Excelentní dovolená - část I. - horské/skalní(jištěním) lezení v Dachsteingebirge (doplněny fotky)

Chcete si zkusit lezení třeba 8 délek na krásném neolezeném dolomitu, mít borháky po 2 metrech, dívat se při tom na ledovec a skončit klidně až téměř ve 3000 metrech nad mořem? Že je něco takového nemožné? Nechť je existenčním důkazem fakt, že jsme s bráchou Honzou a jeho přítelkyní Zuzkou zažili 3 dny právě v takových podmínkách. A co to stojí? Asi 500 km jízdy autem ke Gosausee a 4 hodiny chůze k chatě Adamekhütte v Dachsteingebirge, odkud je to pak téměř ke každému z lezeckých zážitků tak do hodinky nástupu. :-)

Vyrazili jsme v poledne, ale bohužel se nám nepodařilo dojet na parkoviště u Gosausee za zrovna nejlepší čas, a tak už to na výstup k chatě nebylo. V 19 hod se nám ale nechtělo ani do spacáků (teď nepíšu tak úplně za sebe :D), a proto jsme se rozhodli sbalit vše potřebné a popojít směrem k chatě alespoň kousek. Noc jsme strávili u horního jezera. Stanovat se tady sice nesmí, ale když si lehnete ve žďáráku na palouček vedle cesty, nikdo nic namítat nemůže. Nejsme přece na Slovensku, že... Ráno jsme dokončili výstup k chatě, který v součtu dal nakonec opravdu poctivé 4 hodiny. Dalo by se i rychleji, ale chcete-li ušetřit za noclehy a stravu, těžké batohy tempo zpomalují. Za tu trochu námahy to ale stálo, protože jsme se ocitli v ráji. Chatař z Adamekhütte totiž dostal geniální nápad, jak něco udělat pro začínající horolezce a taky pro návštěvnost své chaty. :-) Rozhodl se zpřístupnit perfektním odjištěním velké množství stěn v okolí chaty i nám, obyčejným smrtelníkům. Takže není problém strávit půl dne v sedmidélkové nádherně odjištěné cestě obtížnosti III-IV a pak podle sil a počasí buď odpočívat u chaty s nádhernými výhledy na Dachstein a okolní vrcholy, nebo nastoupit do další stěny stejné, či těžší obtížnosti. Sestupy jsou většinou bezproblémovým slaňováním podle značek, nebo trochu na okolo po ferratce, či značeném chodníku.

Naštěstí s bráchou a Zuzkou nepatříme mezi lezce, kteří by oporvrhovali ne zrovna brutálně těžkými a dobře odjištěnými cestami, a tak jsme si tři dny dokonale užili. Po příchodu k chatě jsme stihli vylézt sedmidélkovou cestu ve stěně hned za chatou. Druhý den jsme strávili výstupem na sestru Dachsteinu - Mitterspitz (2924 m). Ten vede exponovaným hřebenem nad pověstnou "dachsteinsko-mitterspitzko-torsteinskou" Südwand (a to jsme nechtěli na Žabáka, že je moc vzdušný... :D). I tady jsou všechna trochu obtížnější místa dokonale odjištěna, zbytek je bez problémů průchodný s pár smyčkami a friendy či vklíněnci (ale i bez nich) a sestupuje se slaňováním podle značek ve stěně. Do třetice všeho krásného jsme ještě vylezli nejnižší z věží skupinky Schneewand. Opět parádní lezení, tentokrát 4 délky (ale poctivé - v topu 9 "půldelek" po 25m), nicméně tak akorát na sbalení všeho potřebného, psychickou přípravu na sestup a sestup samotný. Ten není zrovna velkým požitkem, protože trvá asi 3 hod a ke 1300 m převýšení se přidá i dlouhé šlapání kolem jezer. Ale i kdyby byl třeba dvojnásobně dlouhý, vyplatí se za tu nádheru nahoře. :-)

Bohužel neprozdradím, kolik stojí nocleh na chatě, to jsme nějak zapomněli zjistit. Není ale problém na chatu zavolat, dokonce i česky, protože většina personálu jsou Češi. Každopádně pro členy OEAV to nebude nic hrozného. Kdo chce ale i tak ušetřit, může stejně jako my spát někde poblíž chaty. Stanovat se tady sice nesmí (alespoň ne tak, aby šel stan vidět na první pohled), ale že si lehnete do spacáku někde poblíž, za to vás buzerovat nikdo nebude (a ani hledat ty stany postavené kousek nad chatou na předem připravených plošinkách. :D) Opět, nejsme na Slovensku. Kdo trochu pohledá, najde i krásný travnatý palouček, na kterém se spí jako v bavlnce. A když počasí zrovna nepřeje, dá se noc strávit (dokonce spánkem) ve žďáráku pod obrovským balvanem. Jen voda se na chatě nabírá špatně (nízký kohoutek) a je lepší si ji nabrat vždycky na cestě ke skalám. Dá se ale tedy strávit několik dní naprosto luxusním lezením za cenu benzínu na 1000 km. :-) Je to přece jen trochu změna oproti Tatrám, jiný druh šutru (pro mě třeba jednodušeji lezitelný), žádné problémy s TANAPáky a hlavně díky jištění značná bezpečnost i v lehčích cestách. A proti Raxům zde zase chybí pekelná výheň...

My jsme od Gosausee pokračovali do Suldenu pod Ortler. (viz. další článek)

Kdyby někdo chtěl, rád poskytnu další informace. Stačí napsat na vratislav.podzimek@gmail.com nebo na jabberu na v.podzimek@jabber.cz