MENU Skalní lezení Horské lezení Bouldering VHT Trekking Příroda Zimní akce AKTUALITY / INFORMACE / AKCE

Mistrovství ČR v extrémním horském maratonu

Když se řekne "Beskydy", možná mnohým z nás naskočí v hlavě "takové nízké kopečky kousek od nás". Ano, Beskydy nepatří zrovna k velehorám, avšak jejich členitost a de facto neexistence nějakého souvislého hřebene spolu s krásnou krajinou je činní ideálním terénem pro nejnáročnější extrémní závod v ČR - Beskydskou Sedmičku (B7). Jedná se o 87 km trasu s převýšením okolo 5500 m. To vše je podle pravidel třeba zvládnout do 40 hodin, avšak těm nejrychlejším se podařilo dosáhnout téměř čtvrtinového času - 11:35 hod.

Letošního nultého ročníku jsme se s bráchou zúčastnili a podařilo se nám závod úspěšně absolvovat celý. Náš čas 21:30 je sice na hony vzdálen od času vítězného družstva, nicméně nás zasadil do výsledkové listiny na 125. místo z celkového počtu asi 850 startujících týmů, mezi nimiž byli i mnohé tvořené lidmi běhajícími maratony, triatlonisty a dalšími podstatně trénovanějšími jedinci. Na konečném umístění však příliš nezáleželo - splnili jsme si cíl závod přežít a dojít do západu slunce.

Start byl ve Frenštátě pod Radhoštěm v pátek 17.9. ve 20:53 hod. Po "lampionovém" průvodu asi 1600 bláznů s čelovkami pak ohňostroj přesně ve 21:00 zahájil ostrý závod a dav lidí, jak říká skvělý český horolezec, reprezentant v extrémních závodech a organizátor celé akce - Libor Uher, "kteří se chtěli dobrovolně zničit v lese", začal s příkrým stoupáním na první z beskydských vrcholů trasy - Javorník. Postupně se začal dav roztrhávat na menší skupinky a na vrcholu Radhoště už si šel každý po svém. Tam se nám zároveň naskytly první netradiční, ale o to nádhernější, výhledy na rozsvícené Ostravsko a zároveň nám bližší údolí Rožnovské Bečvy. Do té doby jsem nikdy takové pohledy nezažil a byl jsem velmi příjemně překvapen, jak může být takový "kýč" v nádherné krajině severní Moravy zajímavý. Trasa pokračovala přes Tanečnici na Čertův mlýn a dále traverzem Kněhyně dolů do Čeladné. Tam byla první občerstvovací stanice, a tak jsme si mohli dát instantní polévku a libovolné množství iontového nápoje. Trochu jsme se tedy posilnili a asi kolem 4. hodiny ranní začali s jedním z nejpříkřejších stoupání celého závodu na Smrk. Kdo tuto oblast trochu zná, možná si vzpomene na asi 3 km dlouhý (:D) poslední kilometr na vrchol, který na tomto kopci vždy stojí mnoho psychických sil. A teď si představte tuto "kratochvíli" absolvovat po 8 hodinách pochodování ve tmě. To jen tak pro dokreslení atmosféry závodu...

Na vrchu už začalo svítat a my jsme tak mohli dále pokračovat bez čelovek. Opět jen pro představu, tou dobou jsme ještě měli před sebou sestup k přehradě Šance, výstup na Lysou horu, sestup na Zlatník, výstup na Travný, sestup do Malé Morávky, výstup na Ropici a hřebínkem na Velký Javorový, no a závěrečný sestup do obce Řeka, kde byl cílový oblouk - Arc d'Triumph pro nás všechny, kteří pod ním prošli živí a zdraví.

Snídaně u Šance nám sice dodala trochu sil, ale vychladlé svalstvo v následném stoupání na Lysou značně protestovalo. A tím nám bylo jasné, že takovou chybu (dát si delší pauzu pod kopcem) už nesmíme udělat. Kofola na vrcholu zase doplnila trochu cukru do krve a po chvilce odpočinku nebyl sestup na Zlatník příliš velkým utrpením. Jenže.... Říká se, že krize přichází zhruba po 70 km a to jsme pocítili na vlastní kůži. Výstup na Travný byl úmorný a bolestivý přes všechny "ionťáky", které jsme do sebe na "občerstvovačce" naládovali. A to teprve měl přijít sestup do Malé Morávky zakončený výživnou sjezdovkou. Tu už někteří, donuceni vlastními svaly, scházeli pozpátku. Já jsem si dole sedl na lavečku, čímž se veškeré svalstvo mých nohou ocitlo doslova na hranici křečí. Přišly obavy a rozvahy, jestli dále pokračovat, protože jsem měl pocit, že se mi každým krokem musí některý ze stehenních svalů natrhnout; takové v nich bylo cítit napětí a silná bolest. Doteď nevím, proč jsem vše nevzdal a neuznal, že je B7 nad mé síly. Honza se zeptal, jestli už jdeme, a já jsem, snad až nesvéprávně, příkývl. Zřejmě to způsobila morálka dodaná smskami mých strážných andělů, nevím. Ale co je typické pro takové situace - chcete-li dojít do konce (často spíše přežít), musíte použít svoji hlavu k tomu, abyste pokračovali, i když vám jinak už každá část těla říká, že musíte zastavit. Zbytek závodu snad už nemusím podrobněji popisovat; byla to jen bolest svalů a kloubů prolínaná zatínáním zubů a vymýšlením různých neslušných označení pro zbývající kopce - Ropici a Velký Javorový. Blížící se konec utrpení nám dodal tolik elánu, že jsme závěrečných 6 km sestupu z velké části běželi, což nás nakonec posunulo v pořadí o mnoho míst nahoru.

Pocity v cíli by se daly shrnout čtyřmi slovy - nádhera a nadšení vs. bolest a únava. Po 21,5 hodinách strávených šlapáním po Beskydech s přestávkami o celkové délce pouze asi 2 hodin se myslím není proč divit ani jednomu. Nálada však panovala skvělá a kolegiální atmosféra "zničených hrdinů" byla cítit na každém kroku. Neznalý situace by však při pohledu na závodníky blížící k autobusu, zajišťujícímu převoz zpět na start, mohl mít dojem, že pozoruje pláž plnou tučňáků. :D Podobně vypadala chůze mnohých i v neděli na náměstí ve Frenštátě při slavnostním zakončení.

Doufám, že se příští rok s některými z vás uvidíme na startu. ;-)

Bohužel nám v zápalu boje nezbyly síly na focení, a tak tentokrát nemůžu po této stránce příliš posloužit. Pokud se ale chcete mkrnout na něco autentického, stránky http://www.beskydskasedmicka.cz jsou plné různého materiálu.

Jen jako tipy přidávám tyto odkazy:

motivační video - http://www.youtube.com/watch?v=ZwSiznq3gEE&feature=player_embedded

mapa s profilem - http://www.beskydskasedmicka.cz/cz/image/beskydskasedmicka_sm.jpg

reportáž ČT, kdo nás znáte, možná poznáte známé tváře - http://www.youtube.com/watch?v=ggg597BP5Lw&feature=player_embedded

úsměvná "instruktážní" videa Tatara Saši: http://www.beskydskasedmicka.cz/cz/videogalerie/sasha-video-serial-trasa-jav-jav

Nový komentář