Nepál 2012 - Upper Mustang

Když mě v létě (2011) řekl kamarád Jarda, že se prodávají letenky za 15000kč do Nepálu, byl jsem nadšený. Zeptali jsme se s Evčou v práci, jestli dostaneme na 3 týdny volno, a bylo jasno. Příští rok poletíme do Nepálu. Jarda nám koupil letenky spolu se svýma. Nejlepší na tom bylo, že nám to vycházelo na první výročí svatby.

Po domluvě s Jardou se určil Upper Mustang jako cílové místo pro náš trek v Nepálu. Jarda je ostřílený cestovatelský matador a v Nepálu byl už několikrát. Navíc spolupracuje s nadací Namasté Nepál pomáhající s výstavbou škol v Nepálu, které i sám osobně pomáhá financovat. Takže byl asi pravou osobou pro to, aby obeslal agentury v Nepálu a zařídil všechna nezbytná povolení.

Jarda letěl do Nepálu o měsíc dřív, aby se mrknul na stavbu školy, kterou vlastně zafinancoval. Nevím, jestli úplně celou, ale rozhodně z větší části. Navíc měl s sebou kameramana a natáčeli o Nepálu film, na který se moc těšíme. Pak si ještě prošel Lang Tang trek a pak nás měl čekat na na letišti.

Asi čtrnáct dní před odletem se ozval kamarád a spolulezec Honza, který před čtvrt rokem odletěl cestovat a kitovat po světě. Byl už nějakou dobu na Novém Zélandě a napadlo ho, že by se rád podíval i do Nepálu (a pak se vrátil domu. Všude dobře doma nejlíp, že ;-)). Tak jestli by prý mohl jet s námi. Byli jsme nadšeni. Domluvil se s Jardou, koupil letenky a už týden před naším odletem křižoval špinavé ulice Káthmándú, aby sehnal zbytek výbavy, který jsme mu nevezli z ČR.

Konečně přišla řada i na nás. Odhodili jsme v práci lopaty, nasadili na dlouhou dobu naše krosny na hrb a nalodili se společně s Jardovou ženou Martinou, jeho bráchou Alešem s přítelkyní (snoubenkou) Janou na letadlo směřující do ... samozřejmě Amsterodamu. Pak ještě jednou do Delhi a nakonec konečně do Káthmándú. Holt na přímo to prý nešlo.

Agentura nám v ceně permitu zajistila i cestu Káthmándú-Jomsom. Samozřejmě tím nejlevnějším co šlo. Takže lokální autobusové linky. Úžasný zážitek plný velmi blízkého, hlučného a dlouhého setkání s Nepálci :-). Člověk by nevěřil, co, a hlavně kolik, se toho dá do jednoho autobusu značky připomínající otce od rodiny (TATA) nacpat. Ale na poslední tříhodinovou štaci jsme měli bus už skoro jen pro sebe. Později naše žebra, zadky, hlavy a zuby zjistily proč tomu tak bylo :-). Konečně v Jomsomu. Holky vystoupily a shodly se na tom, že zpět poletíme. Asi patnáctihodinovým cestováním (nepamatuji se přesně) jsme se přemístili o 200km vzdušnou čarou.

V Jomsomu se k nám připojuje jestě jeden pár - Johan a Johanka - plus jejich mrňavý nosič. Až později na treku pochopíme, že tento malý človíček oplývá ukrutnou silou a vytrvalostí.

Trek:

Krátký úsek údolím řeky Kali Gandaki na začátek treku v Kagbeni. Odtud nám začíná platit náš desetidenní permit na trek Upper Mustang.

Kolem řeky Kali Gandaki, která je obklopena nádhernými červenými skalami se spoustou původních obydlí vytesaných přímo ve skále. Cestou jde vidět užasná scenérie městečka Chhusang, které je zeleným polo-ostrůvkem v korytě řeky, kde převládá červená barva okolních skal. Naše cesta pokračovala až do místa, kde se koryto řeky zúží do ostrého žlabu se strmými skalnatými stěnami. Zde jsme se od řeky odpojili a krátkým výšvihem se dostali do vesničky Chele.

Začíná první opravdové stoupání, krasné výhledy, ale také první vyrovnávaní se s větší výškou. Cesta vede přes sedlo, dále do hlubokého ostrého zářezu a pak přes druhé sedlo do Syanboche. A na závěr ještě jedno malé sedlo do Ghilingu. Na této trase se naše jedenáctičlenná skupina poprvé rozděluje. Naše pětice dojde až do Ghilingu, kde se dozvídáme, že zbytek skupiny včetně průvodce zůstal o vesnici před Ghilingem. Navíc má Johanka údajně problémy s výškovkou, ale naštěstí dostala léky od kolemjdoucí skupiny Francouzů. Od této chvíle už je na lécích a neměla by chodit moc výš.

Ráno musíme nastoupat na křižovatku stezek, kde by se k nám měla připojit druhá skupina. Tím, že nešli až do Ghilingu, si ušetřili ranní dávku převýšení, jelikož Ghiling je přece jen trochu níže. Nakonec se ale rozhodujeme jít napřed a setkat se až v další vesnici.

Cesta vede přes první čtyřtisícové sedlo až do Ghami, kde se po jídle setkáváme s druhou skupinou. Dále pokračujeme po krasném visutém mostě přes řeku a přes další sedlo do Charangu. V druhém sedle nás potkává odpolední vítr ve výrazně větší kondici než ostatní dny. Místní nosiče, kteří tou dobou také procházeli přes sedlo, to shazovalo na zem.

Do Charangu doráží i druhá skupina a nakonec se zde scházíme všichni. Po věčeři vytahujem butilky se slivovicí. Nošič Jahana a Johanky dostavá svůj díl - přičuchne, usrkne, odskočí si a dojde s půllitrovou flaškou, do které si toho jednoho panáka naředil. Podle jeho spokojeného výrazu soudíme, že má na celý večer o zábavu postaráno.

Celkem jednodušší úsek, kde je jen těsně před Lo Manthangem sedlo něco pod 4 tisíce. Ubytování v Lo Mantanguje nacházíme až u matky jednoho "hoteliéra", ke kterému se stěhujeme druhý den.

V Lo Mantangu dáváme jeden den odpočinek a procházíme si toto malebné městečko nacházející se jen pár kilometrů od hranice s Tibetem. Král je momentálně zrovna v Káthmándú, takže tradiční návštěvu karlovského paláce vynecháváme.

V Lo Mantangu se také loučíme s pomalejší skupinou, která se kvůli zdravotním problémům rozhodla nepokračovat. Odjíždí s nimi i náš průvodce, který má tou dobou již velmi vážné střevní potíže. Džípem se dostali zpět, co nejdál to šlo, ale i tak museli značnou část ujít pěšky.

Na rok přesně od naší svatby nám vyšla nejkrásnější etapa s úžasným počasím. Po cestě máme krasné výhledy na masív Annapuren i na Dhaulagiri. Myslím, že pěknější výročí jsme si nemohli přát.

Kousek za branou Lo Mantangu je odbočka do Yary (je tam i rozcestník). Tam se odpojujeme od cesty, po které jsme přišli. Jdeme po hřebeni s krásnými výhledy a nakonec klesáme dolů k řece do vesničky Dhi.

Velmi krátký úsek vedoucí přes řeku do malé vesničky Yara. Zde se rozdělujeme na dva tábory: Holky zůstávají v Yaře a dávají si hygienický den (tzn. umyly si vlasy). My ostatní (Jarda s Honzou a já) se vydáváme na pouť k Luri Gumpa (chrámu vytesanému do skaly). Cestu podnikáme na místních mini koních. Dostali jsme rychlé školení pro úplné nováčky jak ovládat tyto 4x4 zvířata: "když zatáhneš takhle, jede to do prava, když takhle, jede to do leva. Jeď!". Honza hned, jak na koně nasedl, zjistil, co ve školení chybělo: Jak se to sakra brzdí? Jarda dostal jako největší kus chlapa nejvýkonnější mašinu, která však po osedlání tak trochu ztratila páru (sorry Jardo :)). Můj kůň byl v pohodě. Asi si ani nevšimnul, že na něm něco sedí. Gumpa byla super, ale zážitek z koníků myslím netrumfla. Co už, jsme kulturní barbaři.

Pěkná etapa po náhorních plošinách se sestupem k jedné řece a výstupem zase zpět na náhorní plošinu. Pak ještě jeden sestup k druhé řece na jejímž břehu byl cíl etapy - vesnička Tangge.

Nejdelší a nejnamáhavější úsek. Začíná něco přes 1000m převýšením od řeky přes krátké náhorní plošiny až do sedla s výškou kolem 4100m. Kousek ze sedla měla být malá vesnička s pramenem, na který jsme vsázeli. Jenže jsme nic nenašli a nebýt pramene o nějaký ten kus dal po cestě, tak jsme asi uschli (teda já už měl fakt hodně velkou žízeň). Pak už jen nahoru a dolů, nahoru a dolů, ... , nahoru a dolů a konečně 1200m dlouhý sešup dolů do vesničky Chhusang.

Krátký úsek údolím řeky Kali Gandaki zpět do Kagbeni, kde si tak trochu smutně uvědomujeme, že náš trek už vlastně končí.

Ještě ten samý den jsme přejeli džípem do Muktinathu, kde je jedno z nejposvátnějších míst pro Budhisty i Hinduisty s rozsáhlým chrámem.

Zde jsme chtěli druhý den s Honzou vyrazit do sedla Thorung La. Ráno však Honza jedním pohledem na mě usoudil, že to není dobrý nápad a místo batohu mi podal teploměr, který jeho úsudek jen potvrdil. Kromě mě si pak všichni udělali krásnou prohlídku místního chrámu.

Ráno snídám Ibáč plus Paralen, ať se po cestě tolik nepotím, a vyrážíme. Bohužel jsme netrefili starou pěší stezku a k řece Kali Gandaki sestupujeme po silnici. V Jomsomu se ubytováváme a pro jistotu hned začínáme shánět letenky do naší další zastávky - města Pokhara. To už mi dávno přestal zabírat Ibáč, takže jsem chytl fajn zimnici a zavřel se do nejteplejšího spacáku. Když mě večer přišla Evča nakrmit, tak otevřela spacák a z něj se zadýmilo jak z parní lokomotivy. Mých 39,5 stupně značně převyšovalo okolní teplotu, která byla večer kolem nuly.

Druhý den k snídani oblíbený růžový prášek a šup na letiště. Malé vrtulové letadýlko nastoupalo do výšky 5000-6000 m, ale při průletu mezi masivy Annapuren a Dhaulagiri se zdálo, jako bychom se ani o moc nezvedli. Letět mezi dvěma osmitisícovkami byl opravdu úžasný zážitek, člověk si v porovnání s nimi připadá tak malý, obzvláště v letadle, kde každý pasažér vidí pilotovi přímo pod ruce. Země pod námi se výrazně přibližovala a oddalovala, což potvrzovalo i blikající světýlko signalizující nízkou nadzemní výšku umístěné v kajutě pilota.

Mimochodem, měsíc po našem příjezdu zpět do ČR jsme se na netu dočetli, že u Jomsomu havarovalo jedno z těchto malých letadel plné turistů.

V Phokaře se setkáváme se zbytkem naší původní skupiny a trávíme zde pár dní plných lenosti a obžerství. Já si už týden ujíždím na růžových pilulkách abych neohříval již tak dost horký okolní vzduch. Když už si ale jednu noc málem vykašlám mandle, tak volím těžší kalibr v podobě nějakých mega antibiotik. Ty naštěstí zabírají.

Poslední přejezd do Káthmándú absolvujeme turistickým autobusem. To si zase užila Evča, jelikož indická restaurace jí neudělala uplně dobře. Každopádně turistický autobus neposkytuje tak silný zážitek z jízdy jako lokální linky, ikdyž si myslím, že to nikomu z nás až tolik nevadilo.

Dojmy s výletu do Nepálu? Města špinavá, zaprášená, plná smogu a troubících aut. Ale mimo města je to nádherné. Majestátné hory, hluboká, dlouhá údolí, úžasná různorodost krajiny. Myslím, že by stalo za to se tam ještě vrátit, co Kytičko?

Ceny a poplatky pro ty, co by se do Managu chtěli taky podívat (pro jednoho):

vízum do Nepalu: 40 USD

permit Anapurna, Upper Mustang, cesta Káthmándú-Jomsom, povinný průvodce: 700 USD

Jomsom-Phokara letenka: 90 USD

Turistický autobus Phokara-Káthmándú: asi 20USD

Účastnící: Já a Evča, Jarda, Marťa, Honza, Aleš, Jana, Johan a Johanka

Autor: Martin P. (tímto děkuji za opravu přehršle gramatických chyb své milované ženě)

Foto pod článkem: Martin P.

Pěknější foto od Honzy (doporučuju): http://jd.hezoun.com/foto/Nepal/Mustang/