Podzimní Tatry

Na tento, asi poslední letošní víkend v Tatrách, bylo hlášeno dobré počasí. Polojasno, přeháňky až později odpoledne v neděli.

   Cílem byla Malá Studená dolina. Bivakuje se v ní špatně a navíc se prý v oblasti lesa vyskytuje medvěd. No, vem to čert, musím se to spaní na chatách naučit. Všude je obsazeno, volno jen na Zamkovského.

   V pátek večer, při příchodu, jsem chtěl ukázat zkratku za vodopádem. Dopadlo to přesně podle známého Parkinsonova zákona. Ztráta stezky a bloudění mezi popadanými stromy.

S trochou zpoždění jsme na chatu došli a prošli el. ohradníkem.

   Ráno jsme vyrazili pod Sedielko, abychom vylezli „Cestu k slnku“ (V) na Malý Ladový.

Je toho sedm délek v pevné skále, s boráky na štandech. Většinou čtverkové lezení, za pět je jen šestá délka (pátá je IV+). Jsme tři dvojky za sebou. Michal s Radovanem, Petr s Míšou (letošní nováčci) a já s Ivošem. Pěkné lezení. To pětkové místo lezli všichni přímo koutem, což byla varianta za VI, ale byly tam dvě SK. Na vrcholku trochu mlha, ale spokojenost.

Cestou na chatu jsme již zatměli, je dost nízko.

   V neděli opět polojasno. Rozhodli jsme se pro kratší výstup, ať jsme dřív doma (cha-cha).

Korosadovič na Žlutku se zdál optimální. Ivoš musel ráno odjet domů, tak jsme jedna dvojka a jedna trojka. Cesta má čtyři délky, orientačně je to jasné, sem tam i skoba. Docela výživný je kout ve třetí délce s dolezem na rozchrastaný štand. Následuje vzdušný traverz, je tam ale několik SK i smyčka. Pak hřbítkem nahoru (CH), sestup slaněním, a zpět pod SV stěnu.

Časový plán se pomalu ale jistě hroutí. Naskakují různé půlhodiny: pozdější odchod, svačina pod stěnou, tři slaňáky v pěti lidech, boty pod stěnou…

Počasí ale vyšlo úplně přesně, takže jsme nejen zatměli, ale i dobře vymokli.

Dobrý výlet!

Zapsal Václav, fotky vybral Michal.

Vylezené cesty:

Malý Ladový, JZ pilíř (Cesta k slnku), V.

Žlutá stěna SV, Korosadowiczova cesta, V.

Lezeno 11. a 12. 10. 2014