Cesta kolem Alp

Je pátek 29. 7. 2004 večer, sedím v Hälentallu v Raxu před stanem s uvařenou polívkou v ešusu a kolem projíždí několik motorkářů. Jaké to asi je jen tak na pohodu si projíždět serpentíny údolím na nějakém choperu?

Je 4. 5. 2009 ráno, ležím ve stanu v Arcu a prst si hledá na mapě Alp cestu, kudy by se daly projet nebo objet celé dokola a které kopce by byly po cestě… Po návratu poprvé nahlas zazní myšlenka: „Pavli, co kdybychom si na motorce objeli Alpy?“

Je úterý 10. 1. 2012 večer, holky už spí… „Pavli, letos by to mohlo jít…“

V životě jsem na motorce neseděl, koncem března kupuji enduro BMW 650ST, začátkem května mám papíry. Dohodli jsme se s rodinkou, že v červenci pojedu sám a holky první týden pojedou se mnou autem do Dolomit. Pak se vrátí a já budu pokračovat dál. Mám 2 měsíce na to, abych najel aspoň 2 – 3 tis. kilometrů a trochu se sžil s jednou stopou, promyslel a opatřil si vybavení na měsíční cestu na motorce s výstupem na několik alpských vrcholů.

Je neděle 30. 6. 2012, večer, máme sbaleno. Sedím v křesílku s fajfkou a čtu si v knize Ze života horolezce od pana Kugyho.

Pátek 5. 7., večer, setmělo se, ležím ve spacáku pod širákem asi v 1500mnm v jedné serpentíně výstupové stezky na Triglav. Počasí je dobré, trochu chladno. Kolem poledne jsem se v bouřce na jedné benzínce u Villachu rozloučil s rodinkou, přejel jsem v dešti přes Würzenpass do Slovinska, po mokrých žulových kostkách vyjel na sedlo Vršič a dolů do Zadnjice (620mnm). Rychlá polívka, sbalit bágl a šup nahoru…

8. den cesty, vařím si večeři u stanu postaveném v krásném lesíku nad strží dolomitského potoka, asi 20km východně od Brixenu v Itálii. Dnes mám na motorce za sebou asi 60km. Ráno jsem v 6h vstával na chatě di Pomedes, přešel jsem feratou Punta Anna a St. Olivieri na Tofanu di Mezzo. Celou cestu sám, krásné počasí…sestup „kamzičí“ stezkou zpět k motorce u Dibonovy chaty. V sedle Falzarego mě chytla bouřka, takže do nepromoku a změna trasy…

11. den, večer, před chvílí jsem vylezl z jezera Lago di Coma. Dnes jsem vstával kolem 5,30 na chatě Marco e Rosa ve výšce 3600m, krátká snídaně, počkat ať nevyrážím mezi prvními, abych neměl problém s orientací. Kolem 8. -9. h jsem byl na vrcholu Piz Berniny (první čtyřtisícovka na mé cestě), sestup k motorce do 2000m a 80km k Lago di Como (200mnm). Když se mne na recepci v kempu paní ptala, proč mám tak opálený – červený obličej a já ji řekl, že jsem ráno byl na vrcholu Berniny, tak mne myslím moc nepochopila. Asi bych se měl učit lépe anglicky .

15. den cesty, praská oheň, kouřím fajfku, stmívá se… Jsem ve Francii, v oblasti Daphne (nějak mi to připomíná Dášku Ogurčenu…za svobodna …), v kempu Alefroide u Brianconu. Pro horolezce ideální místo – levný příjemný kemp, hromada lezeckého terénu, za rohem čtyřtisícovka a den cesty k azurovému pobřeží… Jsem unavený. Dnes jsem vstával ve 4,30h na chatě Ecrin a před polednem byl na vrcholu Bare de Ecrins (4102m). Frajeři dělají trasu chata Cezane (1874) – Barre de Ecrins a zpět za 6h…já z té chaty vycházel včera dopoledne… Když jsem se vracel z vrcholu a dával vědět na chatě Ecrin, že jsem zpátky (přeci jen je to trochu jiné, když člověk pobíhá po kopcích sám…), tak chatař pokýval hlavou a říkal něco o dobré kondici…tak nevím.

17. den, kolem 10. h večer, jsem na pláži Středozemního moře u Antibes, nejvzdálenější místo mojí cesty. Kdyby nebylo takové horko, tak mám ve spacáku schovanou i hlavu. Jakýkoliv kousek volné kůže se okamžitě stává terčem náletu nějakých odporných hmyzích potvor. Zítra budu mít obličej asi jeden velký nateklý pupenec. Dnešek jsem si pořádně užil…motorka třikrát ležela, jednou tak, že jsem zkřivil řízení. Super zážitek projíždět se monte Carlem s křivými řídítky, rozklepaný z bouračky a hledající servis… Našel jsem čtyři, ani v jednom jsem se nedomluvil na opravu – že toho mají moc, tak za měsíc, že to bude hotové… Rezignoval jsem, zbylých asi 2000 km pojedu s křivým řízením. A pádem motorky na bok jsem přišel o bombu i s vařičem…

20. den, slunce zapadá a ozařuje Bosonský ledovec pod Mt.Blancem, zítra tudy půjdu nahoru… Dnes ráno jsem se probudil ve 4h ráno na chatě Col de la Vanoise ve Vanoiských Alpách. Venku ještě byla tma a mně se nikam nechtělo. Za chvilku se vrátil jeden ze spolunocležníků a říká, že je velmi špatné počasí. Chtěl jsem dnes vystoupit na Grand Casse (3855m). Chvíli poslouchám a pozoruji debatu kolem, a když většina uléhá zpět na válendy i já jsem se rozloučil s myšlenkou na tento kopec. Už za světla jsem pak po snídani v mlze a drobném mrholení vyrazil zpět k motorce a přejel krásným údolím řeky Arly z Albertville do St. Gerves a do Chamonix.

23. den, kemp v Taschi u Zermattu, Švýcarsko. I když to stojí nějaký ten frank, potřebuji se dát trochu do kupy, osprchovat, dobít baterky v notebooku a do foťáku, postahovat natočená videa a fotky z karet a nachystat se na další kopec. Taková rutina ;-). Včera jsem potkal při výstupu na Blanc mrtvé tělo, a tak jsem se dnes dopoledne zastavil v Chamonix u horské policie jim dát fotky a nahlásit polohu. Pak jsem přes dvě sedla sjel do Martigny a meruňkovým údolím řeky Rhona dojel sem. Zítra chci jet vláčkem do Zermattu a vystoupit na chatu Monte Rosa abych se pak pozítří pokusil vystoupit na Dufourspitze (4634).

27. den, asi 22,30h, jsem ve vlhkém spacáku ve stanu, venku prší, jsem asi 100km před Vídní, dnes jsem ujel 620km… Ráno bylo hezky, předpověď byla špatná, ale mám před sebou poslední kopec na Cestě – Grossglockner. Zkusím to, vyjíždím ráno kolem 8h z kempu u Švýcarsko – Rakouských hranic. Kroutím serpentíny Grossglockner Hochalpestrasse a docela si je užívám. Dokonce jsem předjel i nějaké anglánské bikery . Po průjezdu tunelem na Hochtoru (2505m) dostávám stopku: mraky, vítr, hřmění a poletující kapky. Tak nic. Otočka a zpátky. Před Salzburkem je průtrž jak sviňa. Auta jedou 50-60km/h, zastavuji na nejbližší benzince a dávám si horkou čokoládu. Snad to přejde. Je kolem 2h odpoledne, kdyby to přešlo, tak bych mohl být o půlnoci doma! Průtrž přešla, jedu dál, ale téměř furt prší. Věci v brašnách už musí být určitě mokré…na tachošu 100 – 110/km…Linz 30km…brzdové světla blízko přede mnou, nestíhám řadit a na brzdě jde motorka do smyku, to auto je tak sakra blízko, pokládám moto na bok kolama pod auto. Asfalt, dostávám se vedle auta přede mnou, jeho zadní kolo mi přejíždí přes ruku v neoprénové rukavici. Ubrzdí to auto, co jelo za mnou?

28. 7. kolem 17h přijíždím domů, jo, jsem zpátky. Dojel jsem to , 4400km na motorce, 10 kopců celkem – nejvyšší vrcholy Slovinska, Itálie, Francie a Švýcarska, 5 čtyřtisícovek, jeden na motorce do výšky 2802m. Sám, s Pánem Bohem, v tichu ledu a skal i s větrem ve tváři a brumlajícím motorem pod sebou…

Huňáč

P.S. když byste chtěli, tak promítání fotek a povídání bude 23.11. v 18h u nás doma, film by snad do výročky mohl být…