MENU Skalní lezení Horské lezení Bouldering VHT Trekking Příroda Zimní akce AKTUALITY / INFORMACE / AKCE
top foto

HOROKRUH - LEZENÍ PRO DĚTI
Každou středu 16.30 - 18 hod. na naší boulderové stěně.
Podrobnosti zde.

ARCO 28 - 31.10.
Lezecká oddílovka v Arcu.
Podrobnosti zde.

PŘEBĚH JAVORNÍKŮ 13.11.
Známý horolezecký půlmaraton, který prověří i zkušeného závodníka.
Podrobnosti zde.

HOROLEZECKÁ LIŠKA 4.12.
Letošní trasu staví Dála s Radkem
Podrobnosti zde.

Rumunsko – Fagaraš

Přemýšlíme kam vyrazíme letos na dovolenou. Původní plán rakouských Alp necháváme na později a volíme raději tajemné Rumunsko. Sehnali jsme si informace od kamarádů co tam už byli, oslovili ty co tam nebyli a nakonec vyrazili na Fagaraš s cílem přejít celé pohoří. Skupinu nakonec vytvořili dva členové (šerpa a já).
Pravidelnou linkou Eurolines vyrážíme 14.8. ze Zvonařky. Autobus má hodinu zpoždění, protože řidiči minuli na D1 Brno. Nebýt rumunských řidičů, bylo by cestování pohodlné, nebýt jednoho zloděje mohlo být i nudné. Vyšetřováním jak z „Vraždy v salonním kupé“ nás přivítá „Balkán“. Do města Sibiu dorazíme navečer a na vlakovém nádraží zjišťujeme že nám všechno ujelo. Bereme taxi, po domluvě a s vypnutým taxametrem se necháme nakonec odvézt pod nástup do vesnice Sebes de Sus. Za 80lei nás chtěl pan taxikář odvézt až „co to pude“, ale my si „sportovně“ volíme pouze stanici vesnice-centrum. Při domluvách s místními nám hodně pomohla Míšina francouzština. Pokud se podávala po slovech, místní jí celkem rozuměli.
O Fagaraši jsme se dozvěděli to, že je tam spousta turistů a že tam téměř pořád prší. Nás přivítal nádherný slunečný den a toto počasí trvalo po celý přechod. Vystoupíme do sedla Surul (2133m) a po dobu 7 dní přechodu jsme pod dva tisíce nesestoupili. S těmi davy turistů, před kterými jsme byli varováni, to taky nebylo tak hrozné. Jen v úseku kolem Transfagarašského tunelu byl zvýšený pohyb víkenďáků, ale jinak jsme přes den potkali pár lidí většinou Čechů a nebo vůbec nikoho. Pramenů nebo ples je zde spousta a tak není potřeba nést zásoby vody, spolu s geniálním jídelníčkem, sestaveným tak „aby to nic nevážilo a bylo to strašně dobré“, jsme odlehčili batohy. Přestože jsme neměli mapu, nebyla orientace nijak náročná. Měli jsme sebou nákres pohoří a texty z průvodců, které jsme si večer vryli do paměti a další den pak šli. Cesta značená červeným pruhem si všímá významnějších vrcholů a ty nedůležité obchází po jižním pozvolnějším úbočí. Charakter hor se den ze dne mění, a tak můj strašák stereotyp, kterého jsem se bál nepřišel. Pastviny přechází ve skálu, následuje pár obtížnějších úseků v břidlicových útvarech zajištěných řetězy, a když už toho škrábání má člověk dost zvolní hory na východě a spolu s klesající výškou nabíráme při sestupu rychlost. Vybrali jsme si směr od západu na východ, obtížnější úseky jsme sice pomaleji slézali, ale mělo to tu výhodu, že pokud to nešlo, šel shodit batoh dolů a lézt bez něj. Už druhý den jsme byli z pravé strany pěkně spálení, opačný směr by nám v tomto moc nepomohl. Popisovat podrobněji naše zážitky nemá moc smysl, musíte tam být abyste si užili svoje vlastní. My jsme třeba pili slivovici s knězem, jedli při tom špek a vařili na trhavině, snídali borůvkovou kaši, vydali se pro chleba přes čtyři sedla, ztratili sandálu značky Triop, báli se medvědů a psů, jeli na autě na kládách...
Přechod Fagaraše jsme zakončili na chatě Plaiul Foii, nad kterou se tyčí kolmé vápencové stěny Piatra Craiului. Potom co nám dva domorodci nezávisle na sobě „poradili“ cestu, jsme nechtě navštívili neznačenou, nepoužívanou „ferátu“ a u bivaku Ascalonti zjistili, že dnes a s těmito batohama na to nemáme. Zařekli jsme se, že už se nikdy nikoho na cestu nezeptáme. Každopádně se do Piatra Craiului musíme vrátit s lanama a lezeckýma verglama, protože stěny jsou tu naprosto úchvatné.
Regeneraci po náročném přechodu jsme se snažili dodržet ve městech Brašov a Sibiu. Obě města nás mile překvapila, kvalita restauračních služeb byla vysoká, lidé hodní, všude čisto a uklizeno, jenom se nám blížil datum odjezdu a tak nás mrzelo že nemáme víc času. Na autobusáku, kde autobusy přijížděli rychleji než stíhali odjíždět, jsme se zeptali náhodně jednoho z řidičů, zda nás má na seznamu, a pak jsme odjeli domů.
Míša a Jirka.

p.s. Děkujeme Matesovi že nám půjčil spacák.
Nový komentář