Pizzo Badile NordEast wall a Mello

Minulý rok se začátek prázdnin ukázal jako příliš brzy na severovýchodní stěnu Piz Badile a tak letos vyrážíme až v půli srpna s jasným cílem vylézt v tomto legendárním bergellském plotnovém hřišti cestu s příznačným názvem Another day in Paradise.

Ráno ještě očumneme St. Moritz, pak hned do Bonda a přes mýtnici vjedeme do údolí Bondascatal. Autem co nejdál a parkujeme na místě zvaném Laret (od minulého ruku se dost rozšířilo). Výstup pod Badile nám zabere tři hodiny. Po sněhu ani památka. Pavel nalehko vyběhne do sedla pod Nordkantou a nafotí stěnu. Nabereme kapající vodu a postavíme stan. Ráno nás budí bouřka a prší až do devíti. Takže dnes nic a tak jen zevlíme a blbnem na kamenech.

Další den startujeme v šest ráno. Je krásné počasí a na Badile vyráží cca 20 lidí. Většina jde na Nordkantu, osm jde na Cassina a Paradise je jen pro nás. Nejprve nahoru do sedla a pak sestoupíme 100m trojkovým terénem na nástupovou rampu (úplně odspodu v dnešní době už nelze lézt - ledovec je v totální demolici) a o půl osmé leze Pavel první - hned sedmičkovou - délku. Cesta je bohužel komplet mokrá a chyty teče zvesela voda. I další dvě délky jsou pod vodou ale čím výš tím je stěna sušší. Délka střídá délku, krásné vyrovnané lezení po plotnách s odštěpy, spárkami a sokolíky nás dovádí do jedenácté délky, kde se cesta nakolmuje a vytváří i dva menší převisy. Dobré spoďáky, nohou přes převis, spoďáky, převis, rajbas a sokolíkem na štand. Fantastická sedmičková délka!

Jsme uprostřed stěny, expozice a rozhled na celou severku Badilu je neuvěřitelný. Člověk je jako mravenec v tomto plotnovém ráji o rozloze 11 fotbalových hřišť. Sledujeme borce v Cassinu. Jsou jako tečky. Postupujeme k hřebenu. Ve 14 délce posvačíme a pak už jen 3 lehčí délky, výlezový komín a jsme na NordKantě. Potkáváme jedinou dvojku která dnes dolezla Cassina a nebude bivakovat - dolů to stihne slanit. Pokecáme a začínáme slaňovat cca 12 délek. I když jsme Nordkantu lezli loni nahoru i dolu tak solidně bloudíme. Něco scházíme. Poslední čtyři slaňení jsou už komplet ve tmě. Pak ještě mokrý nástupový dvojkový sestup ze sedla (ve tmě nic moc)  a jsme dole. Naberem vodu a ve stanu jsme chvilku před půlnocí. Byl to zase další excelentní den v žulovém ráji.

Ráno sledujeme jak se postupně bivakáři šinou z Badile dolů. Sbalíme se a přejíždíme na jižní italskou stranu Bergellu do slavného Val di Mello. První den lezeme místní plotny: 100m cesta za 6b+ s jedním chytem. Moc nás to ale nenadchne a tak radši zbytek dne bouldrujeme.

Další den dáváme tůru na chatu Alivieri (dolina Zocca a Torrone). Úžasné místo, luxusní stěny kousek od chaty, příští rok je naprosto jasné kam pojedeme. Poslední den jdeme na celodenní bouldering. Potkáváme brňáky s průvodcem po bouldrech a tak je o zábavu postaráno. Jediné, co je potřeba Val di Mellu vytknout, je, že v této době je zde brutální, ale opravdu brutální vedro a pořádně lézt se dá až večer.

Resumé: Pizzo Badile 3308m, cesta Another day in Paradise, UIAA 7, TD+, 18 délek, 600m

 Zdar

Honza Štalmach a Pavel Čabla