MENU Skalní lezení Horské lezení Bouldering VHT Trekking Příroda Zimní akce AKTUALITY / INFORMACE / AKCE

Vysoké Tatry - Jednou jsi dole, jednou nahoře

16.-18.8.2013

První nováčkovské Tatry tohoto roku mne minuly protože počasí nemilosrdně vybírá víkendy, ve které již mám něco naplánováno. Když se měla tedy situace tento víkend opakovat, řekl jsem plánům „NE!“ a vyrazil do Tater. A stálo to za to.

Sešli jsme se v počtu pro 2 auta. První posádka tvořila Michal, Romča, Katka a Michal.Posádka druhého vozu byl Radovan, Martin, Slávek a já (Michal 2).  Vyrazili jsme v pátek kolem 16:00, a protože jsme měli zkušené řidiče, cesty relativně volné a pozitivně naladěné účastníky, dorazili jsme ke Štrbskému plesu o půl 9 večer. Tma už se snášela z hor, když jsme vyrazili směrem vzhůru za svitu měsíce a čelovek. U Popradského plesa se od nás oddělila Katka sMichalem, kteří měli naplánovaný turistický víkend a nocovali na Popradském plese. My ostatní jsme se vydali opět vzhůru k Žabím plesům.

Ráno jsme po rychlé snídani a někteří i po potřebě, sklidili batohy pod šutry a vydali se k našemu cíli, hřeben Žabího koně. Pěšky jsme dorazili k nástupu, který začínal slaněním. Zde jsme se nastrojili do lezeckého a rozhodili pořadí lezení. První lezl nejzkušenější Michal a za sebou jistil Romanu. Dále na řadě jsem byl já a Slávek, nakonec lezl Martin s Radovanem. Ještě než stihl Michal s Romanou slanit na nástup. Začala se za námi tvořit fronta dalších lezců. Na této cestě není větší koncentrace lezců ničím výjimečným, ale tento víkend byl zrovna ve znamení JAMES, takže koncentrace nejen lezců, ale i turistů byla ještě větší. Pustili jsme tedy před nás skupinku zkušenějších veteránů a pak jsme nastoupili my. Než odlezl Michal s Romanou, začala na mne padat nervozita. Je to sice trojkové lezení, ale hřeben Žabího koně ve mně vzbuzoval respekt. Pochyby jsem zaháněl bezpochyby krásnými výhledy jak na slovenskou, tak na polskou stranu. Nakonec jsme se všichni dostali bez pádu na vrchol a díky příznivému počasí jsme se mohli kochat výhledy a užívat TO ticho, které bylo tu a tam přerušeno zvoláním „Jistím!“ nebo „Lezu!“. Moc jsme se ale na vrcholu nezdrželi, protože po nás přicházeli další a další lezci. Proto jsme seslaňovali až na pevnou zem, po které se vydali zpět k Žabím plesům, kde jsme smočili unavené nohy v ledové vodě. Nikam jsme nepospíchali, měli jsme dost času, proto jsme si vychutnávali krásu Tater, sledovali dnešní přelezený hřeben a dívali se, co nás čeká zítra, Volia veža.

Po ranní hygieně a snídani opět vyrážíme vzhůru tentokráte na úpatí Volie veže. K nástupu pod jižní hřeben se opět dostáváme první a tak začínáme hned lézt. Než však všichni stačí odlézt, objevují se za námi první lezci. Nahoře ze štandu pak sleduji, jak lezců přibývá. Další trojkové lezení, ve kterém měl člověk radost z každého pohybu, zakládání jištění vyloženě bavilo. Na vrchol jsme se dostali rychle, tak jsme se mohli kochat, svačit, odpočívat a také sledovat vrtulník horské služby v akci. Následovalo slanění dolů, naposledy se podívat na přelezené cesty víkendu a kolem třetí odpoledne ukazujeme vrcholkům hor záda, respektive naše batohy. K autům jsme prakticky skoro seběhli. Zpáteční cestu nám trochu zkomplikovali dopravní zácpy, ale to nám nezkazilo dobrou náladu a elán do dalšího lezení.

Musím uznat, že Michal vybral dobré cesty. Každá byla v něčem jiná a já si ji každou užil. A i když se jedná o trojkové lezení, měl jsem z něho respekt a budu ho mít i když budu zkušený lezec. Člověk nikdy neví, co na něho hory přichystají...

autor: Michal Z.

foto: Michal B. + Michal Z.

Nový komentář