Yosemite National Park

Koncem zimy se otevírají horské průsmyky pomalu jako ústa staré ženy, a tak se vyskytla jedinečná příležitost zařádit si trochu a napsat pro Vás, drahé čtenáře, veselou taškařici na téma mexické telenovely Amores Peros.

[V místnosti panuje ticho. Carlos vchází do dveří a zakopává o nastražený práh.]

[V místnosti panuje ticho.]

[Vchází Carlosova žena Rotunda] pozn. red. Rotunda, dříve Urampa, dříve Uganda

C: Buď zdráva, Rotundo! [Carlos pomalu vstává ze země.]

U: Dobré ráno, Carlosi. Cože jsi vzhůru dnes tak brzy?

C: Cvičím, nevidíš?

U: Carlosi, ach, miláčku! [pláč, Rotunda mírně zasténá] José nepřijel!

[V místnosti panuje až erektivní ticho.]

C: A ví už o tom Pepinda? ..

--

Téma telenovely jsem tentokrát převzal od otrokovického sboru vášnivých umělců, takže něco podobného je možné zřít také v divadle, když Vás nebude bavit TV. Každopádně je zde ještě jedna možnost – vykašlat se na telku, zaplatit 10$ a projet tunelem. Je to příjemná cesta plná zatáček a vede přímo do doupěte v údolí Camp 4.

Na Pamíru se nám C4 nepodařila postavit, když napadlo hodně sněhu a vrchol byl týden nedostupný. Jenomže osud je nevyzpytatelný a nikdá člověk neví, kam ho zavěje. Z vysokých ledových úbočí se stávají pomalu stráně plné květin rostoucí na ještě vyprahlé trávě a kolem se rozléhá šumící les. Stromy jsou nápadně vysoké, vzduch čistý a sytý.

Oblast za tunelem se proslavila hlavně díky úchvatné přírodě a horolezectví. Místní kluci ba ani holky se s tím moc nemazali a zanechali kus nesmazatelné historie ve stěnách světového formátu. A tak pro rekapitulaci: John Salathé, Allen Steck, Yvon Chouinard, Chuck Pratt, Warren Harding, Ron Kauk, John Bachar, Peter Croft, Lynn Hill, Wolfgang Güllich, Heinz Zak, Dan Osman, Dean Potter, Yuji Hirayama, Alexander & Thomas Huber, Alex Honnold a další. Všechna jména nesmazatelně zarytá v Yosemitské žule.

Skutečná perla údolí s výškou 2694 m. V její severozápadní stěně vede mraky známých cest, jeden z posledních velkých záseků si připsal Alex Honnold, když zdolal Regular Northwest Face, Higbee variation (VI 5.12a, 23 lanových délek) free solo.

II. The Salathé Wall - El Capitan

Jedna z originálních technických cest na „El Capa“ - 900 metrů vysoká žulová stěna vzpínající se nad údolím jako velký monolit. The Salathé Wall byla poprvé slezena v roce 1961 a pojmenována na počest Johna Salathé, velkého průkopníka yosemitského lezení. Dle místních klasiků se jedná o jednu z nejhezčích lezeckých cest světa díky naprosto přirozené linii spár, odštěpů a komínů. Opravdová klasika ve velkém stylu.

III. The Nose – El Capitan

První a poslední, co člověk v údolí spatří je kapitální nos. V této stěně/cestě se psala báječná léta na laně snad každého horolezce, jenž stoupal do žulového nebe.. Byla to právě Lynn Hill, která v roce 1993 poprvé volně zdolala The Nose (5.13c, 34 lanových délek). V průměru se stěna leze za 2-5 dní. A nebyli by to bratři Huberové, kdyby si nezkusili cestu vylézt za dopoledne [2:45:45]; Dean Potter, Sean Leary [2:36:45] při pauze na oběd a naposledy Hans Florine, Alex Honnold [2:23:51] vracejíce se v podvečer z hospody.

IV. Lost Arrow Spire

Věž připomínající svým tvarem hrot kopí patří mezi další z klasických výstupů v Severní Americe. Musel to být zážitek, když Ax Nelson lasem nahodil vrcholek a pomocí prusiku (jumary ještě neexistovaly) vylezl na věž, podobně jako tomu bylo třeba v Ádru, když první lezci zdolávali Cukrovarský komín.

© John Salathé, 1947

V. Separate Reality

Dvacet metrů dlouhá cesta známá šestimetrovou trhlinou ve zcela kompaktním stropě. Vylezena poprvé v roce 1978 (Ron Kauk) a free solo Wolfgang Güllich, 1986 – fotil tehdy Heinz Zak, když svět spatřil fotografii mladého Wolfganga, který ovlivnil dějiny sportovního lezení. Heinz Zak vysóloval Separate Reality o 19 let později v roce 2005.

© Heinz Zak, 1986

VI. Midnight Lightning

Boulder obtížnosti V8+ označený nezaměnitelným bleskem je významným bodem v táboře Camp 4. V současnosti jsou nástupové chyty již natolik oleštěné, že tato přes 30 let stará linie úspěšně odolává i výborným lezcům z celého světa. Poprvé Midnight Lightning poslal Ron Kauk, to se psal rok 1978..

Vážený čtenáři, konec zvonec.

Autor, foto: Mirek Ingr

P.S. Příště cajky do příručáku :-)