP v cestě
Aladin. Honza vypráskal několik 7a na
OS.
Další den měníme posádky aut. Já s Lukášem, Soňou a Radovanem
jedeme na Sluneční plotny (Parete Zebrata). Všichni čtyři jdeme do stejné
cesty. Via Teressa 5c, 400
metrů, 15 délek. S Lukášem volíme variantu cesty.
První dvě délky vedou přes hladkou plotnu, kde jde sem tam naškrabat malinkou
lištu, nebo vyklovanou dírku od kladívka. Pak se napojujeme do klasické cesty.
Do první délky se pouštím na prvním konci a po chvíli si říkám, jestli to
takhle půjde celých 400
metrů, tak to budu v půlce mrtvá. Lukáš ve 2. délce
padá, ale nakonec kritické místo přeleze. Já už se za ním na 2. konci
přeplazím. Zbytek cesty jde celkem hladce. Soňa konečně sebrala odvahu a
několik délek vylezla na 1. konci lana!
Shora vidíme, že přijelo i zbytek naší party, která měla
původně namířeno do jiné oblasti. Radek na nás volá „Tam byla taková zima, že se
to nedalo“ Milan a Petr jdou do cesty Similaun za 6a, ale po 5. délce zdrhají a
nechávají zavěšený pytel. Mira s Lasičkou jdou do cesty Mon Cheri, 6c.
Neděle. Poslední možnost před odjezdem něco vylézt. Vybíráme
krátké cesty v Monte Colt. Jirka a Radek jdou do stejné cesty, jako jsme
lezli s Lukášem 1. den. La Cengia Rossa. Milan, Petr a já s Lukášem jdeme
do cesty Via Nereidi, 5+, 4 délky. Tu přelézáme už velmi rychle a pomalu
s prstem v nose.
Mira, Lasička, Soňa a Radovan už prchají domů. Evča a Honza
se jedou ještě zničit do Massone, kde ještě Evča vybuší cesty Gino e la sfinga
6b+, PP a Calipo 6a, OS. Honza říká, že nic pořádného nevylezl. „Jen“ pár 7a na
OS.
Před odjezdem ještě rychle vykoupat v řece a hurá domů!
No já moc nejásám. Mě osobně se teda moc nechce. Tak jen doufám, že se sem brzo
vrátím.
Díky za super výlet všem! Hore zdar!
Lenka V.
Účastníci zájezdu: Lasička Brablcová, Mira Šišák, Soňa
Trávníčková, Radovan Umýsa, Lenka Vaculová, Lukáš Bielák, Petr Hrnčiřík, Milan
Havel, Jura Bareš, Radek Sušina, Eva Siegelová, Honza Štalmach, Jarka a Mates
Hrubí.
Fotky:
http://vacule.rajce.idnes.cz/Arco_-_rijen_2015/
http://sannus.rajce.idnes.cz/Arco-Italie/