Grossglockner

Na začátku všeho byl nápad vyjet v zimě i někam jinam než jen do Tater. Po úpadku plánu návštěvy Skotska přichází na řadu Alpy. Po krátké diskuzi padá výběr na Palaviciniho kuloár na Grossglockner. A protože se nechceme mačkat s dalšími nadšenci vybíráme si termín ještě před otevřením Hochalpenstrasse.

Poté přichází na řadu hledání informací jak to tam chodí před zahájením sezony. Informací nakonec získáváme spousty, ale jsou naprosto protichůdné. S heslem: Na místě se uvidí vyjíždíme v pátek 12.4. směr Heiligenblut, kam dojíždíme pozdě v noci a tak ještě stihneme něco naspat i ve vodorovné poloze. První teoretický předpoklad padá, když přijíždíme kousek za mýtnou bránu a zastavuje nás závora. Naštěstí cesta je krásně protažená, takže se alespoň jde dobře (Huňáč se skialpy naše nadšení úplně nesdílí..). První třetina jde hladce a po hodince máme za sebou 4 km. Kousek za křižovatkou už však začíná sníh a tak nasazujeme sněžnice a pokračujeme dál.  Odpoledne v pohodě přicházíme na Franz Josef Hohe, kde není památky po lidech.

Druhý den ráno padá teorie č. 2, když je ráno pod mrakem a nějak to nevypadá na jasný den. Ale když už jsme tady tak to zkusíme, navíc nás i přítel na internetu ubezpečuje, že odpoledne bude líp a tak směle pokračujeme přes ledovec. Ten přejdeme za necelou hodinu. Jenže jakmile začneme stoupat, začínáme se i odpovídajícím způsobem bořit a to až doslova po kule. Nakonec to balíme a vracíme se zpět. Huňáč se skialpy to ještě kousek zkouší, ale nakonec i o on to otáčí a vrací se zpět. Po chvilce se rozhoduje, že to ještě nevzdá a zkusí se vrátit k autu, přejet do Kalsu a pokusit se vystoupit z jihu. To se mu nakonec v pondělí s dalšími asi 60 lidmi daří a tak alespoň on má to štěstí a může si vychutnávat krásné vrcholové výhledy.

učastníci: Jirka, Huňáč, Michal