MENU Skalní lezení Horské lezení Bouldering VHT Trekking Příroda Zimní akce AKTUALITY / INFORMACE / AKCE
top foto

Lezecké tréninky
Každé úterý 17.30 trénink venku na stěně.
Podrobnosti zde.

Příspěvky bouldrovka 2022
Výše příspěvků na bouldrovku
Podrobnosti zde.

HOROKRUH - LEZENÍ PRO DĚTI
Boulderingový kroužek pro děti od 10 let.
Podrobnosti zde.

Turecko únor 2009

Dostat se do Antalye, výchozího místa při cestě za lezením v Turecku, je nejjednodušší charterovým letem z Vídně. Ceny začínají kolem 200 euro. Na letišti se nechejte vyzvednout lidmi z kempu JoSiTo a za 40 euro se ocitnete během půlhodinky v lezeckém ráji Geyikbayiry.
Pokud máte málo peněz, vezměte si s sebou stan a ubytujte se za 5E/osoba/ den v JoSiTu. Za euro/den si půjčíte vařič a o hygienu se postarají luxusní sprchy a záchody v kempu. Pokud máte více peněz, ubytujte se v chatce za 10E/osoba/den. Pokud máte ještě více, ubytujte se za 15E/osoba/den v chatce se záchodem a sprchou. Do nejbližších sektorů to budete mít pár metrů, do nejvzdálenějších 10 minut chůze. Na nákup si v JoSiTu buď půjčíte auto za 25E na den a zajedete do Antalye do supermarketu nebo můžete pěšky 5 km do obchůdku ve vesnici. Pokud si půjčíte auto na restday, můžete si navíc užívat spoustu antických památek rozsetých kolem Antalye. Tímto si užijete pohodový zájezd bez překvapení a potíží. Pokud si ale rádi užíváte komplikace, udělejte to jako my!

V noci nás vyzvedává Sedli na letišti a zjišťujeme, že musel doplatit nečekanou zálohu 600 euro za auto, které jsme si na celý pobyt půjčili. Kreditka se musela pěkně protočit. Kolem půlnoci dorážíme do kempu. První pivo, siluety skal, super chatky, absolutní ticho, praskání dřeva v kamnech, kočky, pohodoví lidé na baru, slackline hned za barem a lezečky Saltic a Bufo ve vitríně na baru. Víc už toho nevstřebáme, jdeme spát! Následuje 8 dní perfektního lezení. Spodní sektor je přímo u nosu, z naší chatky 38 kroků. Skála nevypadá nijak monumentálně, ale najdete tam spoustu krásných 30m cest. Horní sektor je nádherný pás červeného vápence. Hadi, tufy, krápníky, lišty, dírky, spárky - kůže na prstech mizí rychleji než zásoby slivovice.
Po třech dnech jedeme autem na nákupy do Antalye. Sedli brzdí na červenou, na křižovatce je prázdno, zezadu se ozývá zběsilé troubení (máme na autě pochopitelně tureckou značku). Schumacher za námi nás objíždí a sleduje, co že je to v autě za tragédy. Hmm, takže barvy na semaforech asi moc neplatí. Přijíždíme blíž k městu. Svítí červená. Tentokrát zastavujeme společně s autem ve vedlejším pruhu. Mezi nás se vtlačí ještě jedno auto! No, tak je to těsné, ale tři auta se do dvou pruhů lehce poskládají. Mikrobus, který s troubením vytváří ještě čtvrtý pruh, už ale překvapuje. Na místních semaforech se odečítají sekundy do přebliknutí, takže 10s před koncem atmosféra houstne. Je jasné, že naše pole position je ohrožena. Zelená rozhoduje, Sedli se zpožďuje o sekundu, jsme čtvrtí, troubící Alonso za námi s tím není rozhodně spokojen a rychle nás předjíždí zleva po krajnici. Vzdáváme se, tentokrát budeme bez bodů. Jestli chcete přežít, tak doporučuji se rychle přizpůsobit a uvědomit si, že tady není nic jisté. Psi, děti, přednost v jízdě, kruhový objezd, cyklisté jedoucí v protisměru…
Po osmi dnech se na doporučení nejmenovaného článku přesunujeme do oblasti Olympos. Lezení má být krásné - u moře s perfektním ubytováním v nádherné přírodě s množstvím luxusních sektorů a nádhernými antickými památkami. Tak sedí to, že je to u moře . Po dvou dnech se rozhodujeme k návratu do Geykbairy. Kemp je ale bohužel beznadějně plný, takže musíme hledat jinou variantu. Domlouváme si přes telefon ubytování v penzionu přímo ve vesnici Geyikbaiyri za 15E/noc. Bude to určitě pohoda….
Po příjezdu se rychle ubytujeme a jdeme lozit. Večer se nad domem vznáší dým, tak dneska bude asi teplíčko. No teplo moc nebylo, ale kouř z krbu prostoupil celkem bez problému celým domem. Nejvíc se ovšem držel v našich pokojích v patře. No, nakonec jsem postel našel, ale pojem londýnská mlha konečně nabyl přesných obrysů. Ráno se s krvavýma očima u snídaně seznamujeme s německou dvojicí - Uli a Norbert. Lezecky to nejsou žádná esa,ale zábavní jsou dost. Jejich „Hallo bloody Czechs“ nás bude provázet celý zbytek výletu. První večer po kombinaci slivovice, pivo, víno uznávají, že české pivo je tedy nejlepší a odmotávájí se do pokoje. Druhý večer po příchodu do domu zjišťujeme, že se nekouří jenom z krbu, ale místa ve společenské místnosti zabírají místní kamarádi paní domácí, kteří nekouří rozhodně Marlboro light. Kouř v našich pokojích se dnes opět nerozplynul, zato přibyla příchuť silného tabáku. Němci navrhují, že zítra koupí na trhu makrely a zavěsí je přes noc ke stropu. Po první večeři u paní domácí, která nás nechá vzpomenout na gurmánské experimenty školních kuchařek, se rozhodujeme, že zbylé večery strávíme v útulném baru v kempu a užíváme si společnost lezců z celé Evropy, dobrého piva, skvělého jídla a tepla bez kouře.

A co jsme vlastně vylezli?
„Ty vole, bolí mě ruka a nemůžu už dva měsíce lozit. No, nevadí, něco si přečtu, projdu se, dám nějakou 5 nebo 6“, prohlásil Mira pár dní před odjezdem naší průzkumné expedice. Na letišti ještě pro jistotu dodává, že má zablokované záda.
„ Máme strašně práce, no jestli dám nějaké 6b, tak to bude super!“ kontruje Magda a poslední týden chodí poctivě trénovat. Volejbal!
„Vůbec netrénuju a mám slabé prsty. Ale viděl jsem teď na boulderovce týpka s tričkem „Lezu 8a“, tak mě napadlo , že si nechám udělat podobné a bude tam „Lezu 5c.“ posílá mi Sedli zprávy z Anglie.
„Jestli něco vylezu, tak jedině v kolmém, ale takové cesty tam stejně nejsou. A pětky tam žádné nenavrtali“, pronáší Bára po jedné seanci na Salticu, kdy mě zase v pohodě přelezla.
Já radši neříkám nic. Pověsti o přísné klase mezi 5c až 6b mě udržují v nepříjemné nejistotě. Navíc se bohužel jen stěží můžeme uklidňovat tím, že netrénujem, protože deníček na Salticu nás lehce usvědčí. No mohli jsme se aspoň párkrát zapomenout zapsat. :-) No a jak to dopadlo?
Mira prásknul svoje první 7c, na druhý pokus. Několik 7b+ taktéž na druhý. A první 7b na OS. Magda se pohodlně prošla v 7a na flash, o spoustě 6c a 6c+ nemluvě. Sedli si po rozehřátí posunul hranici na 6c+ a 7a uniklo na posledních dvou metrech. Bára opět úřadovala v kolmém - 6b+ OS a několik 6b taktéž OS. Já jsem se hlavně litoval, jak mi to nejde, ale nakonec jsem pod Mirovým vedením taky něco vylezl. Díky coachi :-)!

P.S. Zkontrolujte si dobře, co máte napsáno na letence, i když je to třeba v němčině a drobným písmem.


Tomáš M.


V hlavních rolích: Mira, Magda, Sedli, Bára a Tom

Dále hráli : paní Domácí, Uli a Norbi alias Egon a Karl, turečtí řidiči, zástupci cestovní kanceláře BigExtra, místní zvířena - jmenovitě stádo koz a psí a kočičí residenti kempu JoSiTo.

Pokračování snad příště…………….
Nový komentář
2009-03-27 08:29:29

Paní domácí jsme raději nefotili. Zveřejnění její fotky by mohlo být pro prohlížející životu nebezpečné... :-)
Bára
2009-03-27 07:24:23

Taky se mi líbil.rnJeště mi ke 100% představě chybí foto Uliho a Gorbiho, případně paní domácí.
fero
2009-03-24 09:18:45

Díky za výborně napsaný článek a krásné fotky...a všem gratulace k pěkným přelezům... :-)
Martin