MENU Skalní lezení Horské lezení Bouldering VHT Trekking Příroda Zimní akce AKTUALITY / INFORMACE / AKCE

Kanada-Yukon 2007

V létě roku 2007 jsem se konečně rozhoupal a rozhodl jsem se, že je nejvyšší čas realizovat další z mých klukovských snů. Yukon, Aljaška,zlato,pojmy, které nás jako kluky neustále lákaly a zůstalo nám to.
Vzhledem k tomu, že jeden je málo a 3 jsou moc, oslovil jsem mého osvědčeného parda na podobné akce Peťu Kohoutka.
Přípravy byly dlouhé a zajímavé a jak všichni víme, bez náležité přípravy to není ono.Oslovili jsme lidi, kteří tam již byli a půl roku jsme sbírali zkušenosti a náměty.
S ohledem na sněhové podmínky v oblasti Yukonu v zimě 06 -07 jsme zvolili termín červen,červevec 2007.Dne 20.června večer nasedáme do autobusu směr Frankfurt a začíná nače cesta po stopách zlaté horečky 1898 - 1899.
Ráno jsme ve Frankfurtu a v 11 hodin odlétáme letadlem společnosti Condor, což je dceřinná společnost Lufthanzy.
Dobré je, že se jedná o přímý let Frankfurt- WHITEHORSE.
Po asi sedmihodinovém letu, ale vzhledem k posunu času za 10 minut, jsme 21.června v 11.10 dopoledne na místě.
Téměř celou cestu se letí nad zamrzlým mořem, což je trošku depresivní, asi poprvé jsem měl v letadle bobky. Ubytováváme se v motelu a kontaktujeme místní cestovku, u které máme domluven pronájem vodáckého vybavení..
Vše funguje a tak další den ráno dokupujeme potraviny, přebalujeme a odjíždíme autobusem směr Skagway-Alaska. V polovině cesty přesedáme na vlak a po historické trati White pass and Yukou route, která projíždí divokým horským trénem přes mosty , tunely a vodopády ,přijíždíme k večeru do Skagway.
Tam menší problémy s americkými imigračními úředníky, ale ty se rychle vyřeší a pak absolvujeme další, a na delší dobu poslední noc v civilizaci.
Ráno odjíždíme na nástup proslulého Chilkoot Trailu, což je cesta, kterou absolvovala většina zlatokopů, kteří se chtěli dostat onoho proslaveného roku na zlatá pole na Klondiku.. Jedná se o přechod přes hřeben pobřežních hor od mořské hladiny do výšky asi 1100m.Mimo obav z medvědů, nemáme s výstupem vážnější problémy.
Proti našim předchůdcům, kteří při cestě za zlatem museli přetáhnout přes sedlo asi tunu zásob na osobu,jsme ve značné výhodě.
Časté cedulky s upozorněními a instrukcemi, jak se chovat při setkání s medvědy a hlavně jak se s nimi nesetkat, které jsou vyvěšeny na každém tábořišti, nejsou asi úplně zbytečné.
Dost často jsme málem šlápli do medvědího hovna.
Naštěstí, hlavně asi díky tomu, že jsme neustále podle pokynů instrulcí vyráběli děsný kravál zvonečky, ešusy atd,. se nám medvědi vyhnuli.
No, hajný u nás v lese by z nás moc radost neměl.
Trek jsme absolvovali bez vážějších problémů asi za pět dnů. Po cestě nás jednou zastavili strážci parku a museli jsme asi 2 hodiny čekat na dva kanaďany, kteří šli za námi ,aby nás byla větší skupina.
Den před námi byla totiž na tábořišti, ke kterému jsme chtěli dojít, pozorována medvědí rodina.
K Bennettovu jezeru jsme došli pátý den večer a ráno nám vlakem přivezli loď s vybavením tak, jak jsme měli dojednáno v cestovce ve Whitehorse.
Zhruba kolem poledne vyplouváme na první ze čtyř asi 35km dlouhých jezer, která nás na cestě očekávají.
První tři jezera, Bennett,Tagish a Marsh Lake, překonáváme asi za tři dny.
Protože jsme měli otevřenou debl kánoi, museli jsme jeden den a noc ležet na břehu a čekat až se uklidní vlny.
Po příjezdu do WH doplňujeme potraviny a ještě tentýž den začíná naše desetidenní plavba po Yukonu. Na začátku cesty je potřeba si zvyknout na vodnatou a děsně rychlou řeku a také přepádlovat poslední a nejdelší jezero,Lake Laberge, na cestě do Dawwson City.
Naštěstí kanoe, kterou jsme si půjčili se chová na vodě docela klidně, jenom je škoda, že jsme si nepůjčili šprycku a tak si nemůžeme troufnout do větších vln.
Celá cesta po řece proběhla pod heslem,hlavně se necvaknout.
Záchrana lodi a věcí by byla dost problematická a následný přístup k civilizaci pralesem asi také.
Jediné větší peřeje Pět prstů přenášíme.
Je hodně vody a velké vlny, takže s otevřenou a silně přetíženou lodí nemáme moc šancí to projet.
Další peřeje Ring Rapids objíždíme vpravo.
Do Dawson City připlouváme podle plánu, po asi 10 dnech od startu. Vracíme loď, ubytováváme se na tábořišti a následují dva dny prohlídky města a zlatých polí.
Také se nám po pracném hledání podařilo objevit fiktivní hrob Jana Welzla(Eskymo Welzl,Strýček Eskymák).
Cesta autobusem zpět do WH proběhla bez problémů a večer se ubytováváme na tábořišti kousek od středu města.
Čas, který nám zbývá do odletu, trávíme nákupy suvenýrů a prohlídkou města a okolí na kolech.
19.července v poledne odlétáme z letiště WH do Frankfurtu, kde přistáváme 20,července v 10 hodin dopoledne.
Večer pokračujeme autobusem do Brna a ráno 21. jsme v Brně.
Na treku, s báglem asi 15 kg, jsme ušli asi 55km, a překonali převýšení cca 1050m, na lodi jsme ujeli asi 850km a spadli o 330 výškových metrů.

více fotek a povídání- promítání na výroční schuzi oddílu
foto a text: Ivan J.
Nový komentář